Úvodník: Plichta na Dukle

O hotelu, který už je mnoho let zbouraný, se stále vedou živé diskuse. Stále je terčem nejrůznějších debat a dohadů mezi lidmi. Stále omílané, ovšem možná právě proto oblíbené téma Blanenských bych opět rád otevřel i dnes ve svém úvodníku. Tentokrát na téma nevyužitého suterénu.

Když se před lety hotel zboural a za několik dalších let došlo k realizaci přestavby na současný park, značná část občanů nebyla s výslednou stavbou spokojena a vlastně není dodnes. Mnoho kritiky se objevilo zejména proto, že vedení města nezbouralo hotel celý, ale nechalo na jeho místě celý suterén a park postavilo nad ním. Podle návrhu architekta Martina Habiny tu potom vznikl pomník, který v některých dodnes budí rozpaky.

Není tajemstvím, že zachovaný suterén skýtá prostory, které byly v době, kdy hotel stál, využívány jako diskotéka, kam se chodila bavit poměrně značná část obyvatel našeho města. V minulém Monitoru jsme toto téma nakousli v rozhovoru se Zbyňkem Pokorným, zastupitelem blanenské radnice za Piráty. Zbyněk v rozhovoru zmínil následující informaci: „Po zbourání hotelu se nespecifikoval způsob využití suterénních prostor a dnes nikdo neví, co s ním. Místo toho město trvá na tom, aby se postavila kavárna a suterén se zakonzervoval až do roku 2030.“

Tato věc mi docela ležela v hlavě, a tak jsem požádal o vysvětlení blanenského radního Radka Šinkoru, který má na starosti bytové a nebytové prostory na odboru KOM. „Zbyněk Pokorný v rozhovoru uvedl nepřesnou informaci. Suterén zakonzervovat nechceme, naopak jej město opakovaně nabídlo podnikatelům k využití. Zaznamenali jsme tři podnikatelské záměry. Bohužel jsme se s nikým nedohodli a suterénní prostory Dukly se nám pronajmout zatím nedaří. Je to hlavně proto, že potenciální zájemci požadovali, aby město prostory zrekonstruovalo na své náklady. To se nám nelíbí, jelikož investice do nájemníka, který nám třeba za rok řekne, že s podnikáním končí, by pro nás mohla znamenat velkou čáru přes rozpočet,“ vysvětlil Radek Šinkora a dodal: „Naše představa je taková, že subjekt na vlastní náklady suterén přestaví a my mu na oplátku nastavíme velice výhodné nájemní podmínky tak, aby se mu vynaložené náklady za pár let vrátily.“

Nedivím se. Mohlo by se klidně stát, že město investuje do rekonstrukce suterénu Dukly několik milionů pro účely podnikatelského záměru, který nevyjde a podnikatel za pár měsíců vypoví nájemní smlouvu. Dalším potenciálním zájemcům nebude již provedená rekonstrukce vyhovovat, takže bude požadovat další rekonstrukci k obrazu svému. Pravda – tohle nejde.

Co s tím? Vypadá to, že došlo k patové situaci a tak trochu nerudovská otázka nás možná bude trápit ještě dlouho. Suterén Dukly je ve velice špatném stavu a v případě jeho rekonstrukce se určitě nebudeme bavit o statisících, ale spíš o milionech korun. Nájemníci se proto nehrnou. Malý zájem může souviset i s dalšími skutečnostmi. Záměr pronajmout prostory suterénu Dukly nebyl nijak zvlášť inzerován, tudíž o něm veřejnost neví, pokud tedy nečte nástěnku před budovou radnice. Další věc, jež budí rozpačité pokrčení rameny, je nejistá budoucnost stavby. Jak víme, jde o dočasné řešení, tudíž to, zda na stejném místě bude výtvor stát za deset či patnáct let, je ve hvězdách. 

Je docela možné, že se skutečně neozve žádný zájemce a dle mého názoru by byla škoda, aby místo suterénu dále chátralo. V takovém případě by město mohlo zkusit samo vymyslet a zrealizovat něco smysluplného, možností se nabízí celá řada. Mohlo by tu být zajímavé muzeum nebo třeba akvárium, případně jiná atrakce, která by do středu města přilákala turisty, kterých každoročně přijíždí do krasu desítky tisíc.

Mně osobně by se nejvíc líbilo, kdyby v suterénu Dukly vznikla malá scéna pro menší akce. Taková odnož našeho kulturního střediska. Mohly by tu být koncerty, divadlo, přednášky, klidně i diskotéka. Myslím si, že dobrý dramaturg by střed města tímto způsobem dokázal docela oživit a investice by se určitě vyplatila. Jenomže KSMB momentálně moc nefunguje a jeho období zimního spánku bychom s klidem mohli přirovnat k suterénu Dukly, ve kterém se již dlouho nic neděje, a o jehož osudu se můžeme jen dohadovat. 

Ale to je zase jiná pohádka…

Martin Müller