Na kávě s Pavlínou Komínkovou

Co je od našeho posledního setkání u kávy nového? 

Spousta věcí. Oproti situaci před pěti lety se v našem muzeu hodně rozvíjí archeologické téma. Máme archeologa, který tady tenkrát ještě nebyl. Provádí záchranné archeologické výzkumy ve vztahu k různým stavbám a k investičním záměrům, teď pracuje na knize, jež by měla fungovat i jako katalog k expozici Cesta do pravěku Blanenska, a věnuje se archeologickému tématu z různých úhlů pohledu. V souvislosti s archeologií zařizujeme konzervátorskou dílnu, ta bude umístěna v budově Zámek 2, kterou jsme teď převzali zrekonstruovanou a začínáme se připravovat na stěhování. Máme šikovného konzervátora, takže si potom budeme archeologické nálezy, které se k nám dostanou, zpracovávat víceméně sami. I z odborného hlediska se tedy naše muzejní práce posouvá dopředu. 

Změní se něco pro návštěvníky s využíváním nové budovy? 

Cílem je nechat přístupný celý zámek, takže veškeré expozice, výstavní projekty a kulturní akce by měly probíhat v budově zámku. Zámek 2 bude provozní budova, stejně jako by měla být opravena budova Zámek 3, kam se zase má přesunout část kanceláří, které jsou v současnosti v posledním patře zámku, které není přístupné veřejnosti. Tam potom zvažujeme umístění dalšího výstavního prostoru. Momentálně nemáme nikde expozici měřicích přístrojů Ericha Roučky, k nimž jsme měli velkou výstavu. Toto téma je pro region velice důležité a myslím si, že i technologicky má velký potenciál udělat je atraktivní pro veřejnost. 

Daří se vám plnit to, co jste si po nástupu do funkce ředitelky předsevzala? 

Řekla bych, že ano. Věci, co děláme, jsou do jisté míry závislé na zájmu veřejnosti a na mnoha okolnostech, které se velmi těžko ovlivňují, ale statistika ukazuje, že návštěvnost roste. Daří se obměňovat výstavy, pořád jsou lidé, kteří na zámek zas tak často nesměřují, takže pořád je kam to posouvat. Práce na jednotlivých cílech je běh na dlouhou trať, ale zatím to vypadá dobře. 

Je něco, co se nepovedlo? 

Všechno trvá poměrně dlouho, takže to vyžaduje trpělivost. Ale že by bylo něco, co by se nepovedlo, a věděla bych, že se to ani do budoucna nepovede, tak naštěstí nic takového ani není. Snažím se vždycky najít nějakou cestu. 

Vizi, o které jste mluvila před pěti lety – „muzeum jako moderní instituce, která nabízí vzdělání i zábavu“ – tedy naplňujete? 

Ano. To zase souvisí s tím dlouhodobým hlediskem. Třeba školy po tom, co jsme vymysleli nějakou strukturovanou podobu vzdělávacích programů, se začaly hlásit po třech letech samy. Zaznamenaly, že se v muzeu dějí věci, které pro ně můžou být prospěšné a zajímavé. Stejně tak sem směřují školní výlety. Vzdělávací programy jsou hodně využívané. 

Od začátku jsem pracovala s myšlenkou, aby si muzeum vychovávalo návštěvníky od mládí a abychom je naučili do muzea chodit a zajímat se o historii. Proto se do programu promítá i zábava a myslím si, že pro rodiny s dětmi nabízíme poměrně pestrý program i v expozicích. Také se snažíme využívat moderní technologie, takže ta modernost se naplňuje taky. 

Co vás na práci nejvíc baví? 

Asi ta pestrost. Baví mě, že se dozvídám nové věci, že pracuji jak s odborným výzkumem, tak s prezentací. Baví mě občas něco připravit na svatbu. Baví mě zámek propagovat formou fotografií, článků a hledat nové cesty, jak přitáhnout návštěvníky.

Jak ovlivnil koronavirus návštěvnost muzea? 

Měli jsme tři měsíce zavřeno, tudíž návštěvnost klesla. V červenci byla nižší než minulý rok, ale v srpnu už byla srovnatelná s loňskem, možná ještě i o trochu vyšší. Teď se zase situace mění, tak uvidíme, co bude dál. Také pro muzea už jsou ovšem metody, jak přiblížit expozice i na dálku, takže během první vlny epidemie jsme využívali videoprohlídky. Snažili jsme se zpřístupnit výstavní panely pro veřejnost na internetu. Výstavu o trampingu jsme zavřeli den poté, co jsme ji otevřeli, tak jsme se snažili, abychom návštěvníky nepřipravili o obsah, s nímž máme samozřejmě práci. Příprava výstavy i expozic je totiž dlouhodobá záležitost; příprava výstavy trvá několik měsíců, u stálých expozic mnohdy mluvíme i o letech. Proto je potom škoda, když se k výsledku nikdo nedostane. 

Co je v muzeu nyní aktuální? 

Aktuálně se v muzeu nachází výstava zaměřená na archeologii a odívání v pravěku, konkrétně se věnuje ženám a jmenuje se Nevěsty z jiných světů, cizinky v nás. Myšleno je to tak, že jsou to světy dávné minulosti. Výstava o svatebních zvyklostech, o odívání a zdobení od doby kamenné až do doby Velkomoravské říše. Navázali jsme na ni oživením expozice Cesta do pravěku Blanenska, která je otevřena od roku 2018. Letos v srpnu jsme do expozice umístili rekonstrukci princezny z Býčí skály, která je regionálním fenoménem – jednak jeskyně samotná, a jednak legenda o bohaté halštatské ženě, jež byla v Býčí skále pohřbena. Nechali jsme vyrobit rekonstrukci figury s využitím busty, která byla veřejnosti představena v roce 2016, nechali jsme jí zhotovit dobový oděv, který vyrobila Kristýna Urbanová na pravěkém tkalcovském stavu s využitím přírodního barvení. Také jsme nechali udělat repliky šperků podle nálezů z Býčí skály. 

Pořád máme ještě v expozici půjčené originály archeologických nálezů Jindřicha Wankela – nejen z Býčí skály, ale například i z Bořitova. Už jsou tady vystaveny třetí rok a začátkem příštího roku bychom je měli vracet do Vídně. V říjnu budeme veřejnosti představovat mincovní depoty z Blanenska, které se také potom stanou součástí archeologické expozice. 

Dokážete říct, která výstava z posledních let měla největší úspěch? 

Ve výstavách se snažíme dodržovat režim, že na Vánoce bývají výstavy věnované dětem a ty jsou nejpopulárnější. Měli jsme Merkur, Igráčka, letos bude výstava věnovaná stavebnici Lego. Tyto výstavy nemívají až takový historický rozměr, ale rodiče jsou motivovaní vzít děti do muzea, protože vědí, že je to tam bude zajímat a bavit. K dětským výstavám většinou připravíme herny nebo dětské koutky, kde mohou strávit často i několik hodin. 

Co plánujete do budoucna? 

Máme hotový záměr výstav na příští rok. Hlavní sezónní výstavou by měla být výstava o stoletém výročí skautingu v Blansku, kterou připravují skauti. Už teď sbírají podklady a shromažďují data, aby mohla výstava v červnu začít. Měla by se uskutečnit výstava o designéru Stanislavu Lachmanovi, který je strýcem pana Lachmana z Češkovic a který byl dvorním designérem firmy Eta. Je mu věnována část expozice v Národním technickém muzeu v Praze i v Technickém muzeu v Brně, takže ve spolupráci s těmito institucemi a s rodinou pana Lachmana bychom chtěli udělat výstavu věnovanou designu. Měla by se na tom částečně podílet i blanenská galerie, kde by byl vystavený současný design, zatímco v muzeu spíš retro design. 

Na příští rok dále plánujeme intenzivně pracovat na budování expozice, jež se bude nacházet na hlavní prohlídkové trase. Měla by navazovat na expozici blanenské umělecké litiny, kterou jsme otevřeli minulý rok, a bude věnovaná Jindřichu Wankelovi a dalším objevitelům Moravského krasu. Karlu Absolonovi je totiž věnováno poměrně velké množství prezentace, ale jeho dědeček Jindřich Wankel vlastně nemá žádný památník, přitom má pro Moravský kras obrovský význam. Nová expozice se bude jmenovat Obrazy z Moravského Švýcarska, stejně jako knížka, kterou Jindřich Wankel napsal. Chtěli bychom ji otevřít v roce 2022, kdy shodou okolností vychází stopadesátileté výročí od objevu velkého množství archeologických nálezů v Býčí skále. 

Ráda bych také, kdyby se nám podařilo udělat výstavu obrazů Josefa Mánesa, který byl přítelem Jindřicha Wankela. Budeme se snažit, aby vyšla v reedici kniha Obrazy z Moravského Švýcarska, kterou vydalo blanenské muzeum v osmdesátých letech. A dál se budeme zaměřovat na stěžejní témata jako doteď: blanenskou uměleckou litinu, objevování Moravského krasu, historii. A snažit se hledat cesty, jak vše nejvíce přiblížit veřejnosti. 

Jak hodnotíte akci Zažít Blansko jinak, na které jste se organizačně podílela? 

Uspořádání a koordinace této akce nás stálo hodně energie a mnoho času, řekla bych, že jsme na tom intenzivně pracovali asi rok. A mám z toho radost. Ukázalo se, že místní obyvatelstvo se chce zapojovat, chce se na takových akcích podílet. I v souvislosti se současnou situací si myslím, že to nebylo tak riskantní, vše probíhalo venku, lidé byli rozptýlení, nemuseli se nikde tísnit. Uzavřené silnice na mě působily skvěle, člověk se mohl svobodně procházet po centru města a opravdu ho zažít jinak. A ten cíl, aby se centrum oživilo, byl také naplněn. Udělalo mi velkou radost, že se zapojili i místní živnostníci, kteří v tom prostoru fungují. Na schůzce organizátorů jsme se shodli, že bychom v tradici rádi pokračovali. Doufám, že letošní ročník bude inspirací i pro ostatní, kteří se ještě nezapojili. 

Z pražské organizace Automat, která akci „Zažít“ celorepublikově zaštiťuje, přišla velice pozitivní zpětná vazba. Prý není obvyklé, že by se to podařilo udělat v takovém rozsahu a tak pestře. Zapojilo se bezmála šedesát institucí, soukromníků a dalších lidí. 

Jak se těšíte na rekonstrukci okolí zámeckého rybníčku? 

Zámecký park mám ráda, myslím si, že je to krásný prostor a je potřeba ho využít co nejlépe. Aby sloužil obyvatelům města, jednak aby neměli strach tam chodit, a pak abychom na něj mohli být hrdí. Zámek je pěkně zrekonstruovaný, pracujeme na tom, aby byl co nejlépe značený a lidé ho snadno našli, protože i s tím se občas potýkáme, že neví, kde zámek je, přestože stojí pár metrů od něho. Takže bych byla ráda, aby se rekonstrukce parku povedla a mělo to hlavu a patu. Bude fajn, když tam budou zajímavé prvky, které budou propojené s blanenskou tradicí, historií, když se bude park využívat nejen pro procházející, ale třeba i pro kulturní akce, pořádání pikniků. Bylo by hezké, aby do parku lidi chtěli přijít a trávit tam čas.  

Marie Kalová