Očima občanů: Reakce na záměry města

Na úřední desce Městského úřadu Blansko se dne 30. července 2020 objevily záměry, jejichž předmětem jsou úpravy smluv či založení smluvního vztahu mezi městem Blanskem a společností M. S. Blanenská, s. r. o. Jde o pozemky, na nichž stojí zchátralé skleníky a které mají být zastavěny obchodním centrem. Do patnácti dnů od zveřejnění záměru může veřejnost podávat připomínky. Této možnosti využil Petr Kavka z Blanska a svoje vyjádření poskytl též redakci Monitoru:

„Na úvod jako občan města vyjadřuji své osobní stanovisko, že nesouhlasím, aby předmětné pozemky byly v budoucnu převedeny kterékoliv osobě za účelem vybudování obchodního (nákupního) centra. Využití této lokality spatřuji, díky umístění v zátopové oblasti, spíše v pokračování méně náročné zemědělské činnosti anebo pro volnočasové aktivity občanů nejen našeho města. Případné stavební objekty navrhuji koncipovat tak, aby na nich možná povodeň nenapáchala velké materiální škody, tj. vydlážděné či vyasfaltované dráhy, průlezky, pokud budova tak menšího půdorysu… 

V další fázi tohoto textu již přejdu ke konkretizaci připomínek:

a) opakované prodloužení termínů – oba záměry považuji za neurčité, neboť nenabízejí žádnou konkrétní lhůtu, o níž se odkládá splnění závazků na straně developera. Podívám-li se na celkovou genezi této akce, pak mě dlouhodobý postup města vede k závěru, že neustálé prodlužování termínů, v nichž má developer splnit nějakou povinnost, není pro město výhodný či minimálně není řádně odůvodněno, proč město opakovaně „vylepšuje“ pozici developera na svůj úkor. Uzavření původní smlouvy č. 2015/000650/INV/OS je datováno dnem 22. 5. 2015 a zveřejněním záměrů se vytváří předpolí pro uzavření již šestého dodatku během pěti let. Obstojí takový postup města při konfrontaci se zásadou péče řádného hospodáře? Osobně se domnívám, že postup města je již na samé hraně této zásady a možná už i malinko za ní. Neměla by být tahle opakující se situace již podnětem k tomu, aby se hledalo jiné východisko, než znovu naplnění závazků developera odkládat? O pozemky se mnoho let nikdo prakticky nestará, vše tam postupně chátrá. Je tohle péče řádného hospodáře? Má město nějaký finanční prospěch z tohoto majetku? To jsou jistě alespoň některé z otázek, které si racionálně uvažující člověk položí;

b) cena v daném místě a čase obvyklá – § 39 odst. 2 zákona o obcích nastavuje striktní pravidlo, kdy při úplatném převodu má být cena sjednána zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá. Odchylka směrem dolů musí být zdůvodněna, jinak je takové právní jednání (tedy smlouva) absolutně neplatné. Nemám nejmenší pochybnosti o skutečnosti, že v roce 2015, kdy byly předmětné smlouvy schvalovány, by sjednané ceny v tomto zákonném testu obstály.  Obstojí ale tyto ceny požadavku zákona i v době, kdy dojde k uzavření realizačních smluv? Mezi těmito dvěma okamžiky totiž uplynulo již minimálně 5 let a tři měsíce a nikdo neví, kolik dní, měsíců a roků ještě uplyne. Faktor plynutí času považuji za podstatnou právní skutečnost. Smlouvy o smlouvách budoucích obsahovaly lhůty, kdy se očekávalo uzavření realizačních smluv, proto předpokládám, že i ceny za převod tomu odpovídaly. Lhůty prošly a z veřejných zdrojů nemám informace o tom, že by „míč byl na straně města“. Ceny nemovitých věcí na trhu mezitím raketově rostly. Rovnováha smluv se díky odsunu lhůt vychyluje směrem k výhodnosti pro developera a ochraně jeho majetkových hodnot. Město má ale prioritně bojovat za potřeby svých občanů nikoliv za zájmy podnikatelského subjektu, který bezpochyby do projektu investoval spoustu peněz, úsilí a času. Jsem toho názoru, že díky značnému časovému posunu realizace celé akce by mělo být otevřeno i jednání o kupních cenách a výši nájemného, jinak se zastupitelé města vystavují riziku, že nedostojí péči řádného hospodáře s možnými nepříznivými následky v rovině trestního práva a současně může dojít k napadení platnosti realizačních smluv u soudu, neboť sjednané ceny neodpovídají požadavkům § 39 odst. 2 zákona o obcích. Jestli mám správnou informaci o tom, že developerovi bude nakonec prodána menší výměra, tím pádem menší příjem do rozpočtu města a současně městu zůstane více plochy, kterou ale reálně k ničemu zásadnímu nevyužije, jen se o ni bude starat, pak o to víc pochybuji, zda město přistupuje k celé transakci s péčí řádného hospodáře;

c)  nesouhlas se zřízením práva stavby – jak jsem již na začátku stručně vysvětlil, jsem jako občan města proti záměru vybudovat na předmětných pozemcích obchodní centrum, proto nesouhlasím, aby pozemky (nebo jejich) části byly zatěžovány právem stavby podle § 1240 občanského zákoníku.“ 

-r-