Na kávě s Blankou Štreitovou

S ředitelkou Domu dětí a mládeže v Blansku jsme si povídali o tom, co dělají zaměstnanci, ale také děti, které nyní do domečku nesmějí. O dopadech pandemie, výhledech do budoucna a o letních táborech, které budou letos nejrozsáhlejší v historii DDM.

Jak se vám nyní daří, co děláte?

V říjnu 2020 začal nábor do nových kroužků, který vypadal hodně slibně – přihlásila se spousta dětí. Bohužel se epidemiologická situace nevyvíjela dobře, takže i my jsme dostali takzvaně „stopku“, která trvá dodnes. V této době jsme byli nuceni poohlédnout se po nových formách pravidelné činnosti s dětmi. Naším cílem je zejména to, aby nám děti zachovaly přízeň a mohly s námi dál trávit volný čas a vzdělávat se. 

Jaké nové formy máte na mysli?

Podobně jako školy jsme začali s distanční výukou prostřednictvím online hodin a u kroužků, ve kterých to technicky není možné, jsme to řešili formou individuálních konzultací nebo kroužků „na doma“. Nachystali jsme několik akcí pro veřejnost, přičemž jsme mimo jiné využili naši novou zahradu, v níž proběhla zajímavá hra pro děti s rodiči. V zimě proběhly výtvarné soutěže; před Vánoci naše děti posílaly obrázky pacientům v nemocnici v Bohunicích. Snažili jsme se podnikat naučné vycházky po městě. Tyto akce jsou ale na naše poměry skromné a účast není vysoká, což je dáno mimo jiné i vlivem konkurence, která se podobně jako my snaží dětem nabídnout trávení volného času venku, i když mimo kolektiv.

Naší snahou bylo a je především zabavit děti. A pokud to jde, tak tím způsobem, aby po několika hodinách distanční výuky ve škole nesetrvávaly dále u počítačů. Jsme moc rádi, že jsme zůstali v kontaktu s rodiči, a že mají děti o naši činnost zájem i v této době. 

Zaznamenali jste úbytek dětí?

Situace kolem covidu se nás samozřejmě dotkla, ale nijak razantně. Úbytek dětí jsme zaznamenali okolo 10 – 15 %. Z jedné strany je to pro nás špatná zpráva, na straně druhé je to zcela pochopitelné. Víme například o rodinách, kterým se vlivem epidemie změnila doma ekonomická situace, takže počítají každou korunu, kterou mohou ušetřit. 

Museli jste propouštět zaměstnance?

Naši interní zaměstnanci jsou placeni ze státního rozpočtu a Ministerstvo školství vydalo opatření, která nás v zaměstnanosti zatím udržují. Externích zaměstnanců máme asi 67 a mám velkou radost, že i ti nám zůstali. Jedná se zejména o sportovce, kteří trénují malé baseballisty, fotbalisty, plavce a další. Tito se setkávali s dětmi podle toho, jak to umožňovala situace a vydaná opatření a vedoucí s dětmi pracovali. Vstříc nám vyšel také náš zřizovatel, kterým je Jihomoravský kraj. 

Pokud by došlo k propouštění zaměstnanců, znamenalo by to snižování výkonu, zabezpečovali bychom činnost pro méně dětí a je tu i možnost, že v extrému by tohle všechno vedlo k zániku naší instituce. A to by si určitě nikdo nepřál.

Jak to se situací vypadá do budoucna? Troufnete si odhadnout?

V tomto případě bych ráda reagovala ve dvou pohledech, a to v komunálním a celostátním. Já osobně nevidím situaci na komunální úrovni špatně. V DDM jsme srdcaři a optimisté a vzali jsme covidovou dobu tak trochu jako výzvu. Mezi námi je spousta nadšenců, kteří jsou kreativní, dokážou reagovat pružně, umí si porozumět s dětmi i přesto, že jim změní formu výuky… 

Na celostátní úrovni jsem naopak velkým pesimistou. Dostávají se k nám na jednu stranu zprávy z ministerstva, že si váží naší práce a podpoří nás, ale přitom občas podnikají kroky, které jsou nepochopitelné a do budoucna neodhadnutelné. Postrádají totiž jakoukoli strategii.

Nemáte strach z toho, že pokud se situace nijak výrazně nezlepší, bude zájem ze strany rodičů a dětí rapidně menší?

To víte, že mám. Myslím si, že trpělivost lidem jednoho dne dojít musí. Nemám strach o nás, o pedagogy volného času, ani o naše externisty. Nějakou práci si vždycky najdou, ať už ve svém oboru, nebo někde jinde. Mám strach o budoucnost dětí. Nikdo si to moc neuvědomuje, ale celá síť volnočasových institucí v republice byla jakousi preventivní činností v oblasti popírání kriminality. Naším posláním bylo vždy naučit děti, co je to volný čas a jak jej smysluplně využívat. Mnoho dětí jsme přivedli až k tomu, že se z nich stali trenéři, vedoucí oddílů… 

Mám strach, že děti si zvyknou trávit volný čas nekontrolovaně, a to by byl pro celou naši zemi velký průšvih. Vidět to můžeme už teď – po ulicích se pohybují hloučky jedenácti- či dvanáctiletých dětí, které se potulují bez cíle. Chybí jim průvodce, někdo z řad dospělých, který je dokáže zabavit nebo naopak upozornit na úskalí, která je mohou na ulici potkat.

Jak jsou na tom ostatní instituce? Odpadla vám nějaká konkurence?

Přiznám se, že tohle jsem nezaznamenala. Viditelná je omezená nabídka v pravidelné činnosti, například zájmové kroužky na školách. Neziskovky podle mého hledaly podobně jako my náhradní formy spolupráce. 

Co vám asi vyšlo, byly pravděpodobně letní tábory…

Loni nás otevřeli 11. května, takže jsme ještě v posledních dvou měsících školního roku mohli dětem poskytnout pravidelnou činnost. Současně jsme s velkou radostí a energií chystali tábory, na které jsme se my i děti těšili, a které vyšly na jedničku. Děti byly natěšené, zájem byl enormní. V loňském roce s námi na táborech bylo celkem 470 dětí a proběhlo jich celkem 14.

Jak to vypadá letos?

Tábory samozřejmě chystáme. Už nyní probíhá nábor dětí, přestože zatím v této chvíli není nic jisté. Druhým rokem máme od MPSV možnost dávat rodičům dotovanou cenu za dítě na táboře. Loni tuto možnost využilo asi 150 rodin a stejnou možnost mají rodiče i letos. Stačí jen vyplnit žádost (podrobnosti najdete na našich webových stránkách www.ddmblansko.cz). 

Na rozdíl od let minulých nachystalo také MŠMT pro letošní rok ještě jeden program, díky němuž by některé naše tábory mohly být zcela zdarma. Týká se to táborů, které se zabývají zejména sportovními aktivitami. K našim běžným příměstským táborům tak přibude ještě asi 16 letních sportovních  kempů, které budou zadarmo. Uspořádáme je na baseballovém hřišti, na fotbalovém hřišti a podobných místech. Je to proto, že výzva přišla v době, kdy už jsme měli rozjetý nábor dětí na naše tábory, kterých je letos neuvěřitelných dvacet osm. Kapacitně by se to k nám tedy nevešlo. Díky tomuto programu letos připravujeme největší nabídku letních táborů v celé historii DDM v Blansku. 

Teď ještě aby vás vůbec otevřeli…

Předpokládám, že pokud MŠMT vydá stomilionový dotační program na podporu letních aktivit, bude chtít otevřít co nejdříve… Ale tento program s sebou nese jedno veliké riziko. Ministerstvo totiž vůbec neřeší, kdo a za jakých podmínek dotace získá. DDM Blansko musí dodržovat veškeré zákony a vyhlášky, děti musí být pojištěné, pedagog pracující s dětmi musí mít prokazatelné vzdělávání. Naše pravidla jsou tedy nastavena tak, že děti jsou u nás skutečně v bezpečí a rodiče si mohou být jistí, že o jejich ratolesti bude odborně postaráno. 

Nepopírám, že v našem okolí existuje mnoho jiných institucí, které dokážou dětem připravit zajímavý tábor pod odborným vedením, ale tímto se otevírají dveře pro všechny, a bohužel i pro ty, kteří by dotačního programu mohli zneužít a svým neodborným jednáním nakonec ublížit samotným dětem. Opravdu se může stát, že někdo bez zkušeností uspořádá tábor, a protože na něj dostane peníze bez jakýchkoli zvláštních podmínek, nabídne jej klidně i zadarmo rodičům. A zde hrozí, že děti v bezpečí nebudou. Tímto bych chtěla rodiče poprosit, aby si pečlivě vybrali, komu své děti svěří. 

Přesný návod asi neexistuje. Můžete tedy prozradit, na co si dát nejvíce pozor?

Určitě by rodiče neměli vybírat pouze na základě ceny. A ani na základě časové dostupnosti. Jasně, je skvělé mít možnost zavézt dítě na tábor hned v 6 ráno, ale z druhé strany je třeba si ověřit, kdo tam s nimi bude, aby nakonec odborného pedagoga nesuplovala uklízečka… 

Nejlepší je osobní, případně přenesená zkušenost. Podívat se na historii organizace, zeptat se známých, kteří zde třeba měli dítě předchozí rok, přečíst si reference na webu nebo na sociálních sítích. Důležité je vědět, kdo s dětmi je. Pedagogické a psychologické znalosti jsou pro tuto práci nezbytné! Profese pedagoga volného času je opravdu velmi zodpovědná a náročná práce.

A co je důležité – co když se něco stane? Jsou děti na táboře pojištěné? Jaký má pracovně právní vztah s organizací člověk, který má děti na starosti? Jsou na táboře dodržována  hygienická a bezpečnostní opatření nařízená vládou např. očkování pedagogů a personálu? Kdo ponese následky? 

Každý tábor by měl mít svoji náplň, svůj cíl, svoje poslání. Ono se řekne „tábor“, ale od nás by mělo dítě z tábora s něčím přínosným odejít, není to jen tak bezesmyslu strávené volno o prázdninách. A třeba tohle u nás kontroluje Česká školská inspekce. A protože u malých neziskovek kontrolní orgán chybí, měli by se na cíle a poslání táborů vyptávat sami rodiče.

Dokázala byste na situaci kolem epidemie koronaviru najít nějaká pozitiva?

V pracovní rovině vidím největší pozitivum v navázání spojení s rodiči dětí. Tohle je věc, nad kterou jsme přemýšleli už dávno předtím, ale nedařilo se nám ji realizovat. Nyní se to díky situaci podařilo. S rodiči si voláme, mailujeme, jsme v kontaktu tak, jako nikdy předtím. Rodiče díky této komunikaci poznávají naši práci, všechny naše spolupracovníky a kolegy a já to beru jako velký klad do budoucna.

V osobní rovině vidím pozitivum v tom, že jsme se jako pedagogové tak trochu probrali. Během předchozích let jsme si jaksi zvykli na to, že všechno kolem funguje, šlape, nemusíme nad ničím příliš přemýšlet… Nyní cítím, že jsme se více semkli a daleko víc dbáme na osobní vztahy. A co je zajímavé, jde to napříč celým Jihomoravským krajem. Jsme v neustálém kontaktu s Ivančiceni, Pohořelicemi, vzájemně si vyměňujeme zkušenosti, radíme si, komunikujeme… Jako člověka mne tohle velmi obohacuje.

Pro mne je velmi zajímavé vnímat, jak se změnila mentalita lidí a jejich pohled na situaci kolem koronaviru. Zatímco před rokem převládal strach a nejistota, nyní je to spíš o tom, že covid zde je, covid zde bude, hodně nám dal i vzal, ale musíme se s ním naučit žít, ne ho ze dne na den zlikvidovat. Museli jsme zpomalit, zastavit, zamyslet se, změnit postoj i procesy, které jsme měli nastavené, ale je na čase jít dál. 

Děkuji za příjemný rozhovor.

 Martin Müller