Na kávě s Miluší a Jaroslavem Jeřábkovými

V Soukromé základní umělecké škole Blansko se letos slaví hned trojí významné výročí. Pětačtyřicet let od založení Folklorního souboru Drahan, čtyřicet let od vzniku Dětského folkorního souboru Drahánek a pětadvacet let od založení samotné školy. Na začátky zavzpomínali a o současném provozu promluvili manželé Miluše a Jaroslav Jeřábkovi.

Jaké byly vaše začátky?

MJ: Absolvovala jsem blanenskou základní uměleckou školu (tenkrát se jí říkalo hudební škola) – taneční obor u paní Melenovské, housle u paní učitelky Borešové. Potom jsem začala dojíždět do Brna do Taneční školy Ivo Váni Psoty, jejíž jedna kantorka mi doporučila, abych šla na taneční konzervatoř. Udělala jsem zkoušky a dostala se rovnou do druhého ročníku, protože první tenkrát neotvírali. Vybrali nás tehdy dvě, ovšem museli jsme nejen projevit talent, ale i složit zkoušky za první ročník. Navíc bylo podmínkou, že se přes prázdniny doučíme veškeré ostatní předměty a hru na klavír. Podařilo se mi to všechno dohnat a byla jsem přijata.

Ve třetím ročníku na konzervatoři si mě profesorka lidového tance vybrala do taneční složky Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN). Začala jsem s nimi cestovat po světě a lidový tanec mě začal víc bavit. Po škole jsem udělala konkurz do vídeňského divadla, a když se v sedmdesátých letech zavíraly hranice, vrátila jsem se zpět domů a po konkurzu jsem byla přijata do Národního divadla Brno. Když jsem se vdala, narodil se syn Roman, divadlo jsem vzdala a začala v Blansku učit v Lidové škole umění. Tehdy byl Františkem Slabým a Jiřím Polákem založen v roce 1974 Folklorní soubor Drahan a byla jsem jimi požádána o umělecké vedení taneční složky souboru.

Kdy došlo na Drahánek?

MJ: Drahánek jsme založili už společně s mužem po pěti letech, protože jsme potřebovali pokračovatele do Drahanu. Zájemci byli. Hlavní důvod byl ale v podstatě náš Roman (smích). Měl pět let a chtěl tancovat. A hned se nabalila spousta dětí. A ty postupem času chtěly nejen lidovky, ale i něco jiného, takže jsme jim začali přidávat současný tanec, s většími jsme dělali předtančení na plesech. Účastnili jsme se soutěží a měli jsme úspěchy.

Jak rostl zájem dětí dělat různé jiné taneční žánry, už jsem to nechtěla dělat sama – ani se to nedalo zvládnout – takže se do toho pustil i můj muž a po roce 1989 jsme založili Taneční školu manželů Jeřábkových. Líbil se nám step a začali jsme jezdit na letní stepařské školy, na nichž jsme se učili od tehdejších špiček v oboru.

JJ: Jedním byl Frank Towen a druhým byl jeho žák Radek Balaš starší. Náš syn Roman začal stepovat také a již ve svých dvanácti letech od Franka Towena získal ocenění za stepařskou techniku. Potom už se stepu věnoval víc a v naší taneční škole začal v nějakých patnácti šestnácti letech vyučovat.

Jak došlo k založení Soukromé základní umělecké školy Blansko?

JJ: Současný Dělnický dům před revolucí sloužil jako Závodní klub ČKD a fungovalo v něm zhruba třicet zájmových kolektivů, které po revoluci postupně zanikaly. Udrželo se pouze několik nejsilnějších – Rastislav, Dechová hudba Blansko, Blanenské divadlo a Drahan.

Od rodičů a dětí byl velký zájem o výuku, a nejen o tu taneční, ale i o ostatní obory. Rozhodli jsme se tedy, že založíme klasickou základní uměleckou čtyřoborovou školu – taneční, hudební, výtvarný a literárně-dramatický obor. Museli jsme vytvořit koncepci, nabídnout Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy něco víc, než dávaly osnovy jako takové. Tehdy v osnovách nebyly pro taneční obor další žánry, jako je step, společenské tance, ale my už jsme to de facto měli, takže jsme mohli tento nadstandard nabídnout. Byl to běh na dlouhou trať, ale nakonec jsme od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR obdrželi dekret, že naše škola je přijata do sítě škol České republiky. První školní rok byl v této podobě
1994/95.

Bylo i nějaké krizové období?

JJ: Nejhorším obdobím pro nás však bylo, když tehdejší Klub ČKD Blansko, kde škola sídlí, měl být vzhledem ke konkurzu na ČKD Blansko nabídnut k prodeji. Abychom jej udrželi, založili jsme tehdy společnost Klub ZEUS (zábava, ekonomika, umění, služby), jejímiž společníky jsem byl já – Jaroslav Jeřábek, Jaroslav Vintr a společnost ASM consalting. Do té doby jsem byl tři roky ředitelem Klubu ČKD a po dohodě se správcem konkurzní podstaty jsme celý objekt provozovali dva roky soukromě, než byla odsouhlasena koupě Městem Blansko.

V jakém složení jste se soukromou školou začínali?

MJ: Byli jsme tam my dva jako zřizovatelé a já jsem zároveň učila tanec, dále paní učitelka Milena Melenovská, ta učila klavír, korepetovala v tanečním oboru a pomáhala nám s vedením hudebního oboru, protože jako dlouholetá učitelka a bývalá ředitelka ve státní škole s tím měla zkušenosti. Ta je s námi dodnes. Paní učitelka Věra Škápíková také v hudebním oboru učila zpěv, klavír a hudební nauku, náš Roman, který učil step (tehdy měl kolem stovky stepařů), výtvarník Dalibor Res, Iva Králová učila tanec, paní učitelka Zdeňka Borešová, která učila housle a Zuzana Petlachová Bělíková, ta učila flétnu. Petra Němcová učila kytary a Jindřiška Vurstová klavír. Michal Szlávik učil keyboardy. Agendu školy vedl můj otec František Bartošík.

Takže to byla taková malá skupina pedagogů a postupem času, jak rostl zájem o další obory, přibývalo učitelů a v současné době učíme téměř všechny hudební nástroje, včetně klasických varhan, elektrických kytar, baskytar, keyboardů, což je dnes moderní. Pořád však dodržujeme i veškerou klasickou výuku.  V tanečním oboru u nás nyní učí sedm učitelů, rozrostly se výtvarný i literárně dramatický obor.

JJ: Naše škola má po okrese několik poboček, abychom umožnili vzdělávání dětem, které nemohou nebo nechtějí dojíždět. Dříve do poboček jezdili hlavně učitelé tanečního oboru, dnes se situace obrátila a na vesnicích zajišťujeme zejména výuku na hudební nástroje.

Spolupracují mezi sebou jednotlivé obory?

MJ: Od začátku usilujeme o mezioborovou spolupráci. Všechny hudební soubory jsme se snažili zapojit, aby spolupracovaly třeba s tanečníky, což už se nám daří. Na našem koncertu, který chystáme k výročí, bude většina hudebních čísel doprovázena tanečním vystoupením. Co se týká další spolupráce, hudebníci doprovázejí pěvecký sbor, účinkují na vernisážích výtvarného oboru, výtvarníci naopak spolupracují s tanečníky – vytvářejí jim různé scény a rekvizity, návrhy kostýmů.

Prezentují se na veřejnosti i sami vyučující?

Dvakrát do roka pořádáme koncert učitelů hudebního oboru – před Vánocemi v kostele a na konci školního roku v našich prostorách. Předvedou, že jsou nejen dobrými učiteli, ale i výbornými interprety.

A co děti?

JJ: Kladli jsme vždy důraz na to, aby se žáci reprezentovali na veřejnosti. Aby se jen suchopárně neučili a nikde to nepředvedli. Začínali jsme s besídkami pro rodiče, což dělají i ostatní školy, ale jakmile to bylo možné, posílali jsme děti na různá vystoupení pro veřejnost ve městě i v okrese. Jak šel čas, absolvovali jsme vystoupení po celé republice a také s námi naši žáci viděli kus světa, protože každý rok vycestováváme na některý z mezinárodních nebo i světových festivalů, především folklorních. V éře největšího rozvoje stepařského oboru naši stepaři získávali různá ocenění po Evropě.

MJ: Stepaři se účastnili mistrovství republiky, kde většinou jak ve formacích, tak v sólech získávali první místa, a tím pádem byli nominování na mistrovství světa. Vystupovali prakticky po celé republice a několikrát v televizních pořadech.

V současné době je zase velký zájem o street dance, který je v současné době velice moderní a tanečníci získávají pro naši školu spoustu ocenění. Rovněž klasický tanec se velice dobře prezentuje na soutěžích ZUŠ vyhlašovaných MŠMT ČR, kde loni získala Kateřina Roupová ze třídy učitelky Jany Vinklerové 2. místo v národním kole této soutěže. Vyučující klasického tance a vyučující přípravné taneční a přípravné estetické výchovy již několik roků společně připravují se žáky taneční pohádky, které každoročně zhlédne v několika představeních několik set žáků MŠ a ZŠ nejen z Blanska ale i z okolí.

Na výborné úrovni jsou v současné době všechny naše obory. Škola by však nemohla být tak dobrá, kdyby neměla kolektiv výborných učitelů. Pedagogem se totiž člověk rodí, musí to mít dáno do vínku.

Vede žáky úplně jinak, učení je jeho koníčkem. Nehledí na čas, jestli už skončila hodina, udělá pro děti něco navíc klidně v sobotu nebo v neděli, uspořádá jim soustředění. Máme tým zapálených učitelů, kteří neustále vymýšlejí nové věci, snaží se, aby se děti účastnily různých soutěží, reprezentovaly na vystoupeních.

JJ: Mám radost z toho, že rodiče i děti stále ještě inklinují k lidové tvořivosti a odkaz našich předků nejde vniveč. Pořád je zájem o udržení tradic. Drahánku máme čtyři skupiny.

Jaké jsou letošní úspěchy vašich žáků?

JJ: Dne 28. února letošního roku se konalo v ZUŠ Boskovice okresní kolo soutěže vyhlášené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR v souborové hře s převahou dechových nástrojů, kde v jednotlivých kategoriích získali žáci Soukromé ZUŠ Blansko významná ocenění.

Trio Cavewaves získalo 1. místo v II. kategorii, Flautino 1. místo v II. kategorii a postup do krajského kola. Duo M&M’s získalo 1. místo ve IV. kategorii s postupem do krajského kola. Diplom za mimořádnou pedagogickou přípravu získal od poroty učitel výše jmenovaných Karel Odehnal.

V krajském kole této soutěže konaného dne 19. března získalo 1. místo ve II. kategorii s postupem do celostátního kola Flautino a ve IV. kategorii 1. místo duo M&M’s.

V oblastním kole postupové přehlídky dětského divadla vyhlášené SVČ Lužánky Brno a konané 16. března získal postup do krajského kola divadelní soubor Malé divy s inscenací Bílá košile a ocenění za herecké ztvárnění Billa obdržel Marek Pernica. Soubor pracuje pod vedením učitelky Olgy Šulové.

V soutěži lidových písní Zpěváček 2019 vyhlášené NIPOS-ARTAMA Praha získali v krajském kole v Jihlavě v hlavní kategorii 1. místo s postupem do národního kola Šimon Štrajt a 4. místo a náhradníka na postup do národního kola Aneta Jágrová. Oba jsou žáky učitelky Iryny Shevchuk a zpívali za doprovodu Cimbálové muziky Drahan s primášem Alešem Průchou. Bojovali v konkurenci pětatřiceti soutěžících.

A vrátíme-li se v lednu do Plzně, v republikové soutěži ve hře na kytaru Zlatá struna získala 1. místo ve II. kategorii Aneta Pelíšková ze třídy učitele Martina Kováře.

MJ: Jsme rádi, že mnozí naši absolventi pokračují ve studiu na vyšších stupních uměleckých škol, ať již na konzervatořích nebo školách s výtvarným zaměřením. Někteří se po vystudování vrací do naší školy jako učitelé.

S jak starými dětmi se vám nejlépe pracuje?

MJ: Mám ráda práci se všemi dětmi. Poslední dobou se ale soustředím spíše na větší děti, zhruba od těch devíti let, protože těm nejmenším se u nás věnují jiní vyučující.

Jaké máte vize do budoucna?

MJ: Tak jako dosud je cílem poskytnutí kvalitního muzického vzdělávání žáků ve všech oborech výuky, umožnění a zajištění seberealizace žáků ve společenském a kulturním životě, prezentace výsledků práce i reprezentace na soutěžích, přehlídkách a festivalech včetně důstojných reprezentací města, okresu i republiky. Tím je vytvořena silná motivace žáků, která přispívá k vyšším výkonům, zájmu o výuku a zároveň je širokou veřejnou kontrolou úrovně výuky jednotlivých pedagogů a vedení školy.

JJ: Samozřejmě chceme, aby škola i nadále fungovala jako dosud, aby měla i nadále tak výborný tým učitelů jaký má a hodně žáků.

Na vedení školy se již několik roků spolu s námi podílí i náš druhý syn Jan, který od nás dvou přebírá jednotlivé úkony po stránce umělecké i organizační. Je absolventem Taneční konzervatoře v Praze, bývalým členem taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš Brno a všestranným tanečníkem.

Zmínili jste se o plánovaném výročním koncertu…

JJ: Ano, hlavní koncert k výročí školy se bude konat ve středu 29. května v 17 hodin v prostorách Dělnického domu a v sobotu 8. června v 16 hodin bude Národopisný večer k výročím Folklorních souborů Drahan a Drahánek spolu s Cimbálovou muzikou Drahan. Na obě tyto akce všechny srdečně zveme.

Marie Hasoňová