V Katolickém domě zahraje a zazpívá Bára Zmeková
V sobotu 23. listopadu v 19 hodin vystoupí v Katolickém domě v Blansku zpěvačka, skladatelka a multiinstrumentalistka Bára Zmeková. Její hudební žánr se pohybuje mezi jazzem, folkem, klasickou hudbou a jemnou elektronikou. „Křehkost a naléhavost odlehčuje humorem a nadhledem, plynule přechází od klavíru k elektrickému pianu, syntezátoru nebo kytaře,“ píše na svých webových stránkách.
Vaše vystupování na veřejnosti odstartovalo vydání prvního alba Ještě kousek v roce 2013, nebo jste se už předtím účastnila soutěží či pořádala koncerty?
Koncertovala jsem už několik let před tím, než album Ještě kousek vyšlo. Úplně první koncert, který mi utkvěl v paměti, jsem uspořádala v roce 2009. A Ještě kousek vznikl vlastně právě díky tomu, že jsem písně o pár let později hrála u piána na jedné narozeninové oslavě, kde je shodou všech náhod nebo možná řízením vesmíru slyšel Ondra Ježek ze studia Jámor. Právě ten umožnil celému album vzniknout. Dodnes vlastně nevím, jak je možné, že jsem dostala takovou podporu od tak skvělého umělce zvuku a pořád z toho mám radost.
Máte za sebou mnoho zajímavých úspěchů a vystoupení. Dá si říct, kterých si ceníte nejvíc, nebo co pro vás bylo zvláštní zkušeností?
Bylo jich opravdu hodně a málokterý z nich nebyl něčím důležitý. Do posledního detailu znám příběhovou linku koncertů, které mě od farmářských trhů dovedly až na vysněné Colours of Ostrava. Zažila jsem velké a krásné koncerty, které mě posunuly, ale zároveň mám za sebou i několik takových, které byly trochu jako noční můra. A ty bych ještě víc za nic neměnila, protože jim vděčím za lekce největší. Učím se v tom všem hledat v sobě něco stabilního, aby prostor, zvuk, čas nebo nepřízeň nemohly hudbě překážet. Momentálně jsem moc zvědavá, jak se prolneme s brněnským Mahenovým divadlem, kde 21. prosince budeme hrát vánoční koncert. Považuji to za výjimečnou příležitost.
Lidovky o vás napsaly: „Nejdůležitější ovšem zůstává samotná atmosféra písní. Pocit někde mezi zasněností, nebanálními dívčími zpověďmi, melancholií a jistou sympatickou potrhlostí i poťouchlostí.“ Ztotožňujete se s tímto popisem?
Jsem vždycky ráda, když nemusím hledat popis své hudby sama, stále pro ni neumím najít správnou krabičku nebo nálepku. A i když to není zrovna praktické, jsem vlastně ráda, že se těžko popisuje, protože to může znamenat, že je něčím originální a jiná. Zrovna v tomto případě necítím s popisem žádný rozpor. Ta trocha poťouchlosti mě i těší.
Jaká byla vaše osobní cesta k hudbě? Začala jste jako malá navštěvovat hudebku na popud rodičů, nebo to bylo jinak?
Když jsem byla ještě hodně malá, začala jsem brnkat na piáno, které jsme měli doma. Když mě později u mé babičky náhodou slyšela paní učitelka klavíru, řekla, že by mě určitě rodiče na klavír měli přihlásit. A tak se piáno stalo mým velkým, ne-li snad největším přítelem. A i když jsem se prý někdy vzpouzela, nic z toho si nepamatuju. Svůj raný vztah s piánem mám v úplně růžové mlze.
Kdy jste složila svou první písničku?
Poměrně brzy jsem si zjistila, že co je psané v notách, nemusí být vždycky to nejzábavnější pro moje uši. U piána jsem mohla sedět hodiny a neodtrhnout se od proudů a melodií. S prvními opravdovými písničkami jsem přišla zhruba ve dvanácti letech. Pár z nich si pořád pamatuju. Během puberty to pak byly velké srdcervoucí písně o lásce a umírání a písně v angličtině. A zásadní zlom přišel během studia tvorby textu a scénáře na VOŠ Jaroslava Ježka, kde jsem dostala možnost se v tom směru začít rozvíjet, nahlížet i kritickým okem a hledat nové cesty. Během studií pak vzniklo album Ještě kousek.
Jak vznikají vaše písně? Před spaním, v tramvaji, texty současně s hudbou, nebo odděleně…?
Úplně každá vzniká po svém. Ale pohyb je pro ně dobrý. Často je to tehdy, když se míhá něco kolem, takže vlak, autobus, tramvaj, procházka, tanec. Cokoliv, co prvotní nápad nebo pocit udrží při životě a v proudu bez rozptylování. Text a melodie jsou pro mě neoddělitelné. I když se s nimi dá pracovat, přichází většinou pospolu.
Stíháte kromě hudební činnosti i něco jiného?
Samotné koncertování je jako třešnička na dortu, ale i tak se vše, co dělám, týká hudby. Když je muzikant svým vlastním manažerem, přináší to na jedné straně velkou svobodu, ale na druhé straně každodenní výzvy právě v té pracovní všestrannosti. K vlastní autorské hudbě a práci kolem ní učím piano, hraju v divadle nebo zpívám v gypsy jazzové kapele.
Kde vás můžeme v našem okolí kromě Blanska v nejbližší době slyšet?
22. listopadu se s kapelou chystáme do Letovic a den poté za vámi do Blanska. Moc ráda bych také všechny pozvala na již zmiňovaný vánoční koncert 21. prosince do Mahenova divadla v Brně. Bude to koncert s krásnou sváteční atmosférou. Album Lunaves zazní v celé parádě a kromě písní z alba také mnoho dalších.
Jaké máte plány na příští rok?
Teď ještě lapám po dechu z tohoto roku. Do Vánoc vydávám Lunaves na vinylové desce a mám ještě mnoho koncertů. S novým rokem chystám jedno překvapení, které částečně odkryji už s vinylem. To bude takové ohlédnutí za Lunavesem a celým tímto rokem a rozloučení se. Pak už čeká na cestě něco nového, co zatím nevím, co je. Ale rozhodně se potkáme na spoustě festivalů v létě, některé už mám dohodnuté a některé ještě přijdou. Těším se moc.
-mka-
Foto: Julia Palmu