Úvodník: Chřipková epidemie

Datlové klofající do hlavy, animace lidského dýchacího ústrojí, moula se zasukovaným nosem aneb v televizi jedou reklamy na léky jako na běžícím pásu. Není divu! Koho potkám, ten má nudli u nosu, kýchá, má zastřený hlas, nebo si aspoň stěžuje, že na něj něco leze. Zbytek už rovnou stoná v posteli… Já sám bývám nemocný sotva jednou za rok, ale když už, tak se vším všudy. Chřipková epidemie nás dožene každý rok a není o čem polemizovat – je tady…

Nesnáším, když jsem nemocný. Naštěstí to nebývá tak často. Občas lehké nachlazení, smrkání a pálení nosohltanu, výjimečně se připojí zvýšená teplota. Nejsem výjimkou, stonám stejně jako každý chlap, to znamená, že jakmile přijde rýmečka, zakašlání a teploměr ukáže 37,1 °C, začínám být nevrlý a protivný (rozuměj – na smrt nemocný!). Netuším, proč (někteří) chlapi berou lehkou virózu stejně vážně, jakoby do nich vlezla ebola, ale je to tak.

Tak to na mě letos taky padlo. A nejsem sám. Jenomže na rozdíl od běžného zaměstnance mám uzávěrku, kterou chtě nechtě musím dodržet, připravit pro čtenáře Monitor a dodržet pevně daný harmonogram. Stíhat termíny je občas těžké. Když je člověk nemocný, jde to ještě o to hůř…

Vždycky, když mne sklátí nějaká choroba, vzpomínám s kapesníkem v ruce pod peřinou na dobu, kdy mi bylo dobře, nadávám a neskrytě závidím všem, kterým dobře je. A takhle to mám vždycky. Když mám rýmu, kašel, když mě bolí záda, mám namožené nohy nebo je mi špatně od žaludku. Přestože vím, že by mi prospělo upínat se spíš na pozitivní vzpomínky a myšlenky, není tomu tak! Naopak se trápím a každá minuta v tomto stavu je nekonečná. Koukám po těch šťastlivcích, kteří jsou zdraví a snažím se usnout. Bohužel mi to moc nejde. Ale znám lidi, kteří období lehké nemoci prostě zaspí. Klidně chrápou i 20 hodin denně! Nechápu to, mně tohle prostě nejde, a tak tyto jedince pro jistotu také nenávidím 🙂

Nerad chodím k doktorovi a obtěžovat je banalitou jako je nachlazení nebo střevní viróza mi přijde úplně zcestné. Stejně vím, co by mi řekl. Zalez do postele, vem si dva Paraleny a vypoť se! Pokud se ti neuleví do tří dnů, pak přijď… Tudíž, pokud to jde, spolehnu se na samoléčbu prostřednictvím horkého čaje (ten piju skutečně pouze v období nemoci), vitamínu C a sténání v peřinách (tím myslím sténání bolestí, jiný druh sténání v tomto stavu nepřipadá vůbec v úvahu).

Jen doufám, že o víkendu bude líp! V plánu mám dva plesy a měl bych být fit. Pamatuji se, jak jsme s kolegou před pár lety přijeli hrát v únoru na ples a už v autě jsme jeden na druhého zděšeně zírali s otazníky v očích, jak to asi dopadne?! Oba jsme sotva mluvili, ale kdo to mohl tušit, když ve čtvrtek jsme ještě byli relativně v pohodě? Vyprodaný sál poslat domů nemůžeme, a tak to bude muset nějak dopadnout… Asi vám nemusím popisovat, že stát a zpívat celý večer na pódiu s teplotou a tělesnou slabostí není nic moc. To člověka připraví o poslední zbytky energie, které má. Takhle už to bylo několikrát. Věřím, že mnozí z vás už zažili podobnou nevyhnutelnou situaci jako já a potvrdí moje slova.

Jdu si nalít horký čaj a doufám, že vy se cítíte dobře a užíváte si zimní období po svém, ať už na horách nebo kdekoli jinde. A pokud na vás přijde chřipka, nezoufejte. Za pár dní už budete zase fit. Já osobně si právě v této chvíli nic jiného nepřeju, přestože všem zdravým upřímně závidím…

Martin Müller