Naděžda Formánková: Věřím, že pandemii překonáme

Ptáte se, jaká je nyní situace v Nemocnici Blansko? Jak probíhá péče o pacienty, kteří jsou zasaženi virem Covid-19? Pravidelnou rubriku Na kávě s… jsme pro tentokrát nahradili rozhovorem na zmíněné téma. Na otázky odpovídala lékařka Naděžda Formánková, primářka interního oddělení, na kterém se spolu s ostatními zdravotníky stará mimo jiné i o pacienty s tímto onemocněním. 

Kolik pacientů s covidem je v současné době v blanenské nemocnici?

K dnešnímu dni máme v Nemocnici Blansko hospitalizováno 15 pacientů s infekcí způsobenou  coronavirem SARS-CoV-2 (Covid-19). Počet pacientů se ale stále mění, někteří už byli vyléčeni a propuštěni do domácí péče nebo přeloženi na jiná oddělení. Bohužel trend jasně ukazuje, že nových pacientů přibývá každým dnem. Co se týká lůžkové kapacity, na základě požadavku Krajského dispečinku intenzivní péče máme nyní vyčleněno 20 lůžek, ale kapacita se bude dále podle potřeby navyšovat. 

V jakém jsou stavu? Jste připraveni i na nejtěžší případy? 

Dva z našich současných pacientů leží na jednotce intenzivní péče, ale jejich stav je stabilizovaný. Ostatní pacienti jsou uloženi na vyhrazených lůžkách interního oddělení. Hlavní diagnózou pacientů s Covid-19 je zápal plic. Všichni dostávají antibiotika, pokud je třeba, tak inhalují kyslík a mají další podpůrnou léčbu. Zatím jsme měli dva pacienty s nutností podpory dýchání plicním ventilátorem, naštěstí se jednalo o takzvanou neinvazivní ventilaci, tedy pacienti nebyli v umělém spánku, jen jim ventilátor pomocí speciální masky upevněné na obličeji pomáhal dýchat. Oba pacienti se již uzdravili. Jsme připraveni na všechny pacienty s Covidem-19, navyšujeme podle potřeby počty lůžek a máme vyčleněné ventilátory pro ty, kteří by je potřebovali. Umíme pacienty pomocí ventilátoru zaléčit, pomáhají nám v tom i naši lékaři z oddělení ARO na jednodenní chirurgii. Standardní oddělení ARO ale v nemocnici nemáme, takže pokud by některý pacient potřeboval dlouhodobou plicní umělou ventilaci, domlouvali bychom překlad na příslušné ARO oddělení do Boskovic nebo do Brna. 

Roste počet nemocných zdravotníků? 

Bohužel nemocní zdravotníci u nás nyní jsou. Zatímco na jaře jsme neměli žádného, probíhaly tehdy maximálně karantény, v současné době počty stále narůstají. 

Všichni lékaři dostávají pravidelné zprávy z České lékařské komory a v poslední z nich bylo uvedeno, že v úterý 13. října bylo v naší republice aktuálně nakažených 5 500 zdravotníků, z toho 1 200 lékařů, 2 420 zdravotních sester a 1 900 ostatních zdravotníků, ale od té doby jistě přibyli další

Jak jste připraveni na situaci, kdy jich bude nedostatek? 

Problém je, že nedostatek zdravotníků máme už dlouho (a nejen my) a  Covid-19 všechno nyní jen zhoršil. Dlouhodobě chybí zejména sestry a ošetřovatelky.  Příčiny jsou různorodé a rozebírat je zde by trvalo velmi dlouho. Mě především mrzí, že řada zdravotníků, kteří ukončili své vzdělání v oboru, v našem zdravotnictví vůbec nepracuje nebo odchází do ciziny.  To nepovažuji za správné. Za bezplatné studium by měli republice alespoň několik roků práce vrátit. Přitom nemocných a starých lidí přibývá. Prodlužuje se život, ale často ne jeho kvalita. Kdo se bude o všechny starat? A starat se o ně je naše povinnost. Jsou to přece naši rodiče, prarodiče… Je to práce velmi těžká fyzicky i psychicky, na druhé straně krásná a ušlechtilá, protože je to práce pro lidi.  Já hluboce smekám před všemi svými spolupracovníky a spolupracovnicemi, kteří už dlouhou dobu pracují často na hranici svých možností a přesto jdou dál.  Chci jen doufat, že v současné těžké době nás zdravotníků v Nemocnici Blansko bude stále tolik, abychom vše zvládli a že i ti, kteří onemocněli Covidem, nemoc šťastně překonají a budou se moci opět zapojit do práce. Ale připravujeme se i na horší variantu, naše personální a mzdové oddělení už oslovuje mediky a já apeluji na celou veřejnost našeho regionu, aby také pomohla. Zejména oslovuji zdravotníky, kteří z nějakého důvodu teď ve zdravotnictví nepracují, aby nám přišli na pomoc. Každá ruka je potřeba. Česká lékařská komora vyzvala české zdravotníky dočasně pracující v zahraničí, aby se teď vrátili pracovat domů.  Jinak v nemocnici máme zavedena přísná hygienická opatření, která mají zabránit nákaze personálu od pacientů a mezi sebou navzájem. Ale je nesmírně důležité, aby všichni zdravotníci i v osobním životě mimo nemocnici dodržovali všechna zavedená pravidla a tím možnost nákazy snížili na minimum. Všichni si uvědomujeme, že každý z nás je teď pro zdravotnictví našeho regionu jen obtížně nahraditelný.

Myslíte si, že pomohla opatření, která nemocnice zavedla i v době, kdy nebyl celoplošný zákaz návštěv? (V blanenské nemocnici trvá již od července zákaz návštěv, u vstupu se měří teplota…) Byla by bez nich situace horší? 

Myslím si, že jednoznačně to byla naprosto správná opatření, byť se zdála být tvrdými a byla některými kritizována. Vzhledem k tomu, co se dnes odehrává v naší republice, byla to, až bych řekla, opatření vizionářská. Já vím, že odtržení pacientů od jejich blízkých je vždycky nesmírně těžké a psychicky traumatizující. Ostatně já sama jsem jako pacientka zažila kdysi dobu, kdy návštěvy v nemocnici byly jen ve středu a v neděli odpoledne. Dodnes si pamatuji, jak jsem trpěla takzvaným hospitalizmem z odloučení od své rodiny. A to ještě ani nebyly mobilní telefony, aby bylo možno se kdykoliv s blízkými potěšit alespoň touto cestou. Dnes je zcela jiná situace. Nikdo si nevymýšlí omezení svévolně, jde o zdraví nás všech a o ochránění těch nejzranitelnější a nekřehčích – seniorů, chronicky nemocných lidí a ostatně i nás zdravotníků, kteří musíme být sami zdraví, abychom se mohli o ostatní postarat.  

Co si myslíte o tom, že mnoho lidí toto onemocnění zlehčuje? Je to na místě? 

Ne, to naprosto není na místě a já se velmi zlobím, když takové zlehčování slyším. Onemocnění Covid-19 je velmi vážné a potenciálně smrtelné onemocnění, jak se ostatně bohužel stále více ukazuje.  Všechna pravidla doporučená ministerstvem zdravotnictví jsou zcela na místě a je nutno je striktně dodržovat. Občas se mě v nemocnici nebo i mimo ni lidé ptají, zda jsou taková opatření nutná, zda třeba roušky opravdu pomáhají. Vždycky jsem měla ráda přirovnání ze života, takže i teď si dovolím jedno z nich: Proč lékaři na operačních sálech dodržují zásady asepse, mají ústní roušku, rukavice, čepice, zvláštní oblečení, myjí asi alespoň deset minut ruce a ještě se speciálně desinfikují? Kdo z nás už byl na nějaké operaci, dobře to viděl, kdo ne, určitě to zná z četných televizních seriálů. Určitě by se nikomu nelíbilo, kdyby k němu přistoupil chirurg bez všech těchto ochranných opatření, a začal ho operovat. To bychom se vrátili do středověku. A ostatně s rouškami mají už dávno zkušenosti v zemích Asie, nošení roušek se stalo součástí jejich kultury a ohleduplnosti i při „běžných“ zimních virózách. Na Tchajwanu letos nosili roušky přes celé léto, a to je u nich mnohem náročnější počasí než u nás. Výsledek je patrný – jejich počty nakažených se s naší republikou nedají vůbec srovnat.

Je situace vážná? V čem nejvíce? 

Situace určitě vážná je, to už jistě cítíme všichni. Nepomůže žádné ignorování viru a předstírání, že vlastně o nic nejde. Covid-19 určitě není „chřipečka“. Především chřipka a ostatní infekční nemoci jsou už dobře prozkoumány a jsou předvídatelné. A máme proti nim léky, proti mnohým z nich také prevenci v podobě očkování.  O Covidu-19 přes velmi rychle reagující výzkum a vědecké poznatky stále nevíme skoro nic. Zatímco chřipka má sezónní charakter a na jaře s teplým počasím každoročně mizí, Covid -19 nám zde zůstal a vrací se nyní s ještě větší intenzitou než na jaře. A určitě tato nemoc neohrožuje jen seniory nebo lidi s cukrovkou či nadváhou, ohrožuje i lidi mladé a dosud zdravé. Nikdo z nás předem neví, jaký máme geneticky daný imunitní systém a jak onemocnění zvládneme. Virus může projít naším organismem zdá se zcela nepozorovaně, ale umí vyvolat řadu méně či více závažných poškození orgánů až takzvanou cytokinovou bouři, což je tak silná a neadekvátní reakce organismu, že nás může zabít. Proto je třeba se maximálně chránit, zavést si svůj osobní „lockdown“ a usilovně se snažit neonemocnět. Pandemie jednoho dne pomine, jako pominuly všechny v historii lidstva, a pak určitě doženeme všechno, co se nám zdá, že teď ztrácíme – dovolené, kulturu a další volnočasové aktivity. I děti doženou zameškanou školu, život je na to dostatečně dlouhý. Ale život má každý z nás jen jeden a žijeme ho hned napoprvé.  Žádná zkouška nanečisto se nekoná a fatální chyby už nepůjde napravit.

Jaké léky nemocným podáváte? 

Na interním oddělení Nemocnice Blansko podáváme svým pacientům s Covidem-19 všechny léky, které jsou dnes schváleny k léčbě, tedy i mediálně již známý remdesivir. Jinak dostávají širokospektrá antibiotika, léky na podporu plicních funkcí, samozřejmě kyslík, infuze k hydrataci, vitamíny a vše ostatní, co je třeba. V nemocnici funguje odběrové centrum pro veřejné zdravotnictví, zatím provádíme 50 odběrů denně, protože taková je kapacita vzorků, které naše smluvní laboratoř dokáže za jeden den vyhodnotit. Od pátku 16. října máme na centrálním příjmu nový bed-side přístroj, který do půl hodiny dokáže s velkou pravděpodobností rozlišit, zda pacient přicházející k hospitalizaci je Covid pozitivní či negativní. To velmi pomůže při rozhodování, na jaké oddělení ho nasměrovat. Na centrálním příjmu máme rovněž vyčleněnou ambulanci pro Covid podezřelé pacienty. Personál je zde ve službě 24 hodiny denně, střídání přichází po 12 hodinách. Pokud je nutno pracovat v ochranných oděvech, to je velmi náročné, po asi dvou hodinách už to organismus moc netoleruje. 

Myslíte si, že pomůže, až bude vyvinuta očkovací látka? A nechají se lidé očkovat? 

Já pevně věřím, že ano. Osobně jsem jednoznačným zastáncem očkování obecně (ostatně zájem o mikrobiologickou problematiku mě vlastně přivedl ke studiu medicíny) a zlobím se na všechny, kteří tuto obrovskou vymoženost medicíny odmítají. Šíří se dnes jakýsi „módní“ pseudonávrat k přírodě, který ale vůbec není na místě a naopak jen ohrožuje zdraví. Nedávno běžel v televizi velmi zajímavý historický seriál Kateřina Veliká. Víte, že tato osvícená carevna  se na radu britského lékaře Thomase Dimsdala nechala sama očkovat proti černým neštovicím, později nechala naočkovat i svého syna a následně 2 miliony obyvatel Ruska, což bylo téměř 6% tehdejší populace ? A to se psala druhá polovina 18. století! Přitom na tuto chorobu umřely v historii miliony lidí a jak ona, tak jiné infekční nemoci, proti kterým se dnes běžně očkuje, se nevyhnuly chudým ani bohatým, dokonce ani vladařským dvorům – například na spalničky vymřela skoro celá následnická linie francouzských králů na začátku 18. století. Já sama mám ze začátku svého pracovního života vzpomínku, jak jsme byli prakticky neustále v karanténě kvůli žloutence typu B, protože na konci minulého století ještě neexistoval jednorázový zdravotnický materiál, injekce i nástroje se vyvařovaly a stále byl na oddělení někdo pozitivní na tuto nemoc. Když pak byla vyvinuta očkovací látka a všichni zdravotníci jsme byli proočkováni, cítila jsem obrovskou úlevu a  pocit bezpečí.

Bylo nutné zavést distanční výuku pro všechny žáky, případně další opatření vydaná vládou?  

Situace je nyní natolik vážná, že jedinou účinnou cestou, jak pandemii zastavit, je prevence v podobě hygienických opatření a separace. V tom plně souhlasím s ministrem zdravotnictví. Školství všechno dožene, i kdyby se měl jeden školní rok opakovat. Co je to proti zdraví a životu. 

Jaké jsou obecně reakce lidí? Z čeho mají pacienti největší strach, s čím se na zdravotníky obracejí? Nebo převažuje spíš vztek (na zákaz návštěv apod.)?

Nemyslím si, že se u lidí objevuje vztek. Spíše obavy. Obavy o zdraví, o průběh nemoci, o následky. Také všichni lidé, kteří žijí sami, trpí izolací a samotou, protože nemohou jít mezi ostatní, do svých volnočasových aktivit, zapojit se do běžného života. Takže řešíme v ambulancích i tyto psychologické otázky. A rodiče školou povinných dětí mají samozřejmě obavy, jak budou jejich děti i oni sami zvládat distanční výuku. Je to pro rodiče a zejména pro maminky veliká zátěž. Viděla jsem to na jaře u našich sestřiček: Dvanáct hodin v práci, pak doma učení s dětmi a vaření pro celou rodinu. Je třeba si vážit všech, kteří toto dokáží zvládnout.

Odkládají se v současné době kvůli covidu v blanenské nemocnic plánované zákroky?

V nemocnici Blansko se nyní omezuje plánovaná a odkladná léčba, budeme využívat distanční formu ambulantních konzultací, kde to jen bude možné. Také se zastavuje plánovaná operativa na jednodenní péči, taková, která snese odklad. Kde by hrozilo prodlení, budou pacienti přesměrováni jinam. Cílem je udržení nemocniční péče v Nemocnici Blansko pro akutní stavy. U těch nesmí dojít a nedojde k žádnému prodlení, pokud se sami pacienti ozvou včas.

Proto chci apelovat na všechny, aby věděli, že stále pracujeme jako vždy, že řešíme všechny odborné problémy našeho oboru a Covid-19 máme k tomu navíc. Takže je zcela zbytečné a nebezpečné svoje obtíže bagatelizovat a vyšetření odkládat.

Na závěr chci všechny občany našeho města a celého regionu povzbudit. Naše současné generace nezažily podobnou situaci a ani si ji nedovedly představit. Většina z nás naštěstí nezažila ani válku. Proto jsme vystrašení, zmatení, nevíme, co čekat od budoucích dnů. Já mám velmi ráda historii a jak ji tak stále čtu, je jednoznačné, že v ní přes všechny útrapy lidstvo nakonec vždycky vyhrálo nad nebezpečím a posunulo se dál. Je samozřejmě jen otázkou, za jakých obětí. Pevně věřím, že překonáme i současnou pandemii a zůstane pro nás časem jen špatnou vzpomínkou. Ale nyní musíme udělat všechno, abychom ji porazili a aby obětí bylo co nejméně. K tomu je potřeba statečnost, sebekázeň, ochota chránit nejen sebe ale i ty druhé, víra v dobrý konec a každodenní úsilí, kterým se k tomuto dobrému konci přiblížíme. Naše nemocnice a naše interní oddělení je připraveno udělat všechno, co bude v našich silách, abychom pomohli. 

Marie Kalová