Tato smutná zpráva zasáhla Blansko v noci z 22. na 23. dubna. Zemřel zakladatel novin Monitor, blanenský podnikatel, redaktor, muzikant, zpěvák, ale pro mnohé také kamarád, přítel a spolupracovník. Mne tato zpráva bolí o to víc, že Petr Müller byl můj otec. Zemřel člověk, jenž si zaslouží náš obdiv, úctu a vzpomínku. Petr Müller se narodil 25. ledna 1960 a mimo svoji krátkou zastávku ve Frýdku – Místku, kde pobýval krátce po maturitě, byl blanenský občan – patriot. Ke svému bydlišti se hrdě hlásil a zajímal se o dění ve městě. Před revolucí pracoval jako vodohospodář v ČKD, kde později vydával závodní časopis, také působil jako kronikář blanenské kroniky a jednou z jeho náplní na dalším pracovišti, což bylo Kulturní středisko města Blanska, bylo rovněž Rozhlasové okénko – pravidelné rozhlasové vysílání, jež informovalo občany o událostech ve městě a vydávání Zpravodaje města Blanska, který vychází dodnes.  Těsně po revoluci se projevila jeho podnikatelská povaha a jako jeden z mnoha se začal živit na vlastní pěst. S několika společníky uvedli do provozu tiskárnu Reprocentrum a já si docela dobře pamatuji, že v dobách začátků se doma téměř nepohyboval. Pracoval tak usilovně, že domů chodil prakticky jen přespávat. Už v tiskárně začal koketovat s myšlenkou vydávat vlastní noviny; první pokus s názvem Propast příliš nevyšel z důvodu veliké pracovní vytíženosti, ale Monitor, který vznikl roku 1995, otec vydával až do loňského roku. Začátky Monitoru nebyly vůbec jednoduché, ale postupem času dokázal otec z maličkého měsíčníku vypracovat čtrnáctideník, na který se čtenáři těšili a inzerenti se jen hrnuli. Oblíbené byly zejména úvodníky, které psal s ohromnou vervou. Nebál se ostře vystoupit proti vedení města, politikům, institucím a dalším věcem, které trápily nejen jeho, ale i ostatní občany našeho města. Monitor však nebyl jediným titulem jeho vydavatelství. Ve své době vydával několik desítek křížovkářských titulů a také časopis Houbař. Houby byly vůbec jeho obrovským koníčkem… Ve své době se mu podařilo vše, na co jen sáhl. A když už přišla krize, vždy se s ní dokázal poprat. Měl rád lidi, byl oblíbený a žil tak naplno, jak to jen šlo. Jeho obrovským koníčkem byla hudba; působil v mnoha regionálních skupinách jako Arcus, Prorock, Studio Klub… Hrával i s blanenskými ochotníky v divadelní kapele. To, že mne k muzice vedl již od dětství a nakonec jsem na jeho popud a přímluvu v šestnácti letech nastoupil po jeho boku do bigbítové kapely, mu nikdy nezapomenu. Dnes se hudbou živím a na pódiu jsme společně prožili báječné chvíle. Otec nadevše miloval svoji rodinu, která na něj bude navždy vzpomínat. S manželkou Ivou tvořili nerozlučný pár téměř čtyřicet let, přivedli na svět tři syny a dočkali se čtyř vnoučat. Rodina bylo to, pro co žil, a co jej bezmezně naplňovalo. Věnujte prosím Petrovi tichou vzpomínku. Byl to dobrý člověk, vždy plný energie, odhodlání a chuti do života, kterého si užíval plnými doušky, což se mu nakonec možná stalo osudným. Nezemřel, spí. Má-li sen, je krásný, Zdá se mu o těch, které miloval A kteří milovali jeho.