Krym je prý krásné místo. Oblíbené bylo od nepaměti, prý jsou tám nádherné pláže a usměvaví lidé. Netuším, zda se lidé na Krymu a Ukrajině usmívají i dnes, kdy tam panuje (mírně řečeno) vypjatá atmosféra, ale na kráse toho místa to jistě neubírá. Jak jsem již naznačoval nedávno, Rusko se nikdy nesmířilo s rozpadem svého „Svazujícího impéria“. Říše zla, za kterou ji svého času označil Prezident Reagan, neztratila nic ze své rozpínavosti a za sféru svého zájmu nadále považuje všechny bývalé státy Varšavského paktu i přesto, že za tím se zavřela voda již před drahným časem. Události na Krymu a na Ukrajině sleduji stejně jako každý druhý, se zájmem, vlastním názorem a obavami, co z toho všeho vznikne. Zajímavý pohled na problematiku sporu přinesl jeden z proruských aktivistů, když prohlásil: „Dnes Krym, zítra východ Ukrajiny a pak ten zbytek“. Jistě, možná se jedná o nadsázku, ale jisté obavy z toho pramení. Svůj díl viny na tom, jak se Rusko dnes chová, mají i politici, v čele s americkým prezidentem Obamou a bývalou první dámou Hillary Clinton. Kam až dospěla snaha o „normalizaci a restart vztahů“ s tímto komunistickým obrem je vidět právě v těchto dnech. Ukazuje se v celé nahotě, že Obama je naprosto neschopný a slabý politik, přičemž mu zdatně sekunduje celá slavná EU, natolik zahlcená regulačními a dotačními pitomostmi, že si nevšimla, kdo na východě pomalu, ale jistě diktuje podmínky soužití v Evropě. Volání po odsuzující rezoluci OSN je pak úplně mimo mísu v situaci, kdy Rusko má v Radě bezpečnosti právo veta a žádný takový dokument prostě nemůže být schválen, nehledě na to, že kus papíru, podepsaný odloženými kariérními politiky v New Yorku by měl pro Putina asi takovou cenu a váhu, jako proslulé výrobky z Harmanecké doliny (toaletní papír). Slova o tom, že „Krym byl vždy náš“, „Musíme chránit naše lidi“, žádné vojsko na Krymu není, jedná se o domobranu před racionálně smýšlejícím člověkem neobstojí a nápadně se podobají německé rétorice z doby těsně před 2. válkou. Co by se asi stalo, kdyby se na poloostrově objevila podobná domobrana, jen hovořící turecky a s výzbrojí turecké armády, ale bez výsostných znaků. Bylo by asi hezké si poslechnout, co by podplukovník Putin říkal pak. Jinak by stačilo, aby každá armáda odpárala nášivky a jedeme, ať se práší za kočárem. Italové si mohou začít dělat nárok na území, které podléhalo Římu, Angličané mohou zase připlout ke břehům USA a podpálit jim Washingtonský Kapitol, a takhle by se dalo pokračovat do nekonečna. Je to veliký guláš nejasných vztahů. A jestli si dělá někdo iluze díky tomu, že žijeme ve vyspělém světě, kterému válečný konflikt nehrozí, ať se podívá do ne tak vzdálené historie. Na počátku 20. století panoval všeobecný optimismus a epocha nebyla ani ve své polovině a měla na svém kontě dva hrůzné a nezapomenutelné konflikty. Jen pitomec udělá stejnou chybu dvakrát. A my jsme na chyby blbí opravdu dost. Hezký den. Freddie (freddiemail@email.cz)