Setkání s kronikou 11/20

Podívali jsme se, jak to bylo v roce 1967 se zdravotnickou péčí v Blansku. Za upozornění stojí tehdejší denní spotřeba vody na osobu – ve srovnání s dnešní denní spotřebou byla tenkrát více než dvojnásobná. 

1967. V moderním zdravotnictví je správné stanovení diagnóz a určení léčebných postupů podmíněno rozsáhlým vybavením ordinací moderními pomůckami a diagnostickými zařízeními, jakož i odpovídajícím prostředím klinického provozu včetně čekáren. A na to tady teprve čekáme až v nové poliklinice. 

Poliklinika

V samotné budově polikliniky na Mlýnské ulici přicházelo v r. 1967 denně průměrně 550 – 600 pacientů ke 24 lékařům specialistům (někteří z nich pracovali jen v částečném úvazku) na vyšetření, k zákrokům a na ambulantní léčbu. Pro takový počet návštěv a pro tak rozsáhlou zdravotnickou péči ovšem budova – určená ostatně kdysi k jiným účelům – zdaleka nestačila a trpěli tím právě tak lékaři jako pacienti. Největší návaly byly na odděleních gynekologie, vnitřním a očním, ale ani ostatní na tom nebyla lépe. 

Vedle polikliniky působili na třech místech (nám. Svobody, Dukelská ul. a Sídliště) čtyři obvodní lékaři a to také pro přidělené obce blanenského zdravot. obvodu. Tři největší blanenské závody mají nadto vlastní zdravotnická střediska (v ČKD a Metře) poměrně velmi dobře zařízená a v nich dalších 6 lékařů – včetně zubních. 

Síť městských zdravotnických zařízení doplňovala lékárna na Dukelské třídě, ordinace sportovního lékaře na Družstevní ulici a konečně dopravní středisko, které mělo 13 sanitních vozů postupně zařazovaných do nepřetržitého denního a nočního provozu včetně nedělí a svátků. (Jen jako ukázka rozsahu této služby: každý sanitní vůz ujel měsíčně průměrně asi 4000 km a tedy měsíc co měsíc objely by tyto vozy vzdálenost kolem zeměkoule po rovníku.) 

Na poliklinice fungovala od odpoledních hodin do rána pohotovostní služba, ve které se střídali všichni lékaři polikliniky, obvodní i závodní. 

V úhrnu si vyžadovala takto organizovaná zdravotní péče na provozních (věcných i personálních) nákladech ročně 7 a půl milionu Kč a zaměstnávala téměř stovku pracovníků (lékařů, sester a ostatních zaměstnanců). 

Vedoucí lékař polikliniky MUDr. Miloslav Štěpánek.

Vedoucí lékárny MgPh Karel Kopal.

Okresní hygienicko-epidemiolog. stanice (OHES)

Na ulici Karla Čapka dozírá na dodržování zákonných zdravotnických nařízení a předpisů a provádí z tím účelem, zvláště pokud jde o péči o životní prostředí – soustavný a odborný průzkum, především ovzduší a vody. 

Zjistila tak několikaletým rozborem, že vlivem kotelen – průmyslových a k vytápění – a železničního provozu – dosáhl nejhorší 24 hodinový průměr obsahu kysličníku siřičitého v městském území kolem Svitavy hodnoty 0,2526 mg/m3, zatímco příslušná čs. norma povoluje přípustnou hranici 0,15. Jednání se zúčastněnými činiteli města, závodů i dohlédacích úřadů okresních a krajských dosáhla OHES zásadního rozhodnutí, že všech 41 kotelen bude postupně (poslední do roku 1980) plynofikováno, nové kotelny v sídlišti Blansko–sever pak již přímo konstruovány na plyn. 

Měření obsahu kysličníku siřičitého konečně ukázalo překvapivé výsledky v porovnání s poměry v Praze–střed, železniční uzel, které se všeobecně pokládají za zdravotně zvlášť závadné: Zatím co v Praze je celoroční průměr výskytu 0,0752 mg/m3, je v Blansku 0,0985 mg/m3. Již tato čísla sama volají a vyzývají k radikální nápravě. 

Jedná se proto také se správou ČSD, aby provoz parních lokomotiv byl zrušen a převeden na trakci elektrickou, nikoliv na zamýšlenou motorovou. To proto, že používaná nafta má vysoký obsah síry a jejím spalováním v lokomotivách by vznikající kysličník siřičitý nákladnou plynofikaci kotelen opět a zcela anuloval. Nehledě konečně též k tomu, že dosavadní konstrukce motorových lokomotiv je zcela nevhodná – vydávají nadměrný hluk, který v nočních hodinách dosahuje až 70 decibelů, zatímco čs. norma připouští 40 decibelů. 

Hlučnost je ostatně také stálým průvodcem a zlem nadměrného automobilového (zvl. nákladního) provozu ve městě. 

Nemenší svízel tropí ve městě popílek z kotelen, jehož spád při měření v dubnu 1967 (tedy ještě v topné sezoně) naměřili pracovníci OHES v okolí staré polikliniky 487 tun na 1 km2, u ONV – 203 tun/1 km2 a u hotelu Macocha 242,5 tun/1 km2. Ve srovnání s čs. normou 150 tun/1 km2 jde tedy opět o výskyt abnormální a škodlivý. 

Vážným problémem se pro město stala otázka zásobování vodou, neboť spotřeba z dřívějšího denního odběru 180 l na jednoho obyvatele stoupla na 280 l. (Dnešní průměrná denní spotřeba vody na osobu je cca 110 l – pozn. red.) V dosavadních zdrojích u Spešova klesla od září 1967 hladina až o 20 %, proto Okresní vodohospodářská správa přikročila k rozsáhlé výstavbě nového přívodu vody od Lažan. – V řece Svitavě naopak kvalitu vody (udržuje se na hranici 3. stupně) velmi příznivě ovlivnila činnost čisticí stanice na jižním okraji města. Po výstavbě další stanice na horním toku Svitavy lze předpokládat ještě další zlepšení, které dovolí i rybí násadu. 

Obtíže jsou prozatím s koupalištěm, kde čisticí zařízení nevyhovuje a provozovatel (Metra-Spartak) je musí nutně zrenovovat. 

OHES již několik let nezaznamenala v obvodu města výskyt epidemických nemocí s výjimkou občasných onemocnění chřipkových. Po této stránce byly tedy zdravotní poměry v Blansku uspokojivé. 

Okresní hygienik MUDr. Lad. Kincl ve funkci od 1955.