Na kávě s Vlastimilem Chládkem

Vlastík Chládek je podnikatel ve stavebnictví, vášnivý hráč šachu, bowlingu a adventure golfu, autor rekonstrukce Zámecké Sýpky, bowlingové a squashové haly v Blansku. V krásném prostředí areálu Bowling centra v Brně jsme si povídali o práci i zábavě a řeč přišla také na smělý plán vybudovat hřiště adventure golfu v Blansku.

Pocházíte z Brna. Jak jste se dostal do Blanska?

V roce 1985 jsem po studiu na vysoké škole nastoupil v dresu Dopravních staveb Olomouc, pobočka Brno, na opravu závodové vlečky v ČKD Blansko. Zde jsem potkal spoustu zajímavých lidí, líbilo se mi tu. Bylo to moje první setkání s Blanskem.

V roce 1987 jsme jeli s manželkou na dovolenou. Jednoho rána jsem se vzbudil a Hanka měla v očích slzy. Když jsem se jí zeptal, co se děje, odpověděla mi, že měla sen. V tom snu jsme žili v krásné chalupě se zeleným trávníkem, na kterém běhal náš šestiletý syn, a manželce přišlo líto, že žádnou takovou chalupu nemáme. Po dovolené jsem tedy šel na osobní oddělení v Olomouci a podal žádost na práci v Lybii. Při stavbě silnice v saharské poušti jsem vydělal peníze na chalupu v Krasové, žijeme tam dodnes.

Tady jste také realizoval svoje první sportoviště?

V Krasové jsem poznal místní lidi. Jedním z nich byl sportovní nadšenec Ruda Lakota, který mne pozval na poslední místní volejbalový turnaj v sezóně. Panovala tu poměrně smutná atmosféra, jelikož hřiště bylo ve špatném stavu a nebyly peníze na jeho opravu, takže to byl vlastně takový turnaj na rozloučenou. Po turnaji v hospodě jsem zavedl debatu na téma rekonstrukce a rozšíření stávajícího sportoviště a zároveň jsem vyslovil myšlenku, že by bylo úplně nejlepší postavit jej úplně znovu. Chlapi v hospodě se smáli, ale to ještě nevěděli, že to myslím smrtelně vážně. Nabídnul jsem, že materiál koupím, ale že hřiště vybudujeme vlastními silami. Obě strany splnily, co řekly. Na brigády chodilo i čtyřicet lidí a za sedm týdnů tak vzniklo velkorysé bezúdržbové hřiště, které slouží svému účelu už více než dvacet let.

Někdy okolo roku 2000 měly být v Krasové volby a zvažovalo se, že obec vůbec nepostaví kandidátku a spadne pod Jedovnice. Tenkrát jsem nabídnul, že pokud zůstane Krasová Krasovou a kandidátka se sestaví, seženu další materiál a opravíme hospodu – stejně jako hřiště. I to se nám nakonec podařilo zrealizovat. Je to již dvacet let a jsem na to docela hrdý.

Předpokládám, že investice do hřiště v Krasové se vám nijak nevrátila.

Nebylo účelem na hřišti v Krasové vydělat peníze. Tahle investice mi přinesla něco mnohem cennějšího – dobrý pocit, že jsme něco udělali pro obec, ve které žijeme. A abych pravdu řekl, považoval jsem to tehdy tak nějak za normální.

Jak vás napadla myšlenka, že postavíte v Blansku squashovou halu?

Někde jsem slyšel, že nejlepší je udělat podnikání z vlastního koníčka. Squash jsem hodně prožíval, dokonce jsem hrál závodně druhou ligu, a tak mne myšlenka vlastní squashové haly napadla a chtěl jsem ji zrealizovat. Oslovil jsem v té době již blízkého kamaráda Rudu Lakotu, ať se v Blansku poohlédne po vhodném pozemku. 

Během krátké doby byla zrealizována moderní squashová hala. Byla zajímavá zejména tím, že čtyři kurty byly postavené způsobem dva a dva naproti sobě a mezi nimi bar. Do té doby se jednalo o zcela nevídanou věc. Trend byl takový, že všechny kurty byly vždy v jedné lajně. Tady vznikl zcela nový model, velmi mne uspokojoval. 

Proč jste před lety squashovou halu prodal?

Začal jsem mít velké zdravotní problémy s kyčelními klouby. Nejenže jsem nemohl squash hrát, ale nemohl jsem se na něj ani koukat. Přišlo mi to zkrátka líto, tak jsem halu raději prodal.

Víte, v jakém stavu je hala nyní?

To samozřejmě vidím i ze silnice, ale už s tím nic nenadělám, ani nemohu. V době, kdy jsem ji provozoval, mne squash neuvěřitelně bavil. A Ruda Lakota, který tu pracoval jako provozní, squashem doslova žil. Tady očividně po našem odchodu chyběl motor – člověk, který by sem chodil i ve vlastním volnu, organizoval akce a byl z každé z nich nadšený. Domnívám se, že tohle jsou přesně ty věci, které jsou k úspěšnému podnikání potřeba. Ve sportovním odvětví zcela nepochybně.

Podobně jako squash vás bavil i bowling?

Bowling v Blansku jsem vybudoval proto, že jsem mu zcela propadl. Architektonické a hlavně logistické řešení tohoto sportoviště mne velmi uspokojuje a považuji jej za jedno z nejhezčích osmidráhových bowlingových heren u nás. 

Generují vaše sportoviště zisk?

Ano, o kladná ekonomická čísla se bytostně snažím. Nechci, aby moje projekty byly jen nějaké hračky, ale aby moje projekty měly hlavu a patu – aby smysluplně fungovaly. A co se hodí říci – všechny vznikly bez dotací. Ani jsem o ně neusiloval. Dotace, jako by projektům braly srdce. Navíc jsou tak strašně nespravedlivé! Myslím, že dotace zcela ničí a křiví přirozené tržní prostředí. Někdo je má, někdo je nemá. Proč!?

Vaše sportoviště v Blansku byly vždy oblíbené také proto, že tu hráči měli k dispozici vynikající sportovní vybavení. Vždycky se spokojíte jen s tím nejlepším?

Domnívám se, a mám to i vyzkoušeno, že uspět může pouze ta nejlepší věc. Samozřejmě – do Blanska se mi nabízely mnohem levnější bowlingové technologie z Asie, ale vzal jsem dráhy AMF – ty nejkvalitnější na světě. Když jsem stavěl squash, vzal jsem z Ameriky také nejlepší kurty, které se daly sehnat. Podle mě je to základ k tomu, aby podnikání bylo úspěšné. Nejít do kompromisu, ale vzít to nejlepší. Bowlingové herna v Blansku splňuje nejpřísnější limity a můžou se tu hrát turnaje i na té nejvyšší úrovni.

Bowling centrum v Brně jsem dělal s tím, aby bylo nejhezčím svého druhu na světě. U nás nemá konkurenci a ve světě bych jej mezi nejkrásnější určitě zařadil. Zároveň disponuje tím nejlepším vybavením, z tohoto hlediska by tu klidně mohlo být i mistrovství světa.

A bude?

Je tu jen dvacet drah, muselo by jich být dvacet čtyři. Ale moje ambice není tu pořádat mistrovství světa v bowlingu. Mým hlavním záměrem je, aby si na má sportoviště lidi chodili odpočinout, odreagovat se, ale také si kvalitně zasportovat. Proč by se tedy měli spokojit s druhořadou technologií?

V Blansku funguje kroužek bowlingu, kam chodí asi dvacet dětí. Mají obrovské úspěchy, postoupily dokonce na přebor republiky v družstvech. Mají skvělé vedení a mohou v Blansku trénovat opravdu na nejlepších drahách. Mám z toho radost.

Kdy přišel nápad na rekonstrukci Zámecké Sýpky?

Rád sedávám na zahrádce před bowlingem a celá léta jsem odsud pozoroval budovu Sýpky, jak neutěšeně chátrá. Sklepení bylo plné vody a skutečně hrozilo, že budova jednoho dne spadne. Začal jsem se proto zajímat, jakým způsobem ji koupit a opravit. Do rekonstrukce jsem šel s plným svým srdcem, byla to pro mne obrovská výzva.

Rekonstrukce byla nesmírně náročná. Nejtěžším úkolem bylo vyvést ze sklepení vodu. O tom bych mohl mluvit hodiny… Klíč k vyřešení tohoto problému objevila nakonec moje manželka, která také pracuje ve stavebním oboru. Tím klíčem bylo udělat vrt a soustavou drenáží ve sklepeních Sýpky všechnu vodu svést mechanicky k vrtu a tudy ji odvést do rybníčku pod Sýpkou. Tohle udělat v hloubce tří metrů bylo něco neuvěřitelného. Sehnal jsem jednoho starého pana inženýra, který přijel s vrtnou soupravou, a ten to dokázal.

Důležité pro mne bylo také zachovat klenby v přízemí, což podle prvních slov architektů bylo prakticky nemožné. Sýpka je vlastně taková óda na klenby, kterých je tu celá řada a jsou ikonické pro celou stavbu. I přes velké problémy a diskuse se i tohle nakonec podařilo.

Nutné bylo vybudovat i celé nové podkroví. Zde vznikly krásné pokoje, diametrálně odlišné od těch, které vídáme v běžných hotelích. Jsou zcela unikátní.

O rekonstrukci Sýpky by se dalo hovořit velice dlouho. Na zdech chodby vedoucí do prvního patra dnes visí povídání o jedenácti zajímavostech o této rozsáhlé rekonstrukci a návštěvníci hotelu a restaurace si je mohou kdykoli přečíst.

Na webu Booking.com má hotel na Sýpce hodně vysoké hodnocení. Napadlo mě, že jste asi hodně důsledný, možná až perfekcionista. Očekáváte pečlivost a vysoké pracovní nasazení i od vašich nejbližších podřízených?

Jedna věc je projekt s maximálním vypjetím všech svých sil a schopností vybudovat a postavit. Provoz na tohle musí nekompromisně navázat. Pokud by byl o kategorii nižší, přišla by celá práce vniveč. Toto je samozřejmě nekonečně nekonečný a složitý proces.

Vy sám se na provozu nepodílíte?

Dám vám takový malý příměr. Já sám mám stavební firmu, která je mým hlavním povoláním. Je to možná absurdní, ale dvacet roků jsem nebyl na stavbě. Mám své stavbyvedoucí, kterým věřím, a nepotřebuji se promenádovat před dělníky, jak to možná někteří jiní ředitelé dělají. Vlastně na to ani nemám čas. Můj úkol je sehnat práci, jejich úkolem je stavět. A takto bych byl rád, aby to fungovalo i v ostatních mých projektech. Dát lidem svobodu, samostatnost a co možná nejvíc je zainteresovat. 

Nejde si nevšimnout, že máte rád šachy. Jak na bowlingu, tak na Sýpce jsou vidět dekorace na téma této královské hry. 

Šachy jsou mojí obrovskou vášní, hraju je v podstatě celý život. Dokonce jsem byl před patnácti lety vyhlášen jako desátý sportovec Blanska, když jsem porazil mistra světa Borise Spasského. Dal jsem mu mat ve dvacátém tahu. Nemyslím si, že by udělal nějakou chybu, zřejmě mne v tomto zápase vedla ruku nějaká šachová bohyně. Tato partie oblétla celý svět, článek o ní vyšel i v novinách Washington Post.

Určitou část z rozpočtu na rekonstrukci Sýpky jsem investoval do výzdoby areálu. Jedním z mimořádných prvků je socha Příběh šachového Turka, jejímž autorem je profesor Makovský a socha je umístěna v posledním patře Sýpky. I z tohoto je patrné, že šachy pro mne v životě hrají velikou roli. Šachy vás naučí prohrávat, ale i s úctou k soupeři vyhrávat. Naučí vás představivosti, matematice, deskriptivní geometrii, vidět váš cíl, ale hlavně neustrnout na půli cesty, protože šachová partie končí vždy jen a jen matem.

Hrál jste šachy i s dalšími významnými šachovými osobnostmi?

Ano, s desítkami z nich jsem hrál tváří v tvář. Z těch nejznámějších to byli třeba Garri Kasparov, Anatolij Karpov – ten dokonce řekl, že jsme měli skvělou partii. Mám pocit, že když hraji s nejlepšími světovými šachisty, podávám své nejlepší výkony. Mnoho životních příběhů, a to nejen z oblasti šachu, je na mém blogu. Některé z nich jsem také vydal knižně.

Píšete knihy?

Ano, vydal jsem dvě samostatné knihy, ve kterých jsou pravdivé příběhy z mého života. Ta první se jmenuje Poděkování andělům. Stejnojmenná povídka v knize vypráví o tom, jak mne v roce 1990 přejel vlak, což mne v životě docela zásadně ovlivnilo. 

Druhá se jmenuje Vůně duše a je zvláštní tím, že mimo mé vlastní příběhy je tu část, kterou napsal Genna Sosonko – mistr v psaní esejí. V knize jsou tak na mé přání napsány eseje o soupeřích, se kterými jsem se utkal.

V Blansku plánujeme s ředitelkou muzea Pavlou Komínkovou šachovou výstavu, která by měla seznámit laickou veřejnost s tím, co to vlastně šachy jsou. Mělo by na ní být několik přednášek, mimo jiné zde bude vystavena raritní sbírka všech mincí světa s šachovou tematikou, je jich asi 150. Výstavu doplní šachové sochy, které by měly být umístěny v parku. Tyto sochy bych rád později zakomponoval do nového projektu, kterým by mohl být například Adventure golf v Blansku.

O tom už jsme v Monitoru psali. Mohl byste k projektu říci něco bližšího?

V areálu Bowling centra v Brně jsme společně s panem architektem a zároveň mistrem světa v adventure golfu v jedné osobě vybudovali dvě osmnáctijamková hřiště, které jsou dle mého názoru a názoru hráčů, kteří sem chodí pravidelně hrávat, světově unikátní. Adventure golf je překrásná volnočasová hra, kterou si užijí dospělí i děti, navíc by v Blansku krásně spojila prostor mezi bowlingem a Sýpkou.

Při stavbě hřiště jsem kladl velký důraz na to, aby zůstalo ve spojení s přírodou. V areálu v Brně tak můžete vidět například překážky v podobě kamenů, které jsme vytěžili ve fázi stavby hřiště. Prostě jsem chtěl, aby tu navráceny přírodě zůstaly. Jsou tu také různé keře, stromy, květiny… 

Myslím si, že v Blansku by podobné hřiště mělo smysl a podobně jako třeba bowling by si našlo celou řadu příznivců, navíc by do města mohlo přilákat turisty z Moravského krasu. Právě z těchto důvodů jsem v březnu pozval zástupce města Blanska do Bowling centra Brno, aby si hru vyzkoušeli a udělali si obrázek o tom, zda má něco podobného v Blansku smysl. Následně jsem si představoval diskusi s občany, přece jen nechci nic takového budovat proti jejich vůli. Zatím se drobná diskuse rozjela pouze na Facebooku, ale jelikož se jednalo spíše o anonymní názory se snahou apriori kritizovat, vlastně ani nevím, jak dál. Abych se opravdu upřímně vyjádřil, můj zápal spíše nyní ochladl. 

Každopádně – každého rád uvidím na hřišti v Brně, kde se může s adventure golfem seznámit.

Jak by tedy mohl vypadat adventure golf v Blansku?

Kdyby nakonec k realizaci došlo, postavil bych unikátní věc – podobnou jako v Brně. Sám architekt považuje hřiště v Brně za projekt, který na světě nemá obdoby. A se stejným srdcem a odhodláním, s jakým jsem přistupoval k vybudování gofu v Brně, bych přistupoval k práci na adventure golfu v Blansku. Tak nějak tuším, že v tomto případě se mi finanční investice asi nikdy nevrátí, ale už jsem o tom hovořil dříve – tohle není nezbytnou podmínkou. Rád bych, aby tu vzniklo něco, co bude sloužit k oddechu obyvatelům Blanska. Místo, které se jim bude líbit a budou se sem rádi vracet.

Martin Müller