Na kávě s Pavlem Svobodou

Máte doma starou fotografii Blanska a nevíte, co je na ní nebo z kterého roku pochází? Přineste ji Pavlu Svobodovi. Tento blanenský galerista, historik, průvodce, pořadatel zájezdů, lektor univerzity třetího věku, organizátor výstav a kulturních akcí vám jistě poradí. Podle výčtu činností je na první pohled zřejmé, že se v důchodu rozhodně nenudí. K tomu vypomáhá v manželčině obchůdku a dost času tráví i v posilovně. Letos byl oceněn vedením města za celoživotní přínos v oblasti kultury. V posledních letech byl k zastižení každé úterý a čtvrtek v Galerii Jonáš v obchodním centru Ježek. Ta je však již téměř vyklizena a její provoz končí. 

Proč antikvariát a galerii zavíráte?

Galerie fungovala patnáct let. O  vernisáže byl velký zájem, horší už to bylo s běžnou návštěvností. Byla prodělečná, nájem jsem doplácel ze svého. Takže nakonec jsem rád, že jsem dostal výpověď z nájmu, poněvadž sám bych se k tomu neodhodlal. Knihy z antikvariátu se skoro neprodávaly. Ale vůbec toho nelituji, poznal jsem téměř všechny regionální výtvarníky a postupně jsme se stali přáteli.

Máte náhradu na vyplnění času?

Určitě. Hodlám se víc věnovat kulturní činnosti – rozjíždím pořádání koncertů v obřadní síni městského úřadu. Už byly dva a další budou na podzim a v prosinci. Zatím bereme regionální hudebníky, ale chtěl bych to rozšířit na profesionální. Ale záleží, zda dostanu grant nebo ne.

Celý rok jsem také přednášel v knihovně na univerzitě třetího věku se zaměřením na Blansko. Každý měsíc pořádám zájezdy – teď vlastivědné a na podzim se zase začne jezdit do divadla. Nedávno jsme byli například v lázních Poděbrady a v Chlumci nad Cidlinou, dále se chystáme do Hustopečí na levandulovou farmu. Zájezdy jsou pořád obsazené.

Dělám exkurze po městě. Tu si občas někdo objedná soukromě. Nedávno jsem provázel skupinu spolužáků, kteří měli v Blansku sraz. Byl to asi 49. ročník, spolužáci jsou rozprchlí po celé republice. Každý rok udělají sraz u někoho z nich a ten musí zajistit prohlídku města. Nebo jsem dělal exkurzi dětem ze základní školy z Ostrova u Macochy. Tyto prohlídky lze objednat přes Informační kancelář Blanka. Dvakrát ročně také dělám exkurze pro veřejnost.

Je o ně zájem? 

Vždycky dvacet, třicet lidí se sejde. Dělá se to v rámci Vítání svatého Martina a pak na jaře. Ono se to nezdá, ale památek je tady hodně, takže kdybych je zahrnul všechny naráz, trvalo by to čtyři hodiny. Dělím to tedy na dvě části. Nedávno jsem měl také exkurzi zaměřenou na sochy.

Využíváte sám průvodcovské služby v jiných městech?

Ano, když jsme někde na zájezdu a nejsem si jistý místní historií, vezmu si průvodce. V Opavě jsem to tak třeba udělal. Jinak pokud město znám, udělám na zájezdě exkurzi sám.

Jak dlouho se zajímáte o historii?

Už asi třicet let. Shromažďuji veškeré knížky, pohlednice, fotografie od samotného vzniku Blanska. Lidi mi nosí fotky. Někdo donesl třeba celé album, jak se stavěla sokolovna.

Historie vás zajímá odjakživa?

Dostal jsem se k tomu v knihovně, když jsem tam pracoval a měl jsem na starosti regionální literaturu. Lidé se chodili pořád na něco ptát, potřebovali pomoct třeba s diplomovou prací o Salmech a podobně. Pracoval jsem tam pětadvacet let.

Do poslední lidové univerzity jsem zařadil informace o výrazech, jak se v Blansku dřív pojmenovávala různá místa, například Čertovka, Trávníky, Kamnárna, Špitálek, Na Opálence… Hodně lidí taky třeba neví, že v Blansku je kaplička. Chodí kolem ní každý den do Kauflandu a nevšimnou si jí. Nebo kde bývala restaurace U Kance? Jak se odbočuje na mostě na Skalní mlýn.

Obrací se na vás lidé často s dotazy?

Ano, jednou nebo dvakrát týdně přijde nějaký dotaz. Poslední dobou i přes Facebook, třeba z kterého roku je fotografie nebo co je na ní za místo. Taky když lidi hledají takzvané kešky – v geocachingu – často se ptají, co kde je. Kdysi jsme s jednou paní běhali po Blansku a hledali sluneční hodiny. Říkám jí, že jsou na gymplu. Ale to jí nevycházelo podle souřadnic. A zjistili jsme, že na gymnáziu jsou sluneční hodiny dvoje, jedny ze Sadové ulice a druhé ještě u tělocvičny.

Je něco, čeho jste se nedopátral?

Nedopátrali jsme, kdy byl přistaven balkon na městském úřadě, o tom nikde není žádná zmínka. Dále ještě jak se jede od přehrady po silnici nahoru na Češkovice – po levé straně asi v půlce kopce je v lese památníček. Vyprávěla se pověst, že nějaký chudý si chtěl vzít bohatou, ale nebylo jim to dovoleno, tak se snad zastřelili. Ale nikdo neví, kdy pomníček vznikl, a zda je to pravda. A nově objevená studna na nádvoří radnice, to jsme taky nezjistili, z které doby pochází.

Nelákalo vás někdy pracovat v muzeu?

Ne, to ne. Nabídku jsem dříve dostal, ale nelákalo mě to.

Jak jdou na odbyt vaše knihy?

Čtyři knihy se prodaly, ale ta poslední se prodává tak nějak ležérně, protože už se v ní jedná skoro  o současnost, to už jde méně na odbyt. Jinak byly všechny hned vyprodané. Teď jsem ztrátový, ale co, říkám si, že je to koníček. Nekouřím, nepiju…

Čtyři knihy se týkají samotné historie Blanska, rozdělené na jednotlivá období. Jedna kniha je pak zaměřená na sochy a plastiky ve městě.

Máte doma nějakou knížku, které si obzvlášť ceníte?

Čtení o Blansku od Čecha z roku 1905 a Pilňáčkovy Paměti města Blanska a okolních hradů z roku 1927. Z toho se pořád vychází.

Co říkáte na to, že jste dostal Cenu města Blanska?

Potěšilo mě to. Beru to jako ocenění celoživotní práce.

Jaké máte další plány?

Nápady jsou pořád. Chtěl bych uspořádat třeba venkovní výstavu fotek o Blansku, jak to bylo dříve a nyní. Ale momentálně nejsou peníze. Fotografie mám, ale bylo by potřeba nechat je zvětšit a dát na nějaký nepromokavý podklad.

A někde vevnitř by to nešlo?

Kde vevnitř? Možná v kině, až je otevřou. Ale líbilo by se mi to venku, kde projde fůra lidí. Také mám plakáty o historii kina. Tak možná, až se kino na podzim otevře, by se to hodilo.

Jak dále relaxujete a trávíte volný čas, když vám nějaký zůstane?

Odpočívám cvičením a na procházkách se psem.

V rozhovoru pro Monitor v roce 2013 jste uvedl v souvislosti s prostorem po hotelu Dukla, zda byste hlasoval pro klidovou zónu nebo obchodní centrum: „Já osobně bych raději viděl propojení se zámkem a park. To je podle mě daleko přínosnější než snaha zřídit komerční plochy. Otevřený výhled na zámek a klidová zóna by splnila účel daleko lépe. Vždyť nákupní centra se stavějí na okrajích měst, ne v centrech.“ Jste spokojený s výsledkem, nebo byste něco ještě změnil?

Rád bych stál o propojení zámku a parku otevřeným schodištěm. Vítám opravu staré hasičky na kulturně – společenské a vzdělávací prostory.

Marie Hasoňová