Glosa: O „nechodníku“

Moc jsem se pobavil nad prvním letošním Zpravodajem u článku „Cesta pro pěší je bezbečnější“. Ne že by byl článek napsaný špatně, o tom bych si netroufal polemizovat! Jen mi přišel až směšně paradoxní ve srovnání se zprávou, která mi zrovna ten den přišla do redakčního e-mailu. Není totiž chodník jako chodník!

Článek ve Zpravodaji pojednává o novém chodníku, jenž navazuje na panelku směrem z Palavy a pokračuje na Češkovice. K článku je připojen povedený snímek pánů z radnice, kteří vyrazili na obhlídku hotového díla. K smíchu mi přišla představa, že by se pánové mohli přijít vyfotit na cestu pro chodce v Palavě, nejlépe krátce po dešti. V lakýrkách a fešáckých bílých teniskách by to bylo foto měsíce.

O tom, jak špatně se v období tajícího sněhu a deště chodí domů, by vám mohli vyprávět historky nejen obyvatelé Palavy, ale také lidé ze sídliště Sever, kteří cestu také využívají. Tato fotografie přišla v ten samý den, který jsem obdržel Zpravodaj. Pan Šmíd připsal: „Když vidím, kde všude se v Blansku dělají nové chodníky z vyšlapaných zkratek a předlažďuje se povrch už třeba podruhé, obyvatelům Horní Palavy a všem kolemjdoucím (pokud tedy nejdou radši po silnici) je do breku.“

Na stránkách Monitoru jsme na skutečnost, že cesta pro pěší je v katastrofálním stavu, upozorňovali několikrát. Poslední vyjádření z města, které jsme dostali, bylo na podzim 2018 z úst (či pera) Marka Štefana, tehdejšího vedoucího odboru investičního územního rozvoje: „Již několik let je vypracován projekt, ale čeká se, až budou volné finanční prostředky. Na příští rok nebyla tato lokalita v prioritách.“

Takže projekt máme, priority taky, ale bohužel na jiných místech. Protože na rok 2019 se s chodníkem nepočítalo, na rok 2020 taky ne. A máme tu rok 2021, všude se bude stavět a rekonstruovat, ovšem nikde vidu ani slechu o tom, že by se vyřešil letitý problém s cestou na Palavě.

Místní to vědí moc dobře. Jakmile napadne sníh a začne tát, po bouřce, po větším dešti, v těchto případech je lepší se na rozmáčenou cestu ani nedívat a vykročit po silnici. A vlastně nemusí být ani mokro, bohatě stačí tma, protože – světe div se – chybí i kloudné pouliční osvětlení, takže chodec neví, kam šlape. Provoz je tu sice mírný, ale rapidně zhoustne, jakmile se do nových bytů u přehrady nastěhují noví obyvatelé. A nepřibude jen aut, ale i pěších! Když se potom potkají dvě auta jedoucí proti sobě a mezi nimi chodec s dětmi a s taškami, případně s kočárkem, šoféři si klepou na čelo. Vždyť má přece chodník!

Jenže nemá…

Vzpomněl jsem si na dobu před mnoha, mnoha lety, když se řešilo pokrytí signálem jednoho z mobilních operátorů. Při pohledu na mapu byla tenkrát republika pokryta asi ze 70 %. Co mne však na mapě zarazilo, bylo jedno větší nepokryté území na Vysočině, uprostřed kterého se nacházela malá tečka, která značila dědinku silně pokrytou mobilním signálem. Později jsem se dozvěděl, že v této obci má chalupu jeden z nejvyšších šéfů nejmenovaného mobilního operátora.

A to mne nutí k myšlence… Nechtěl by se někdo z pánů radních přestěhovat na Palavu?

Martin Müller