Nová doba a nejmodernější technika nám přinesly nejen úsporu času a peněz, nových pracovních příležitostí a všelijakých vymožeností, ale také neuvěřitelné pohodlí, které jsme si před několika desítkami let nedokázali ani představit. Předměty jako jsou automobil, mobilní telefon, lednička, televize, instantní polévka nebo splátky bez navýšení nám dnes přijdou jako samozřejmost. K tématu dnešního úvodníku mne přivedla věc, nad kterou jste se možná nepozastavili, ale my jsme o ní doma měli docela dlouhou debatu. Šlo o něco docela prozaického – roličku od toaletního papíru. Hurá, konečně to někoho napadlo! Přece se s tak těžkým zbytkem toaletního papíru nebudu vláčet těch pár metrů do koše, který mi stojí v kuchyni i v koupelně – než těch pár kroků, raději ji hodím do záchodu! Správně – jde o nejnovější vychytávku – toaletní papír, jehož tradiční zbytek se dá recyklovat na místě, kde zrovna sedíme. Zprvopočátku mi na výrobku nepřišlo nic divného. Docela šikovná rolička, kterou po vypotřebování papíru vezmu a spláchnu ji. Další chytrý vynález, který učiní naše životy dokonalejšími. Když se nad tím ale zamyslíte, budete souhlasit s mým tvrzením, že nám lidstvo během pár let pěkně zparchantělo. Nechci tu nostalgicky vzpomínat na staré časy, ty už se nevrátí, ale v souvislosti s roličkou mne napadla celá řada globálních sociálních problémů, které nejen u nás, ale i v jiných státech závislých na konzumu pomaličku vyplouvají na povrch. A že jich není málo! Tak třeba nákupy. Trend je takový, že i v supermarketu v Blansku koupíte vše – od ovoce a zeleniny až po pastelky a trenýrky. Jeden můj kamarád zemědělec si stěžoval na to, že dnes lidé málo nakupují od soukromníků. Musel jsem mu vysvětlit, že člověk, který by kupoval všechno české (a kvalitní!), by musel vyrazit hned do několika obchodů, což pro něj v dnešní době není ani trošku praktické. U trhovce nakoupit zeleninu, u řezníka maso, v rodinné pekárně zase pečivo… Dnešní moderní člověk na takové hýření časem a energií nemá ani pomyšlení! Jde na jedno místo, za půl hodiny má nakoupeno a mnohdy ještě ušetří! Dalo by se sice polemizovat o tom, kterak je to s ušetřenými penězi na úkor kvality výrobků, ale o tom až jindy. Důležité je, že z vlastní pohodlnosti dnes většina z nás nakoupí tady, než aby se „pracně“ trmácela od krámu do krámu a pořídila si české, kvalitní zboží. Pohodlný člověk si mimo jiného v supermarketu koupí čínské instantní polévky, bramborovou kaši v prášku, fazole s párkem v konzervě, hotovou boloňskou omáčku a další dobroty, které pak doma ohřeje a během pár minut připraví pro celou rodinu úžasnou pochoutku. To, jak má chutnat poctivý knedlík nebo omáčka bez vegety a masoxu, o tom je může přesvědčit mnohdy jen babička z venkova nebo kvalitní restaurační zařízení. Na co taky dlouze vyvářet – nemáme čas ani na to, abychom zašli do odpadkového koše vyhodit roličku od toaletního papíru. Dnešní člověk – a hlavně ten mladý – přece nemá čas na nic! Možná i proto přibývá takzvaných „mamánků“, kteří i přesto, že dokončili školy a vrhli se do zaměstnání, setrvávají u svých rodičů. Pravda je taková, že bydlení je dnes poměrně drahé a do hypotéky se nehrnou úplně všichni, ale na druhou stranu se písklatům nechce opouštět maminčino vyhřáté hnízdečko s každodenním teplým jídlem a vyžehlenými košilemi. Peněz si mladý člověk vycházející školu bez praxe dnes také moc nevydělá. Místo ředitele v bance mu nikdo nenabídne a na to, aby se vrhnul do podnikání, je příliš pohodlný. V dnešní době je to moc velký risk a taky je tu ta lidová moudrost – kdo nic neudělá, nic nepokazí! Takže se raději nechám zaměstnat na nějakém tichém místě, ideálně v nadnárodní společnosti, kde můžu pomaličku pracovat na své hvězdné kariéře. Ale pozor! Běda, jak bude pracoviště dál, než 20 kilometrů od domova! Přece nebudu trávit hodinu denně dojížděním – na to jsem příliš pohodlný! Co na tom, že ženit se budeme v pětatřiceti a první samostatné bydlení v paneláku budeme splácet až do důchodu. Vždyť do té doby, než se postavíme na vlastní nohy, si musíme taky trochu užít života, což znamená nic neřešit. Máma se přece postará… A co kultura? Jasně, kulturou přímo žijeme! Díky televizi – to je něco!!! Díky ní můžeme prožívat skutečné příběhy každý den. Vždyť herce v televizi mohu vidět daleko blíž než na pódiu nějakého divadla, kam jen vstupenka je nekřesťansky drahá. Příběhy doktorů z Růžové zahrady budou jistě lepší, navíc zadarmo a ještě nemusím vytahovat paty z domu! Po internetu si objednáme pizzu až do domu, v rámci kulturního obohacení si pustíme třeba Rosamunde Pilcherovou a po záchodě spláchneme roličku do záchodu. Hurá! V souvislosti s konzumním životem, který prožíváme, jsem si vzpomněl na román Saturnin od Zdeňka Jirotky, ve kterém se píše jedna pravdivá věta: „Prožíváme-li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz. Pak bychom nevzpomínali na to, že kamna trochu kouřila, nýbrž na to, že hřála. A na to, že bylo ostatně v naší moci, aby jenom hřála.“ Netvrdím, že všichni žijeme tak, jak jsem to popsal v dnešním úvodníku, ale mohlo by vás to donutit k přemýšlení nad tím, jaký kulturní a společenský odkaz předáme těm, kteří jednou přijdou po nás. Jsme skutečně tak pohodlní a lenošní? To, jak žijeme, je čistě na nás. I já jsem pohodlný, ale splachovací roličku od toaletního papíru si rozhodně kupovat nebudu.