Na kávě s Jiřím Žerníčkem

Jiří Žerníček je ředitelem Základní umělecké školy v Blansku. Jak se dnes daří kantorům v oblasti umění i těm, kteří navštěvují školu v pozici žáků, o provozu školy a plánech do budoucna, to vše najdete v dnešním rozhovoru.

Jak dlouho působíte na ZUŠ v Blansku?

S trochou nadsázky lze říci, že tu působím od svých deseti let 🙂 Tenkrát jsem začal navštěvovat výuku hry na klarinet v jedovnické LŠU, jež byla v té době ještě blanenskou pobočkou. Pak jsem šel na konzervatoř do Brna, v šestém ročníku už jsem učil v LŠU v Blansku. Po vojně jsem se sem na plný úvazek vrátil. Ve funkci ředitele působím osmnáct let. Zjevně tak patřím do úzké skupiny lidí, kteří na jednom pracovišti vydrží celý život. Neměnil bych, vlastně si to neumím ani představit…

Ještě učíte nebo se věnujete pouze řízení školy?

Výuka dětí byl důvod, proč jsem tuhle práci začal dělat, mám odjakživa moc rád děti a práce s nimi mne neuvěřitelně naplňuje. Přestože té „ředitelské“ práce je hodně a neustále mi pod rukama narůstá, pořád mám pár hodin týdně, kdy se věnuji samotné výuce. Mám tak neustále zpětnou vazbu a vím, co znamená být učitelem. Díky tomu se mi samozřejmě snáze řeší související problematika se svými kolegy.

Jak se změnila učitelská práce za ta léta, kdy se jí věnujete?

Práce se samozřejmě lehce změnila, ovšem jak v kterých oborech. Zatímco u klasických hudebních nástrojů je posun sotva znatelný, jinde se promítají nové možnosti vycházející z moderních technologií. Jako příklad můžu uvést kolektivní výuku hudební nauky, kde se nových technologií dá využívat poměrně značně a děti, vyrůstající v současné technologicky převratné době, tohle hodně baví. Ve finále je ale na pedagogovi, zda je využije nebo ne. Nikoho k ničemu nenutím, ale zařazení novinek do výuky je pro žáky určitě
přínosem.

A co metodika výuky?

Ano, i tato oblast se mění. Mám pocit, že dříve tomu bylo tak, že kantor vystudoval konzervatoř a s těmito znalostmi si vystačil celý život. Dnes musí být neustále v obraze a rozhlížet se kolem sebe. Dívat se, proč třeba žáci ostatních učitelů hrají lépe než ti jeho. Fandím učitelům, kteří dokážou do výuky přinést něco nového. Třeba ve výuce hry na kytaru, ale i u dechových nástrojů vlivem doby dochází k určitým posunům a je třeba k tomu taky přistupovat, neustále se učit. Nástroje se nemění, naše práce do jisté míry určitě ano.

A co děti? Jsou jiné než dřív?

Děti jsou stále stejně úžasné, to se nemění 🙂

Hrají děti na klasické nástroje moderní skladby?

Tohle je opět individuální záležitost. Zastávám názor, který možná není tak úplně běžný na jiných školách. Myslím si, že děti by měly hrát jednodušší skladby a lehký populár. Na tomto základu se dá dále stavět a dostat se k náročným skladbám a velkým dílům klasické hudby. Podle mě není dobré to dělat naopak. Janáček nebo Stravinský by asi ani děti v útlém věku moc nebavil…

Co je to tedy ten populár?

Hudební vkus se neustále mění. Zatímco kdysi byla největším populárem třeba taková opereta, dnes ji téměř zcela vytlačil muzikál. Ten je mezi současnými žáky i učiteli hodně oblíben. A to se bavíme o žánru, který je nyní řazen mezi hudbu vážnou a „nevážnou“. Tak stejně se můžeme bavit o jazzu. V minulém režimu na něj bylo pohlíženo s opovržením a dnes jsou některé jazzové standardy uznávány a povoleny i na koncertech vážné hudby.

Ve finále stejně není důležité, zda jde o populární nebo vážnou muziku, hodnotu hledáme spíš v úrovni hudebního projevu interpreta.

Kolik času dnes učiteli ZUŠ zabere administrativa?

Když jsem začal učit, nebylo papírování téměř žádné. Dnes je administrativní zátěž mnohonásobně vyšší a přijde mi občas na úkor učitelského poslání, kvůli kterému jsme vlastně všichni tady. Ale díky modernizaci a novým technologiím se nám ji daří, myslím, docela solidně zjednodušovat. Třeba informační systém iZUŠ, jehož součástí je například digitální žákovská knížka, třídní kniha, programy koncertů atd. Tato věc usnadňuje učitelům práci.

Bylo těžké přesvědčit některé věkově vyzrálejší pedagogy, aby se tomuto systému podvolili?

Digitální systém vyžaduje přístup k počítači. Než jsme iZUŠ zavedli, dal jsem jasnou podmínku, že musí být PC v každé třídě jako součást výuky. To se taky povedlo a převedení práce z papíru do digitální podoby byl poměrně rychlý. Někteří trochu tápali v začátcích, ale díky vzájemné spolupráci a kolegialitě se v relativně krátkém čase zvládlo i tohle.

Jsou i případy, že u vás v ZUŠ absolvuje žák dva cykly, pak přejde na konzervatoř a zase se k vám vrátí na post učitele?

Ano, tohle se stává a já jsem za to moc rád, takové učitele vítám. Přestože se o práci v naší škole uchází občas výborní kantoři z Brna a jiných měst, u mě má přednost ten „místní“. Samozřejmě pokud při přijímacím řízení prokáže odpovídající kvalitu.

ZUŠ v Blansku prošla poměrně rozsáhlou rekonstrukcí. Bylo to asi náročné…

Prováděla se výměna oken, dveří a celkové nové opláštění budovy. Zadavatel (město Blansko) nastavil pravidla výběrového řízení tak, že podmínkou bylo zachování provozu ve škole. Na určitý čas jsme se museli obrnit trpělivostí. Byla tu spousta prachu a hluku, ale mohli jsme pracovat, což bylo důležité. Horší to bude, až se začne škola opravovat zevnitř.

Myslíte jednotlivé třídy? Pokud vím, vypadají docela moderně.

Tím nemyslím vybavení tříd, tohle jsme dělali postupně z našich prostředků. Zde je vhodné poznamenat, že třídy dnes vypadají moderně, ne jako z doby, kdy jsem nastoupil jako žák 🙂 Spíš mám na mysli rekonstrukci rozvodů vody, elektřiny, odpadů… Tohle je vše původní a bude potřeba to v dohledné době dát do pořádku.

Je škoda, že se nemohla zvládnout rekonstrukce vnitřních prostor společně s tou venkovní.

Co s budovou bývalé hasičky? Nebyla by možnost ji nějak využít?

Vedeme již několik let rozsáhlé debaty s městem Blansko o využití bývalé hasičky a  budovy Zámek 2. V této chvíli jsou jednání ve fázi, kdy se město rozhodlo, že budovy opraví. Otázkou je, kdy to bude, a kdo je poté bude využívat. Z jednání mimo jiné vyplynulo, že se bude myslet i na ZUŠ, některé strany to dokonce měly ve svých volebních programech. Pokud se to povede, budeme strašně rádi, hlavně proto, že současné prostory nám jednoduše nestačí. Chybí učebny, sály pro výuku tance (ty chybí prakticky odjakživa). Také mi vadí, že dramatický obor je od školy oddělený a působí na ulici Kollárova.

V této chvíli neumím říct, co z našich představ se podaří nebo nepodaří realizovat. Majitelem budov je město Blansko a naším zřizovatelem Jihomoravský kraj. Tohle na sebe vždycky jistým způsobem naráží. Nicméně stále věřím, že se v blízké budoucnosti budovy zrekonstruují a předají k užívání naší
škole.

Jaká je situace v budově na Kollárově ulici, kde působí dramatický obor?

Zde je opravdu velký problém. Budova je ve  špatném stavu. Mnohokrát jsme zažádali o dotace na opravu: střecha, okna, zateplení… Bohužel nám nebylo vyhověno. Přišli jsme i s projektem – celková oprava včetně vnitřních prostor. Měli jsme v plánu sem přesunout vedle dramatického i výtvarný obor. Také jsme neuspěli. Nezbývá nám než doufat, že se někdy naše potřeby podaří zrealizovat.

Kolik zaměstnáváte učitelů, kolik žáků vaši školu navštěvuje?

Máme okolo čtyřicítky zaměstnanců, z čehož je drtivá většina učitelů. Žáků je zhruba 730, z čehož asi 480 navštěvuje individuální výuku, zbytek výuku kolektivní. Tato čísla nám zdaleka nedostačují, na uvolnění místa v současné chvíli čeká asi 300 dětí. Škola doslova praská ve švech.

To je o umění takový zájem?

Uměním bych to asi nenazval. Ano, určitě připravujeme naše žáky na uměleckou dráhu a pro další vyšší umělecké vzdělávání, ale osobně si myslím, že to není hlavní poslání naší školy. Stejně jako vychovávat umělce – profesionály je velmi důležité nabídnout umění i těm, kteří jej chtějí provozovat na amatérské úrovni. Rozšíří si obzory a budou kvalitně a smysluplně trávit svůj volný čas. Umělecká škola by měla být kulturním přínosem pro celou komunitu, ve které žijeme.

Co všechno vaše škola dnes žákům nabízí?

Hudební obor nabízí výuku prakticky na jakýkoli hudební nástroj, největší zájem je již mnoho let o nástroje klasické, jako je klavír, kytara a zpěv.

Obrovský zájem je i o výtvarný obor. Jen tady nám přerůstá poptávka asi o stovku dětí. Zde můžeme nabídnout maximální škálu uměleckých odvětví.

V tanečním oboru se dlouhá léta potýkáme s nedostatečnými prostory, které máme k dispozici. I tak děti dosahují úspěchů na celostátní úrovni a je velká škoda, že nemají k dispozici odpovídající taneční sály, které by si zasloužily.

Zájem je i o dramatický obor. Vrcholem této práce jsou vždy divadelní představení. Dramatický obor navíc přináší možnost všeoborové spolupráce.

A oddělení vzájemně spolupracují?

Ano, spolupracují v různých podobách na mnoha projektech. Tato spolupráce by ale mohla být daleko kvalitnější, kdyby mohly všechny obory školy sdílet společné prostory. To souvisí s otázkou výše. Kdyby se podařilo všechny obory umístit do jedné budovy, vzájemná spolupráce by byla mnohem intenzivnější.

Co dělá učitel ZUŠ, když zrovna nemá výuku?

Mnoho učitelů vede například umělecké soubory, rozepisují notové materiály, píší scénáře, navrhují kostýmy a tvoří choreografie. Věnují se prostě přípravě na výuku a administrativě. Jejich práce nekončí s posledním žákem, který za sebou zavře dveře. Spousta kantorů věnuje dlouhé hodiny sebevzdělávání a právě těch si nejvíc vážím. Právě u nich jsou vidět největší výsledky.

Dokážete platově ohodnotit práci svých podřízených?

Zaměstnanci školy jsou finančně ohodnoceni podle platových tabulek. Ty ale určitě nekorespondují s mojí představou o odměňování zaměstnanců ve školství. Někteří učitelé a nejen ti,by si zasloužili ohodnocení mnohem vyšší.

Jak vnímáte soukromou ZUŠ v Blansku? Je pro vás konkurencí?

Soukromá ZUŠ má zcela jiné podmínky pro své žití, s čímž souvisí mnohé. Myslím si, že prostředí uměleckých škol by si nemělo konkurovat, naopak by školy mohly příležitostně spolupracovat. Existence soukromé ZUŠ mi vůbec nevadí a jako konkurenci ji nevnímám. Jdeme vlastní cestou. Máme cíle a vize a svoji práci se snažíme dělat co nejlépe.

Pořádá ZUŠ akce pro veřejnost? Můžete jmenovat alespoň ty stěžejní?

Každoročně pořádáme asi 130 akcí. Celoškolní besídky, vystoupení na jednorázových akcích, jako jsou vernisáže a podobně… Pak jsou tu ty tradiční: (Ne)populární koncert, Vánoční koncert, charitativní koncert pro psí útulek v Blansku, nesčetně divadelních a tanečních představení, výstav, realizace celoškolních projektů v Blansku i na pobočce školy v Rájci-Jestřebí… Je toho opravdu velké množství. V posledních letech se nám podařilo vybudovat asi desítku nových souborů, které nás prezentují na veřejnosti.

Do budoucna bychom byli rádi, kdybychom mohli více předvádět naši práci v terénu, něco jako byla výstava soch v zámeckém parku, než nám je vandalové zničili. Plánujeme výstavu „na plotě“ v novém parku na místě bývalého hotelu Dukla. Také máme v plánu vystavovat v Blansku u nádraží a v dalších lokalitách, kterých se v Blansku a okolí nabízí celá řada.

Podílíme se na projektech pořádaných Muzeem Blanenska, například Muzejní noc. Dále spolupracujeme s Městskou knihovnou, s galerií Jonáš…

Škola slaví letos 70. výročí od založení, chystáte velký koncert. Na co se mohou diváci těšit?

Letošní oslavy budou netradiční. Chystáme v jeden den hned dva velké koncerty. První koncert bude v 17 hodin v Dělnickém domě, druhý v 19 hodin v sále městského kina. V Dělnickém domě to bude koncert spíš populárnějších melodií, vystoupí zde Taneční orchestr, Jazz kvartet, Teammus, smyčcové soubory, akordeonový soubor, Kapky a Kapičky… Nebude chybět výtvarné oddělení, ani dramatický i taneční obor. V kině se budou hrát komornější a klasičtější skladby, od árie Vodníka z Rusalky až po filmové melodie, například z filmu Harry Potter. Vystupovat budou jak současní učitelé a žáci, tak několik bývalých žáků naší školy.

Koncerty se uskuteční 24. dubna a všechny na ně srdečně zvu. Jak bývalé zaměstnance a absolventy, tak i širokou veřejnost. Oba koncerty jsou zdarma, jen je třeba si zarezervovat místenky, a to jak do Dělnického domu, tak do sálu kina. Kapacita je omezená, tak dlouho neváhejte. Určitě to bude stát zato. 🙂

Martin Müller