K snídani slaninu s vejci, k obědu bůček a zelí, na večeři pořádnou porci pečiva a uzeniny – hlavně párky! A nebo jinak – celý den nebudu jíst nic a večer se pořádně nadlábnu a je mi jedno, co do sebe nacpu, hlavně když toho bude hodně! Češi se drží již několik let na čelních příčkách nechvalně známých žebříčků obezity, a to celosvětově. Dokonce jsem někde četl, že jsme největší tlusťoši v Evropě! Nejhorší na tom je, že obezita je opravdu škodlivá vada nejen na kráse, ale také se odráží na našem zdraví. Denně slýcháme odevšad spousty skvělých rad, jak se udržet fit, kterak zhubnout, ale která je ta pravá? Toť otázka… Nejvíce varujícím faktem je, že zatímco před dvaceti lety bylo obézních zhruba 5 % dětí navštěvujících povinnou školní docházku, dnes je tento údaj čtyřnásobný! To znamená, že tlouštíků u nás přibývá. Ono to tak trošku souvisí s úvodníkem O lidské pohodlnosti, který jsem psal minule – na to, abychom žili zdravě, jsme příliš pohodlní, chybí nám vůle a tyto vlastnosti přenášíme výchovou i na naše potomky. Pravda – ti jsou na tom pohybově trochu lépe než mnozí z nás, jelikož na základní škole mají alespoň dvě hodiny tělocviku týdně. Znám lidi, kteří tolik pohybu neudělají za rok… Líbí se mi, jak média svými neustálými reportážemi o dietách, reality show o hubnutí a dalšími pořady hýbou národem. Stačilo, když se v televizi objevila Kateřina Cajthamlová a najednou se v ulicích začaly objevovat funící postavy ve cvičebních úborech úpěnlivě se snažící shodit nadbytečná kila. Přiznám se, že i na mě tato masáž působí, ale mnohem spolehlivější je slyšet krutou pravdu od pár známých. V ten moment je sice máte sto chutí probodnout a v duchu je samotné odsoudíte k doživotní nadváze, ale nic naplat – už dávno nejste jako lunt a dítě, které vychováváte, váží přesně tolik, co váš kilogramový přírůstek sádla nabraného od svatby. Nic naplat – v tento moment vám nezbude než zhubnout nebo se svým „problémkem“ příliš nezaobírat, dál lenošit doma na kanapíčku, popíjet pivečko a zajídat jej pizzou a knedlíky. Abyste mi rozuměli – nemám nic proti dietám, ani proti zdravé stravě, natož proti pohybu! Jsem velkým vyznavačem a obdivovatelem zdravého životního stylu, ale zatím spíš teoreticky. Miluji jídlo, a tak nakonec stejně podlehnu, a přestože něco shodím, kila mám po pár měsících zase zpátky. Je mi líto, ale ty nezdravé věci mi prostě chutnají mnohem víc než ty zdravé a na to, abych prostě jen ochutnal, nemám dostatek sebekontroly. V poslední době jsem si všiml, jakým ohromným trendem se stalo běhání. Dnes běhá kde kdo – k této činnosti nepotřebujete žádné drahé vybavení a pokud zrovna neprší, můžete vyrazit prakticky kdykoli. Oblíbenou a nízkonákladovou aktivitou je také cyklistika; donedávna se říkalo, že „Co Čech, to muzikant“, ale já už si dlouhou dobu myslím, že muzikanti byli cyklisty vytlačeni. Mezi sportovní aktivity klidně můžete zařadit i chůzi: nemyslete si, po patnáctikilometrové vycházce se budete cítit fit, spálíte spoustu kalorií a strávíte příjemné odpoledne v přírodě se svými nejbližšími. Turistická sezóna v Blansku odstartovala, tak s chutí do toho! Jaký je tedy recept na zdravý životní styl? Pro někoho je to vhodná strava, pro někoho dostatek pohybu, pro někoho oboje. Já tvrdím, že je to něco mezi. Vy sami víte, že smažená slanina a opečený špekáček zdravé nejsou, tak je v rámci zdravého životního stylu vyřaďte z jídelníčku. A že nemáte čas na sport? Vždyť víte sami, že je to jen výmluva. Třikrát půlhodinku během týdne si najdete vždycky. Ve finále je stejně jedno, kde, s kým a jak sportujete, zda běžíte maraton nebo se projdete s kamarádem po lese. Důležité je, že do tělesné aktivity přesvědčíte sami sebe. Pokud tohle dokážete, máte napůl vyhráno.