Úvodník: Vánoční pozitiva
To to zase uteklo… Koukám na rozpracované noviny s číslovkou 24, což značí, že je další rok zase za námi. Dnes nechci žádná negativa! Problémů ve městě jsme v uplynulém roce měli na první straně ažaž… Je tu doba předvánoční, a ta by přece měla být klidná a pokojná. Pouze však v případě, že si to člověk umí zařídit. Pokud ne, trávíte advent možná dost podobně jako já 🙂
Prosinec opět prožívám tak hekticky, jak to jen jde. Že já blbec si nedám pokoj a nepoučím se z předešlých let… S poptávkou vánočních koncertů pro děti se letos roztrhl pytel, a tak s kolegy vyrážíme téměř každý den dokreslovat vánoční atmosféru dětem do všech koutů naší země. Na Moravě je štací nejméně, ale na tento paradox jsem si již za ta léta stačil zvyknout. Ústecký kraj, Aš, Nýřany u Plzně, Český Krumlov… Do naší dodávky už jsem přestěhoval dva kufry oblečení, dentální nit, noční košili a polovinu knihovny a čas mimo cesty (letos naštěstí bez sněhu) trávím pouze ve své kanceláři, kde připravuji noviny, ve vzácných případech potom doma. Je pravda, že děti už pomalu zapomínají, jak vypadám (na čemž se stoprocentně projevuje i značná únava materiálu), bojí se a kladou manželce otázky, co to k nám domů chodí spávat za zvláštního křížence člověka s hejkalem. Rozumím jim.
Rezignovaně, smířený s vlastním osudem se plahočím na další koncert a v hlavě sám sebe dráždím představou, že už za pár dní se tenhleten šílený kolotoč zastaví a já se zhroutím do křesla k jistě hodnotnému televiznímu programu, zatímco svůj vlastní mozek obalím do směsi vánočního cukroví, bramborového salátu, vůně jehličí a svařeného vína. Jenže do té doby zbývá ještě osm koncertů, přes tři tisíce kilometrů strávených na cestách v dodávce a tolik vánočních písní, kolik obyčejný smrtelník neslyší ani za deset let! Vondráša a Matóša už deset dní upřímně nenávidím, vánoční příběh o Ježíškovi znám už dávno zpaměti, pozpátku a ve třech světových jazycích a už jen samotné slovo „koleda“ vyvolává mírný tik v mém levém oku a ošklivou vyrážku v místech, kde končí záda a začíná neslušné slovo. To mi připomíná, že na každou vánoční píseň máme s kolegy už za léta strávená v dodávce vymyšlené čtyři textové variace, které však jsou zcela nepublikovatelné v jakékoli podobě. A přibývají další a další…
Vždyť je to takhle každý rok, tak na co si vlastně stěžuji? Věřím, že řada z vás prožívá s blížící se dobou sváteční podobný stres. Řidič zaměstnaný v přepravní společnosti doručující lidem balíky, prodavačka v obchodě s hračkami, stánkař na Zelňáku, zabiják kaprů u kádě nebo student přivydělávající si převlékáním se o víkendech za plyšového soba. Každý se nějak živíme, ale paradoxně si umíme zanadávat v obou případech. Varianta A – nemáme kšeft, varianta B – máme ho až moc. Vybalancovat obě varianty bývá občas dosti složité…
Ale má to i své kladné stránky. V momentě, kdy se přede mnou rozzáří dětská očka a nevinná ústa zpívají Půjdem spolu do Betléma, zapomínám na malou chvilku na skutečnost, že jsem čtyři sta kilometrů od domova a čerpám od malých stvoření alespoň část jejich těšeníčka na nadcházející svátky. Taky musím uznat, že v některých profesích jsou na tom ještě o dost hůř. Na rozdíl od nich nemusím na Štědrý večer obsluhovat hosty v restauraci, vytahovat neopatrným spoluobčanům kost z krku, vrtat zuby, případně lítat s hadicí po cizím bytě a hasit zapálený stromeček.
Je třeba si vážit toho, co máme. Já vím, že možná nejste spokojení s politickou situací, neustálým zdražováním potravin a nemovitostí, nestálým počasím, otevírací dobou v Kauflandu, kvalitou potravin, šuměním trávy, nevychovanou mládeží nebo úrovní našich silnic a dálnic… Hoďte to alespoň v období Vánoc za hlavu a uznejte, že tohle všechno kolem jsou jen malichernosti. Raději můžete být milí a usměvaví. Nejsou snad Vánoce také dobou, kdy bychom kolem sebe měli především vysílat pozitivní vlny? Moc bych si přál, abychom se k sobě chovali hezky. Když ne celý rok, zkusme to alespoň v tomto krátkém období…
Přestože nyní prožívám dny, které mají snad čtyřicet hodin, dochází mi síly a jako každý rok si přísahám, že takhle už nikdy s předvánočním časem nakládat nebudu, stejně vím, že to není pravda a za rok to bude možná ještě horší. Ale jedno je jisté a neměnné. 23. prosince odpoledne zaklapnu futrál s hudebním nástrojem, přestěhuju se z dodávky zpátky do svého domu a užiju si svátky jaksepatří.
I vám přeji za celou redakci veselé Vánoce…
Martin Müller