Na kávě s Romanou Jelínkovou

Pomáhají lidem s duševním onemocněním. Organizace Práh Jižní Morava letos slaví dvacetileté výročí. A čtvrtým rokem má pobočku také v Blansku na Svitavské ulici. S její vedoucí Romanou Jelínkovou jsem se sešla a zeptala se jí, jak může organizace lidem pomoci a jak poznat možný nástup nemoci. Zaměstnanci totiž pomáhají nejen těm, kteří již onemocnění mají, ale i těm, kteří mají počáteční příznaky značící možnost vzniku nemoci. 

Co patří mezi náplň vaší práce?

Aktuálně nám rok a půl běží projekt zaměřený na mladé lidi od patnácti do pětadvaceti let. Tito lidé zpravidla nemají ještě žádné duševní onemocnění, ale mohou se u nich vyskytovat nějaké počáteční příznaky. Mnohdy se stává, že někdo neví, jestli je naše organizace pro něj vhodná protože obecně vzato se Práh zaměřuje na závažná duševní onemocnění. Ale my teď pracujeme právě i s těmi, u nichž nemoc ještě nevypukla, a snažíme se jí předejít. Mohou se na nás obrátit i rodiče mladších dětí; jsme schopni je nasměrovat, kam se mají nejlépe obrátit.

Jaké je složení vašeho pracovního týmu? 

Zaměstnanci organizace Práh pracují v multidisciplinárním týmu. Máme sociální pracovníky, a to jak ženy, tak muže, takže klient si může vybrat, co je mu příjemnější. Dále psychologa, psychiatrickou sestru a peer konzultantku, což je člověk, který si prošel duševním onemocněním, tudíž může sdílet svoje zkušenosti, jak se to dá zvládnout a podobně. Na blanenské pobočce je nás celkem deset. 

Naše služba může být i anonymní, takže se nikdo nemusí bát a stydět nás zkontaktovat. Službu poskytujeme zdarma. 

Kdo se na vás nejčastěji obrací s žádostí o pomoc? 

Někdy se na nás obrací rodiče nebo kamarádi, ale někdy přijde i ten mladý člověk sám.

Jaké jsou ty prvotní příznaky, které mohou předznamenávat vznik duševního onemocnění? 

Příznaky spočívají ve změně chování nebo změně nálad. Rodiče nebo kamarádi si mohou všímat, že se mladý člověk začíná uzavírat do sebe, vyhýbá se kontaktu s ostatními, nechce chodit na oblíbené kroužky, které do té doby navštěvoval. Objevují se výkyvy nálady – výbuchy hněvu či útlum a deprese. Může dostat strach z něčeho, co předtím běžně zvládal. Bojí se třeba, že nezvládne školu, přičemž ten strach jej ovlivňuje natolik, že má strach do školy chodit. Výjimkou není ani snížená chuť k jídlu nebo zvýšená únava. U někoho se může objevit i sebepoškozování. Je  důležité, aby si toho všimla rodina, kamarádi, učitel, prostě kdokoliv, kdo je nablízku.  . 

Jak tyto změny vznikají? 

Může to vzniknout v nějakém stresovém období, často při přechodu na střední školu, kdy se student dostane do úplně nového kolektivu, kde nikoho nezná, nebo jsou na něj kladeny zvýšenější nároky. Může za tím stát také dlouhý vliv stresu. Zdrojem může být i špatná situace v rodině nebo taky ze špatných vztahů ze školy. 

Psychické problémy se často přehlíží nebo bagatelizují. Ale ten mladý člověk to v sobě má a jít za psychologem nebo psychiatrem je často vnímáno jako určitá nálepka, proto se sám bojí vyhledat pomoc. A pokud příznaky trvají delší dobu a nic se s tím nedělá, může se rozvinout nějaké závažnější duševní onemocnění. 

Co například? 

Může dojít k úplné izolaci, může se dostavit psychóza, kdy má člověk halucinace, bludy nebo slyší hlasy, případně se mohou rozvinout poruchy nálady. U někoho se objeví i závislosti, poruchy přijmu potravy, poruchy chování…. Nemusí to samozřejmě dojít tak daleko, každopádně když s tím člověk nic nedělá, často se dostává do jakéhosi chronického stavu. I když tedy zatím není třeba řešit závažnější onemocnění, jsme tu pro klienty, abychom jim zkrátka pomohli překlenout těžší období v životě. 

Snažíme se pracovat s celou rodinou i se školou. Stává se nám, že se ozývají školy, že student má problémy s docházkou. Ono to navenek může vypadat, že je líný, že se mu nechce, ale on má z toho takový strašný strach, paniku a úzkosti, že tam nedokáže ani dojít. Snažíme se to tedy vysvětlit i ve škole a domlouvat se na vhodném přístupu učitele k žákovi. 

Učitelé o organizaci Práh vědí? 

Pořádáme workshopy ve školách pro pedagogy, aby byli v obraze, kam se mohou obrátit, pokud si všimnou změny chování u žáků. Jsme nakontaktovaní i na lékaře v okrese Blansko, kteří také mohou rodinu nasměrovat k nám, když se na ně někdo obrátí s dotazem. Spolupracujeme i s pedagogicko-psychologickou poradnou v Blansku i Boskovicích, dělají se individuální plány pro studenty. 

A v rámci prevence děláme workshopy i pro studenty – jde o program na dvě vyučovací hodiny a sdělujeme jim, co se může dít a jak to vypadá, když má někdo potíže. Pouštíme jim dvě videa, která ukazují příběhy týkající se deprese a úzkosti. Když to mladí lidé zhlédnou, mohou si uvědomit, že se s nimi nebo s jejich kamarády něco děje. Peer konzultantka jim povypráví svůj příběh a je vždy vidět, že to studenty zajímá, kladou otázky. 

Co máte v plánu v nejbližší době? 

Plánujeme dělat edukační skupiny pro rodiče – seznamujeme je s příznaky onemocnění, radíme jim, kam se mohou obrátit. Seminář zároveň funguje jako svépomocná skupina; rodiče si navzájem mohou vyměnit zkušenosti, což je pro ně také důležité, aby viděli, že v tom nejsou sami. Chceme se zaměřit například na témata, jak se efektivně učit, jak zvládat stres a různé další situace. Budou se moci přihlásit i ti, kteří doposud nejsou našimi klienty, ale řeší doma nějaké potíže s dospívajícími dětmi. 

Může spolupráce s vámi probíhat souběžně s léčbou na psychiatrii? 

Dětský psychiatr v Blansku není, musí se jezdit do Brna, kde jsou několikaměsíční objednací termíny. Takže než se tam člověk dostane na řadu, může se obrátit na nás. Je důležité začít s tím pracovat co nejdřív. Následně, i když chodí k psychiatrovi, můžeme klientovi zajišťovat podporu v jeho přirozeném prostředí, dokonce je to žádoucí. 

Hlavní je to, aby to člověk vůbec někomu řekl, aby měl možnost někomu se svěřit. To je ten nejdůležitější bod celého procesu, aby se mu mohlo pomoci. 

Můžete uvést nějaký konkrétní případ, který jste řešili? 

Patnáctiletý student, jeho potíže začaly, když přešel do prvního ročníku na střední škole. Změnil se mu kolektiv a bál se, že do něj nezvládne zapadnout, že nezvládne samotné studium vybraného oboru. Všimli si toho rodiče, protože předtím chodil pravidelně hrát fotbal, ale po prázdninách o něj přestal projevovat zájem a nechtěl tam chodit. Nechodil ani mezi kamarády. Rodina dostala doporučení od dětského lékaře a kontaktovala nás. Klient se nám otevřel a sdělil všechny pocity, že se u něj vyskytuje motání hlavy, panická úzkost, že nezvládne dojet autobusem do školy. 

Postupně jsme s ním probrali všechny možnosti, co ho trápí, co se dá dělat, jak s tím pracovat. Zkoušeli jsme nácviky komunikace s novými vrstevníky, pomáhali jsme mu v doprovodech do školy, hledali možnosti, jak se seznámit, jak najít v nové třídě kamaráda. 

Kolik máte klientů? 

Blanenská pobočka podporuje v současné době padesát dva klientů.

Co konkrétně může klient očekávat, když se s vámi zkontaktuje? 

Může přijít k nám, ale jsme terénní tým, takže se s klienty setkáváme také v jejich domácnostech, můžeme si dát schůzku v kavárně, zkrátka po okrese Blansko kdekoli, kde jim to bude příjemné. 

Nejdřív dotyčného vyslechneme, co se děje, co cítí, že je špatně, z čeho má obavy. Vždycky to pramení z něčeho, s čím se mu snažíme pomoci. Může si v sobě něco nést z dětství, roli může hrát i genetika. A spouštěčem bývá právě nějaký stres. Hledáme způsoby, jak překonat to, co mu brání třeba chodit do školy. Každý pomáhá z hlediska své odbornosti. Psycholog poskytuje terapeutické konzultace, děláme různé nácviky přímo v běžném prostředí. Pokud má strach jet hromadnou dopravou, jedeme s ním. Nebo někdo má strach jít k lékaři nebo na úřad, doprovodíme jej. To se ale týká spíše starších klientů. Naše podpora může spočívat třeba i v dovozu nákupu, pokud se někdo bojí vycházet z domu ven – to se dělo například letos na jaře v době karantény. 

Předepisujete léky? 

Léky nepředepisujeme. Můžeme pomoci sehnat psychologa nebo psychiatra; s jedním psychiatrem úzce spolupracujeme. Na rozdíl od většiny psychiatrů tento pracuje v terénu, takže klidně může navštívit klienta v jeho přirozeném prostředí a může na místě určit diagnózu. 

Kdy přibývá nejvíce pacientů? 

Na podzim a na jaře. V těchto obdobích se lidem často zhoršuje psychický stav. 

Řešíte i šikanu ve škole? 

Ano, stává se, že někdo kvůli šikaně přejde na jinou školu, ale má to pořád v sobě a bojí se, že se to bude dít i na nové škole. 

Je vždy nutné přecházet na jinou školu? Není to jen únik?

Je to individuální. Pokud bychom se s klientem setkali už v době, kdy je obětí šikany na té první škole, mohli bychom to zkusit řešit včas a přestup by nemusel být nutný. Ale k nám se většinou studenti dostanou právě až po tom přestupu, kdy už jsou na druhé škole a mají strach, že se to bude opakovat. 

Netvrdím, že přestup na jinou školu nemůže pomoci; pokud je situace už natolik vyhrocená, že se tam necítí dobře, je změna asi lepší. Ovšem mnohdy to samotný přestup nevyřeší a je potřeba s tím dál pracovat. 

Šikana nemusí probíhat jen tváří v tvář, ale poslední dobou je rozšířená i kyberšikana. Klientka třeba popisovala problém, kdy třída měla založenou nějakou skupinu na sociální síti, ale ji jedinou nepřizvali. Cítila se kvůli tomu vyloučená. Kyberšikana je mnohdy ještě horší, protože je skrytější. 

Výchovní poradci na školách obecně pracují dobře, snaží se, aby se šikana neděla, ale nejde to vždycky úplně vymýtit. 

Jakou další podporu poskytujete klientům? 

Lidem s dušením onemocněním také pomáháme například hledat práci. Spolupracujeme s úklidovou firmou nebo distribuční společností. Jinak věková hranice našich klientů mimo projekt, o němž jsem mluvila na začátku, je osmdesát let, takže do tohoto věku pomáháme se vším možným: najít zaměstnání, bydlení, vyřídit sociální dávky, pomoc porozumět nemoci. Hodně lidí si nepřipouští, že vůbec nějaké duševní onemocnění má. Okolí to vidí, ale nemocný člověk to nepřijme. Proto pomáháme i s přijetím nemoci, a to jak u klienta samotného, tak u jeho okolí. 

Jak vás tedy mohou lidé zkontaktovat? 

Mohou nás navštívit v Blansku na Svitavské 1b. Máme i facebookové stránky, takže pokud někdo nechce hned osobní kontakt, může nám tam poslat dotazy, klidně anonymně. Dále se lidé mohou ozvat  přes e-mail blanensko@prah-brno.cz nebo na telefon 605 992 243. 

Marie Kalová