Úvodník: Vánoční pohoda

Vánoce jsou tady a vy jste možná poslední letošní noviny otevřeli zrovna na Štědrý den, jelikož distribuce Monitoru s číslovkou 24 vyšla tento rok hodně těsně. Právě proto dnes nechci zahlcovat první stranu ničím negativním, ani polemizovat o věcech, na které ještě bude dost prostoru v příštím roce. Zkusím to dnes tak nějak
pohodově 🙂

Nevím, jak vám, ale mně s přibývajícími léty ten čas nějak rychleji utíká. Přemýšlím, zda je to tím, jak člověk stárne, nebo dobou, která je čím dál hektičtější a unáší nás rychle jako rozvodněná Amazonka. Třeba loni jsem období adventu strávil v jednom kole. Od prvního prosince mi práce brala až dvacet hodin denně, najezdili jsme po celé republice více než sedm tisíc kilometrů, ještě třiadvacátého večer jsme muzicírovali v Praze a zpátky do Blanska se vrátili až nad ránem. Odpočinek přišel až na Štědrý den. Na jednu stranu to stálo za to (nějak se člověk přece musí uživit), na straně druhé se mi pak vánoční svátky, během kterých člověk dohání spánkový deficit a leží jako placka, přijdou docela neplnohodnotné. A v předešlých letech to nebylo o moc lepší! Jelikož jezdíme s kolegy po školách s vánočním programem pro děti, jenž obsahuje nemalé množství vánočních koled, hned prvního prosince odstraním ze svého života rádiové stanice hrající tradiční dvě písně Janka Ledeckého pořád dokolečka a spokojím se s hudbou na cédéčkách. Snad pochopíte, že skladby Deep Purple nebo Black Sabbath jsou pro mne oproti Ryba rybě povídala, Dej Bůh štěstí, Rolničkám nebo Vondrášu, Matóšu doslova balzámem pro uši a v tomto období se staly nedílnou součástí mé každodennosti. Tím vůbec nechci shazovat tradiční vánoční písně a koledy, bez těch by Vánoce nebyly ono, ale pro mne v posledních letech dostaly trochu jiný rozměr. Nebudu lhát, mám z nich pupínky, ovšem rád si je poslechnu v jiný měsíc. Třeba v srpnu.

Letos se na Vánoce skutečně těším. Určitě proběhnou mé oblíbené tradice, jako například konzumace cukroví (přestože jsem se zapřísáhl, že letos se na něj ani nepodívám!), nadávání při obrábění kmene stromečku pilkou (dopředu jsem věděl, že tam ten stromek perfektně pasuje, oko přece není blbec!), tradiční zelňačka u Kaštánka v Horní Lhotě (vím, že ji zas neochutnám, protože přijdu z domu přecpán toho cukroví), několik nečekaných návštěv (sakra, kdo k nám zas ve svátek leze???), ale i plánované návštěvy (zlato, opravdu musíme k vašim? Už jme tam přece byli na Velikonoce…), Mrazík (ten film je vážně už počtyřicáté originální!) i ostatní kvalitní televizní program (Kristova noho, tak oni dávají Prostřeno i na Vánoce!). Pod stromečkem budou ležet tradiční vánoční dárky (jé, tati, to jsi nemusel, to snad ani za rok nepřečtu) i netradiční vánoční dárky (tati, to je vážně pro mě nebo to měla dostat ségra??). Čeká nás štědrovečerní hostina (neměl jsem to cukroví žrát, pořád je mi těžko), upřímná dětská radost (dárky s tvrdým obalem) i zklamání (dárky s měkkým obalem).

Na řadu přijdou jako vždy i nějaká předsevzetí. Letos jsem si slíbil, že o svátcích budu obden sportovat, ale pokud to dopadne jako každý rok, bude tím sportem nejspíš zápas s TV ovladačem a namožené budou maximálně ruce od neustálého sahání do mísy s cukrovím. Ale přísahám, že alespoň půlhodinu denně sportu věnuji  (přepnu telku na sportovní kanál).

Málem bych zapomněl – Silvestr! Loni jsem zcela výjimečně nestál na pódiu, ale naopak byl baven ve společnosti přátel. Nebylo to špatné, ale zastávám názor, že se dokážeme pobavit i v kterýkoli jiný den v roce. Jsem asi desetiletími strávenými Silvestra v pracovním procesu lehce deformován, jelikož poslednímu dni v roce nepřikládám takřka žádný význam. Ohňostroj nechci vidět ani na fotce (bez toho jsou všude slyšet dělobuchy už od patnáctého, až z toho psi chytají psotník), chlebíčky a jednohubky na mne po týdnu obžerství působí jako čisté zlo a řízená pařba dvou třetin národa mi připadá stejně ujetá, jako kdysi na školním výletě největší třídní šprt Kája, který pohrdal dívkami a alkoholem, ale poslední noc podlehl pokušení, upíjel ze sklenky víno a častoval nás sprostými vtipy. Tím ale nechci nikoho nabádat, aby šel jednatřicátého v deset spát! Naopak přeji každému z vás, aby strávil poslední den v roce tak, jak se mu líbí.

Rád bych vám všem za celý redakční tým poděkoval za přízeň a popřál klidné Vánoce. Snad proběhnou podle vašich představ, budou šťastné i veselé a strávíte je s lidmi, které máte rádi. My se na vás budeme těšit zase v příštím roce. Krásné Vánoce!

Martin Müller