Úvodník: O nepořádku ve městě

Jak je na tom Blansko, co se týká čistoty? Jaké tu máme náměstí, ulice, autobusové zastávky? Přiznejme si to: nic moc. Či spíše – docela hrůza. Psí výkaly, nedopalky cigaret, pohozené papírky. První dvě věci jsou asi největším trnem v oku nejednomu Blanenšťákovi. Proč tomu tak je? A můžeme neustále požadovat po vedení města, aby zajišťovalo lepší úklid?

Na facebookové stránce s názvem Blanenšťáci vložila jedna diskutující fotografii, na níž se na malém kousku travnaté plochy nachází sedm hromádek po psech. „Takto to vypadá u našeho parkovacího místa na Zborovcích,“ píše k fotografii Ivana Tejkalová z Blanska. „Děti neustále upozorňujeme, ať do toho nešlápnou. Mají téměř zákaz chození v trávě. Jak myslíte, že to dopadlo, když jsme si za domem stavěli sněhuláka? Poraďte nám prosím, co máme dělat. Máme tu dát cedulky, ať si po psech uklízí? Nebo mám na pejskaře číhat a pak je slušně poprosit?“ žádá o radu a pokračuje: „Bydlíme tu přes dva roky, Blansko jako takové se mi líbí, ale tohle je hrůza. Je to první, čeho jsme si tu všimli. Bohužel si toho všímají i naši známí, co za námi přijedou mrknout na Blansko, když tu ještě nikdy nebyli. Moc pěkná vizitka to není,“ upozorňuje paní Tejkalová.

Se stejným povzdechnutím se přidává i paní Součková z Blanska, která se v těchto dnech obrátila telefonicky přímo na Monitor s prosbou o radu, jestli by se s nepořádkem ve městě nedalo něco dělat. Stěžuje si zejména na nedopalky cigaret na autobusových zastávkách, ale také na některé pejskaře, kteří s klidem nechají svoje čtyřnohé kamarády vykonat potřebu u vchodu do bytového domu a s úklidem se neobtěžují. „Vždyť ty zbytky cigaret jsou zapadlé mezi kachličkami a ani úklidová služba je nemá šanci dostat ven,“ míní paní Součková.

Sama prý spoluobčany občas napomene, když vidí, že někdo ledabyle nechá odpad ležet na zemi. Někdo se zastydí, někdo se na ni oboří. Nicméně paní Součková se odradit nenechá a vyzývá nás všechny, abychom si těchto situací všímali a nebyli k nim lhostejní. Abychom se pokoušeli tyto nevychovance vychovávat.

Obě ženy se také odvolávají na městskou policii – proč nedělá častější obchůzky po městě a nenapomíná a nepokutuje občany, kteří dělají v ulicích nepořádek? Pravomoc k tomu má, ovšem příliš často strážníci v ulicích vidět nejsou. Ještě tak na parkovištích při kontrole parkovacích lístků. Samozřejmě netvrdím, že městská policie nedělá to, co má; je mi jasné, že práce má víc než dost, ale proč se nezkusit více zaměřit na tuto problematiku? Pod reálnou hrozbou pokuty by si snad každý nevychovanec rozmyslel, kde po sobě nebo svých chlupatých svěřencích zanechá stopy. Domnívám se, že toto řešení by vyšlo levněji, než placení úklidové služby, jejíž financování bychom ve výsledku zaplatili sami, a to i ti, kdo po sobě poctivě uklízejí.

Nemyslím si, že by město mělo utrácet více peněz za něco, co by měl udělat každý slušně vychovaný člověk sám. To znamená – papírek hodit do koše, nikoliv na zem, stejně jako nedopalek cigarety. Zvednout po svém psu hovínko ze země a dát do koše. (Nechci zabíhat do úvah, zda je košů ve městě dostatek, psí výkaly jsou i v jejich blízkosti, takže pokud se někdo vymlouvá na to, že široko daleko žádný koš není, tak o tom to asi úplně nebude.)

Úklid možná tak v centru města, ale přece nemůžeme chtít, aby někdo každý den obcházel všechna sídliště a poctivě uklízel? To moc výchovné není ani pro naše děti. Kam by to pak vedlo? Jedině k tomu, že by se už nikdo nesnažil po sobě uklízet a za chvíli bychom opravdu žili na smetišti.

Obracím se tedy na ty, kteří doposud nepřišli na to, kam s odpadem. Je opravdu takový problém házet odpadky do koše? Doma také pohazujete použité obaly od potravin po zemi? Vážně nerozumím tomu, jak si může někdo dovolit zanechat po sobě na veřejném prostranství nebo v přírodě nepořádek. Má z toho nějaké zvláštní potěšení? Adrenalin? Nejspíše to bude jen lajdáctví a lenost, ale nechápu, že se takový člověk nestydí. Vždyť házet věci do koše je jedna z prvních věcí, kterou jsem se jako malá naučila od rodičů i ve školce a kterou učím také svoje děti. Lidi, zamysleme se nad sebou. Copak vážně chceme žít na skládce?

Marie Hasoňová