Setkání s kronikou 1/20

Jaká byla zima v letech dávno minulých? Podívali jsme se do blanenských kronik. 

Tuhá zima roku 1929

Tento rok vyznamenal se mrazy tak krutými, jakých nebylo u nás pamětníka. Již druhá polovice prosince roku předchozího byla značně studená a pouze v posledních dnech prosincových pohybovaly se denní teploty kolem nuly. Avšak již od počátku ledna r. 1929 počaly se mrazy stupňovati a 11. ledna ráno bylo – 21°C, načež pak až do konce měsíce pohybovala se teplota většinou mezi – 5°C až – 18°C.

Rok 1933 – Jinovatka způsobila velké škody

Po několik týdnů koncem roku 1932 a počátkem roku 1933 slunce téměř nezasvítilo. Následovala za sebou dlouhá řada dní stále stejných, kdy při teplotě několika málo stupňů pod nulou byl vzduch stále zcela klidný bez větérku a celá obloha i naše vůkolní lesy zastřeny stále hustou studenou mlhou.

V údolích a nižších polohách byla mlha jen někdy a celkem řídká, avšak čím výše, tím více houstla zahalujíc svým šedobílým závojem okolní lesy tak dokonale, že jich po dlouhou řadu dní ani viděti nebylo. A když jsme ze zvědavosti vydali se na cestu do těch zahalených lesů směrem k Hořicím nebo k Těchovu, jak jsme byli překvapeni! Zde pojednou uviděli jsme svět jako v pohádce. Toť opravdu království „Zimy“.

Ze studené mlhy usazená jinovatka obalila celé lesy sněhobílým povlakem. Den po dni víc a více ten bílý jiskřivý obal z krystalků na větvích, kamenech, listí a jehličí… Den po dni víc a více ohýbaly se větve pod tíhou té studené krásy.

Jinovatka se zálibou usedala také na dráty telegrafního a telefonního neb elektrického vedení a to ve vrstvě tak mocné, že původně tenké dráty se proměnily v bílá silná lana.

A plynul den za dnem, dny stále stejné, mlhavé a jinovatka stále narůstala. Pod její tíhou prohýbaly se dráty vedení v obloucích k zemi, a ač ji zřízenci s drátů otloukali, bylo všude plno drátů zpřetrhaných.

Nejhůře bylo v lesích. Jinovatka narostla již do takové síly, že pod její tíhou zprohýbané větve stromů počaly se lámati. Ba celé stromy, pokud neměly dosti pevné kořeny, nesnesly ohromnou tíhu jinovatky a ze země se vyvracely. Lámaly se kmeny hned nad zemí, jiné v polovici a tisícům jehličnatých stromů zlomily se vršky jejich korun.

Procházka lesem v měsíci lednu 1933 naplňovala nás údivem nad čarovnou krásou zimy, avšak zároveň srdce se svíralo bolestí při pohledu na ty spousty polámaných větví, zulámaných stromových vršků a na ty křížem krážem po zemi ležící vyvrácené stromy i na ty k zemi již se klonící kmeny, jež snad zakrátko také na zem dopadnou.

V lese nespouštíme se cesty neb silnice, neb neustálý praskot lámajících se větví a rachot tu a tam k zemi padajících stromů je nejen smutným divadlem, ale varuje nás zároveň, abychom se nevydávali zbytečně na cestu lesem, kde stále hrozí nebezpečí. I přes silnici v lese často položil se se jinovatkou a ledem přetížený strom a bylo stále třeba v lesích cesty uvolňovati.

V lednu 1933 byla v mnoha lesích situace přímo katastrofální. Štěstím byla obleva, jež se dostavila počátkem února a jež zbavila lesy té pohádkové a zároveň tíživé krásy. Roztála a opadala ze stromů jinovatka, led i sníh a dřevaři po dlouhé týdny a měsíce zpracovávali dříví z polámaných a vyvrácených lesních stromů. Škody v revírech byly neobyčejně veliké a na mnohých panstvích odhadovány do milionů.

Rok 1938 – Severní záře

Ve večerních hodinách v úterý dne 25. ledna 1938 byla pozorována velmi intensivní severní či polární záře v různých končinách Evropy. I u nás v Blansku se objevil tento nádherný přírodní úkaz. Svou nádherou a intensitou světla překonala letošní záře dle zpráv novin všechny podobné úkazy pozorované v našich krajinách za posledních dvanáct let. Úkaz byl pozorován na celém území naší republiky. Záře se jevila současně na západní i severní obloze a u nás se táhly pruhy světla k Hořicím a směrem k Rájci. Záře byla rudočervená s občasnými žlutými, zelenavými i bílými pruhy, jak tomu bývá u tak zvaných obloukových září na severní nebo jižní točně.

Úkaz se podobal velmi záři při požáru a v mnohých obcích troubilo se na poplach a z mnoha obcí vyjeli hasiči k neznámému požáru. Stalo se tak nejen na venkově, ale i v Brně, Kroměříži, Bratislavě a jinak byl způsoben planý hasičský poplach, který byl v některých obcích hlášen i sirénami. Po 10. hodině večerní záře u nás již slábla, ale v některých místech republiky byla viditelná až do jedné hodiny v noci.

Připraveno ve spolupráci s Městskou knihovnou Blansko