Ne, dnešní úvodník nebude ani o hokeji, ani o fotbalu, ani o jiné činnosti šlechtící tělo i ducha, nýbrž o alkoholu. A proč jej nazývám národním sportem? Na tuto otázku je jednoduchá odpověď. Naše země v celosvětovém měřítku zaujímá přední příčky ve spotřebě alkoholu na osobu za rok. Vždyť například v pití piva jsme suverénně „nejlepší“ – na každého občana České republiky připadne ročně skoro 150 litrů tohoto moku. Tato nelichotivá statistika jen poukazuje na to, jak se na požívání alkoholu díváme a jak jej tolerujeme. A to i přesto, že jde o věc zdraví škodlivou, o věc, která má ročně na svém kontě desítky lidských životů. Zkuste si spočítat, kolik je ve vašem okolí restauračních zařízení. Možná se nebudete stačit divit, kolik jich napočítáte. A přestože hospodští od dob finanční krize více méně nadávají na pokles návštěvnosti, stále se najde dost zákazníků, díky kterým se vyplatí tuto živnost provozovat. A tak sportujeme, pijeme při každé příležitosti, alkohol seženeme kdykoli a kdekoli, za pár korun a v jakémkoli množství. Pití se u nás těší veliké oblibě, a to ve všech věkových kategoriích, nevyjímaje bohužel ani nezletilé adolescenty. A proč by ne? Příklady táhnou a mnohdy se nestačím divit, jak velkou reklamu dělají alkoholu například naši politici. Vždyť i náš nejvyšší představitel, prezident Miloš Zeman, se netají tím, že pije přes míru a neostýchá se občerstvit ani veřejně. S výmluvou na „rýmečku“ je pak celému národu pro smích, jak se před korunovačními klenoty komíhá ze strany na stranu. Kdyby se toto faux pas přihodilo vysoce postavenému politikovi v zahraničí, nejspíš by uvažoval o složení funkce a s veřejným míněním by to tvrdě zahýbalo. U nás je tento jev skoro běžný a nic se neděje. Normální je totiž alkohol pít a ten, kdo je abstinent, bývá označován za podivína a musí čelit častým dotazům typu „A proč si nedáš?“ nebo „Tak aspoň jednu bys mohl, ne?“ Na holdování alkoholu u nás eticky není nic špatného. Navíc – půllitr piva v hospodě stojí méně než poloviční objem minerální vody (!) a díky spotřební dani je náš stát ročně obohacován nemalou finanční částkou. Také proto je možná u nás tak přehlížena osvěta proti alkoholismu ve školách. Pak je ovšem zbytečné se pobuřovat nad zprávami o tom, jak mladiství holdují alkoholu. Možná právě proto, že je u nás alkohol dostupný na každém kroku a ve srovnání se zbytkem světa jde o poměrně levnou záležitost, je spousta rodin, ve kterých se nemalá část měsíčního příjmu utopí ve sklenicích s destiláty, pivem či vínem. Osobně si myslím, že mnohé finanční problémy v českých rodinách jsou způsobeny právě spotřebou alkoholu. Když si spočítáte, že za sedmičku vína dáte 70,- Kč a budete doma pít jednu denně s partnerem, který k tomu přihodí ještě tři pivka po práci v hospodě, měsíčně se dostanete na částku kolem 4.000,- Kč. A to rozhodně není málo! Možná se vám to zdá přehnané, ale skutečně jsou u nás rodiny, ve kterých se takhle pije, mnohdy i mnohem víc. Češi neváhají za tuto neřest vydat částky, za které by jinak mohli každoročně letět na Kanáry… Jen tak pro zajímavost – zkuste si částky, které alkoholu obětujete, někam zapisovat. Možná budete sami dost překvapeni. Nejsem žádný moralista, ani neprahnu po prohibici. I já se rád napiju. Jak jinak – jsem přece občanem této země 😉 Myslím si však, že bychom našim dětem měli dávat poněkud lepší příklad, aby věděly, že ač jde o věc společensky přípustnou, zdraví rozhodně neprospívá a může mít na náš život fatální následky. Právě dětem alkohol škodí v míře největší a i malé množství jim může vážně ublížit. A to je právě to, co bychom my jako rodiče viděli strašně neradi.