Na zelenou vpřed!

„Tak nám zabili Amazona…“, by mohla sprásknout ruce a říct paní Müllerová Josefu Švejkovi, který si zrovna mazal kolena, kdyby byl děj Haškova románu umístěn dobově do součastnosti a místně do brněnské čtvrti Slatina. Na Černovických terasách mělo vzniknout logistické centrum společnosti Amazon, které by přineslo nemalý počet pracovních míst a je docela možné, že i určitou prestiž, spojenou s touto značkou ve světě. Leč nestalo se. Prapodivná hra, kterou se rozhodly sehrát brněnské politické „špičky“ vyústila jen v to, že se uvedená společnost prostě sebrala a za své peníze si distribuční sklad postaví jinde, pravděpodobně tam, kde jí nebudou místní házet pověstné klacky pod nohy, ale budou s ní chtít spolupracovat. O neuskutečněné investici se napsalo mnohé, jako důvody se udával tu nevyřešený územní plán, tu chybějící dálniční přivaděč, či nevlídné pracovní podmínky, které u Amazonu údajně panují. Já vidím za celou akcí jediné, a to neochotu brněnských politických vůdců k dohodě a pragmatickému jednání. Jeden ze zástupců politických stran, která se již léta zasazuje o to, aby se nám nádherně žilo na naší zelené planetě, bez globálního oteplování a jiných civilizací zaviněných neduhů zajásal s tím, že obyvatelům Slatiny a okolí by vysoké množství přijíždějících kamionů udělalo ze života peklo a stovky mizerně placených a nejistých pracovních míst by za to nestálo. Vyslovil jestě další spoustu velmi zajímavých konstrukcí, jak se na pravého ekologického aktivisty sluší a patří. Mám přírodu rád a přiznávám, že se k ní nechováme nejlépe. Vůči samozvaným aktivistům mám však spoustu výhrad. Pamatuji si na skvělé zážitky, které mne provázely při mých cestách do Německa v době, kdy ekologičtí aktivisté protestovali proti dálničnímu obchvatu Plzně, aniž by si uvědomovali, co asi každý z lidí v západočeském městě kvůli přetížené dopravě centrem města zažívá. Výstavba tunelů pod Brnem se pak díky dalšímu zapálenému ekoteroristovi málem zastavila, aby se pak ukázalo, že protihlukový aktivista v dotčené lokalitě vůbec nebydlí. Díky dotacemi živené zelené energii, která byla tak nádherně prolobována napříč politickým spektrem, máme na mnoha místech úrodnou půdu pokrytou krásnými soustavami solárních panelů, z výšky na nás mávají vrtule větrníků a každý rok se při pohledu na účet za elektřinu můžeme radostí rozplakat nad tím, jak krásný, povznášející a solidární pocit je, že tyhle všechny vymoženosti nakonec zaplatíme my! Často se při plánované výstavbě dálničního obchvatu, přivaděče, kruhového objezdu nebo i golfového hřiště, nechávají aktivisté slyšet, jak to je špatně, jak stavba změní ráz krajiny a jak budou trpět rostliny, zvířátka i lidé. Mají pravdu. Já při poslechu takových věcí trpím. Solární panel nebo větrník přece do krajiny typově patří a vůbec její ráz nemění, že… Když jsem si pak před nedávnem před jedním z těchto ekologicky čistých, přírodních a osvícených lidí dovolil sdělit svůj názor, snad jako podnět pro smysluplnou diskusi, nedočkal jsem se ani smysluplné, ani diskuse. Do poměrně obsáhlé e-mailové zprávy se autorovi nevešel ani jeden protiargument, zato nadávek, výhružek a nenávisti v něm bylo dost. Takovým lidem zelenou nedávám… Hezký den. Freddie (freddiemail@email.cz)