Na kávě s Martinem Bezdíčkem

U kávy jsem se tentokrát sešla s předsedou atletického oddílu ASK Blansko Martinem Bezdíčkem. Povídali jsme si o úspěších blanenských atletů a dalších sportovních plánech. 

Blanenským atletům se daří dlouhodobě…

Ano, úspěchy stále mají, i přesto, že jsme oproti Brnu vesnice, jak říká trenér Ošlejšek. Daří se jim i s tím rozpočtem, který máme. Z Blanska vychází dobří atleti dlouhodobě – namátkou běžec Zachoval, Jana Sotáková, ta se probojovala do finále na 100 m překážek na 1. Dorostenecké olympiádě v Singapuru, Pavla Štoudková, která přestoupila do Olympu a je nejlepší osmistovkařka a patnáctistovkařka v republice. Drží republikové rekordy v žactvu i dorostu. Teď máme Veroniku Jakusidisovou, která je mistryní republiky ve vícebojích i v dalších disciplínách. Ta nám teď nejspíš odejde do Brna, protože tam bude studovat střední školu. Starší žákyně byly letos druhé v Jihomoravském kraji a postoupily do semifinále na Mistrovství Moravy a Slezska, které bude v září v Olomouci. A věříme, že se dostanou ještě dál až na Mistrovství
republiky.

Už není veřejným tajemstvím, že atletický oddíl odchází z Jednoty ASK do nového subjektu, který byl pojmenovaný po blanenské legendě Ludvíku Daňkovi. Rozchod je klidný a vstřícný – odcházíme kvůli právní subjektivitě, abychom to měli jednodušší například při jednání se sponzory nebo s městem, ale budeme si dál pomáhat. Není to tak, že bychom se rozkmotřili, jak si někteří mysleli. 

Co je hlavní slabinou blanenského oddílu? 

Udržet vynikající sportovce u nás. V patnácti letech často odcházejí studovat do Brna a kvůli tomu přecházejí do brněnských oddílů, protože přejíždění by bylo pro ně časově náročné. 

Obecně má Blansko jeden obrovský problém, že se tady dělají snad všechny sporty, které v republice jsou. Město je malé, rozpočet omezený, i když se snaží vedení města podpořit každého, tak se to štěpí. I co se týká vynikajících jednotlivců – ve větším oddílu není problém sestavit silné družstvo a je potom jasné, že oddíly ve větších městech jsou na tom lépe. Když jsem se věnoval cyklistice, taky jsem říkal, že by v celém okrese měl být jen jeden oddíl. Pak bychom Brňáky převálcovali. Ale třeba k tomu jednou dospějeme; je totiž škoda, když se nám ani Boskovicím nebo oddílu při základní škole Dvorská na závody nepodaří sestavit družstvo a musíme hostovat za brněnské nebo vyškovské kluby. Přitom bychom mohli mít jeden silný oddíl za okres. Tak, jak se spojili fotbalisti, protože viděli, že nemá smysl mít dva kluby na ASK a ČKD. A dotáhli to až do druhé ligy. 

Ve sportovních zprávách z atletiky slyšíme většinou jen o dívkách. Čím to je? 

V atletice je to celorepublikový trend, kluci většinou zavítají do kolektivních sportů, jako je hokej nebo fotbal. Atletika je u chlapců druhořadá, spíš, až pokud je nebaví kolektivní sport. Snažíme se to nějak ovlivnit, ale zatím se to úplně nedaří. 

Jak ovlivnila koronavirová karanténní opatření atletickou sezónu?

Sezóna se posunula do června a doháněly se všechny důležité závody. Takže to byl docela slušný fofr. V září to bude podobné; 30. srpna začne Mistrovství Moravy a Slezska žákyň a žáků, na konci září Mistrovství republiky. Tam asi pojede pět žákyň – Verča Jakusidisová, moje dcera Dominika, Natka Poláčková, Katka Konečná a Kristýna Nollová.

Co se týká samotné karantény, během ní se trénovalo individuálně, v lese. Nemohli jsme děti sloučit do skupin, takže trénovaly s rodiči, prarodiči nebo samy. Měly vytvořené individuální plány. Přišly na první tréninky a sám trenér říkal, že měl z toho strach, ale byl mile překvapený. „Vypadá to až moc dobře,“ říkal. 

Všichni měli natrénováno – asi měli dostatek času a vzali to vážně. Což bylo fajn, že se na to nevykašlali. Taky mohli ležet. 

Od kolika let je vhodné s atletikou začít? 

Navážno od nějakých dvanácti, třinácti let. Do té doby by se to nemělo přehánět. Nemá smysl to dětem znechutit, protože tréninky jsou celkem často. Co se týká úplného začátku – začít se dá kdykoliv, není to nutné hned odmalička, jako třeba u gymnastiky a podobných sportů. Běhat umí každý, každý je nějak obratný a v atletice si najde něco, co mu jde. Ale dělají všechno, není to tak, že by někdo třeba jen běhal sprinty. 

Jak často mají děti tréninky? 

Nejmenší dvakrát týdně, starší třikrát, a nejstarší případně i čtyřikrát. Trénink trvá hodinu a půl. Plus o víkendu závody. 

V kolika letech začínají nejmenší děti závodit? 

Nejmenší mají přípravky, to jsou spíš kroužky pro zábavu, aby se naučily běhat, hýbat, koordinovat pohyby. Je to individuální, ale závodit se začíná obvykle až kolem deseti let. Jsou závody i pro mladší, ale to je spíš jen pro ty, co si to opravdu chtějí vyzkoušet. 

Připomínáte jim, kdo byl Ludvík Daněk a vůbec historii atletiky? 

Připomínáme neustále, je to důležité. Teď budeme mít na dresech číslo nejlepšího výkonu Ludvíka Daňka. Na webových stránkách máme historii atletiky od roku 1929.

Jakou máte podporu od rodičů? 

Velkou; jezdí s dětmi na závody. Přivezou je a ten čas tam s nimi stráví. Jde víceméně o každý víkend… 

Spolupracujete s fyzioterapeutem? 

K tomu jsme zatím nedospěli, spíš si to děti s rodiči řeší individuálně. I když jednu čerstvě vystudovanou fyzioterapeutku bychom tu měli, takže to vypadá, že by s ní mohl oddíl spolupracovat. U dětí je hlavně důležité, aby se naučily protahovat a regenerovat. Ani speciální strava se u nich neřeší. Je jasné, že den před závodem a v den závodu si nemají dát například smažené jídlo, ale jinak by měly jíst všechno. Doplňky třeba až v sedmnácti letech, a skutečně jen jako doplňky, ne náhradu stravy. 

V Blansku je pomalá tréninková dráha, ale je to dobře, protože nejvíc času tráví děti na dráze. Je měkká a nikdo z mladých atletů nemá poškozené klouby a mají výdrž. I když jsou pak starší, nemají zdravotní problémy. 

Co je vaším úkolem v oddílu? 

Předchozí předseda pan Ošlejšek mi loni koncem srpna předal svou funkci, kterou jsem s díky přijal (smích). V týmu je nás pár, takže musíme v podstatě všichni dělat všechno – Jiří Ošlejšek, Bohumil Kazda, manželé Ellingerovi, Jan Nečas, moje manželka a z mladých Martina Hlaváčková. O práci se vždycky nějak podělíme. Zajišťujeme závody a další podobné záležitosti, aby toho na trenérech bylo co nejmíň. Občas za trenéry i zaskočíme. Jsme rádi, že kolem atletiky vznikla fajn parta, která se o oddíl stará, a funguje to. 

Jaká je vaše životní sportovní cesta? 

Začínal jsem v Metře se sjezdovým lyžováním. Pak jsme přešli do Sokola. Potom přestal být sníh, tak jsme se se spolužáky domluvili a začali pod Sokolem jezdit na kolech. S Erikem Řezníkem jsem zůstal u horských kol. Dvacet let jsem pak trénoval děti a občas i dospělé. K atletice jsem se dostal díky svým dětem, které začaly běhat. Na kole si už teď jen jezdím odpočinout od atletiky (smích). 

Kdyby se někdo třeba i z dospělých rozhodl běhat a chtěl by se poradit, jak správně na to, může se na vás obrátit? 

Kdykoliv. Není problém. Trenéry najdete v pondělí, ve středu a v pátek na stadionu ASK. Myslím, že jsou všichni vstřícní. Začít běhat se dá kdykoliv, stačí jenom chtít. Běh je přirozený a je nejjednodušší. Kdokoliv je vítaný. 

Vyvíjí se v průběhu let výkony atletů podobně jako například v krasobruslení nebo jiných spotech? Snižují se nejrychlejší časy apod.? 

Výkony se zrychlují díky materiálu, díky propracovanému tréninku. Dřív se běhalo po škváře, povrchy byly jiné, tretry byly jiné. Všechno je o vývoji a nevím, kde se to zastaví. Je to jako v dráhové cyklistice, tam se taky neustále zrychluje. Povrchy a kola jsou víceméně stejná, ale jsou lehčí, aerodynamika je jiná. 

Co se týká výhledu do budoucna – už se těšíte na nový ovál, který se má rekonstruovat? 

Doufám, že už nebude příští rok koronavir a že nám to nenaruší veškeré plány na soustředění a závody. Když se povede rekonstrukce stadionu, tak to bude super. Nejenom pro nás, ale pro celou veřejnost. A že se zlepší zázemí na ASK a tribuna. Jsem rád, že jsme byli přizvaní do diskuze o plánované rekonstrukci. 

Jaké se chystají v Blansku závody? 

Děláme hlavně závody pro mladší žactvo a přípravky, protože pro starší žáky není stadion zatím vybavený, pro ně je potřeba klec na hod diskem a kladivem. Ta se bude budovat na Údolní na bývalé škváře. Potom budeme moct jít do větších závodů. 

Pořádáme Memoriál Věry Bušové-Gilkové. Letos jsme ho museli zrušit kvůli koronaviru. Nechtěli jsme ho přesunovat z dubna na podzim, protože bychom se zase někomu připletli do termínů jiných závodů. Na příští rok tedy chystáme větší akci, aby vznikl nadregionální mítink. Rádi bychom pozvali hosty, jako je Jarmila Kratochvílová nebo Lída Formanová. Při tomto memoriálu by měl být i dětský závod. 

Ještě letos se ale v Blansku uskuteční 31. srpna Čokoládová tretra pro děti do jedenácti let. Dále 16. září pořádáme druhé krajské kolo družstev mladšího žactva a 4. října Mistrovství Moravy a Slezska družstev mladšího žactva. Takže závody pořádáme a určitě budeme pořádat. V plánu je rozšířit je ještě třeba o nějaký cross. 

Marie Kalová