O šikaně na blanenských parkovištích aneb Kdo dřív přijede…

Nedávno jsem šla na sídlišti Sever po parkovišti, které propojuje několik bytových domů. Zahlédla jsem jednu paní, jak se slzami v očích čistí svoje auto od lejna, kterým měla pomazanou kliku u dveří. Dala jsem se s ní do řeči a nestačila se divit… 

Dozvěděla jsem se o šikaně mezi řidiči. Začalo to prý lístkem nalepeným na bočním okýnku. Docela obtížně se sundával. Stálo na něm: „Tvoje drzost nezná mezí, sbal si střepa a mazej tam, kde bydlíš – my nebudeme stát na silnici!!!“

Později se dotyčný zřejmě pokoušel fušovat grafiťákům do řemesla, protože paní našla na čelním skle nasprejovaný obrázek s poněkud nevybíravým významem. Naštěstí šel smýt… Z auta ano, ale z myšlenek nikoliv… 

Série nechutných naschválů pokračovala oním lejnem na klice. Přemýšlím, co za člověka takové věci může dělat. Ubožák, který nemá nic jiného na práci, než hlídkovat, jestli v okolí bytovky, v níž bydlí, neparkují lidé, kteří bydlí o kousek dál? 

Veřejné parkoviště už není pro všechny? Mám se při parkování ptát kolemjdoucích, jestli náhodou někomu nestoupnu na jeho místo, na které si dělá neprávem nároky? Žádnou ceduli, která podmiňuje parkování na parkovišti nejbližší adresou bydliště, tedy nevidím. Kdo může tímto nevybíravým způsobem dávat najevo, že máme parkovat u své bytovky? Situace s parkovacími místy je obzvláště na Severu dost mizerná. Ale to přece nikoho neopravňuje dělat takové věci!

Kdysi jsem slyšela vtip, že jedinou možností, jak v New Yorku zaparkovat auto, je koupit už zaparkované. Proto mám pro pachatele těchto nechutných výtržností jednu radu: ať zaparkuje a už neodjíždí. Jedině tak mu na „jeho“ místě nikdo nezastaví. 

-mka-