Na kávě s Rudolfem Kuncem

Kdo se zajímá o dění ve městě a hledá různé aktivity, které se tu dají navštívit, možná si všiml, že Dům zahrádkářů na Křížkovského ulici jich v poslední době pořádá nemalé množství. O činnosti blanenské pobočky Českého zahrádkářského svazu mi povyprávěl Rudolf Kunc, který již pátým rokem zastává funkci jeho předsedy.

Zdá se mi, že Dům zahrádkářů v poslední době docela ožívá. Je to pravda?

Ano, já si taky myslím, že ožívá. V posledních letech jsme se zaměřili na to, co nám pomáhá se i zviditelnit, a to je práce s dětmi. Tento dům musíme obhospodařovat; to zahrnuje kromě výdajů na provoz také postupnou rekonstrukci veškerého zařízení, což stojí nemalé peníze.

Letos poprvé jsme získali dotaci města Blanska na podporu kultury a zájmových aktivit. Dotace byla využita na akci pořádanou na konci léta nazvanou Rozloučení s prázdninami. Na tuto akci letos přišlo celkem dost dětí. Dále jsme se představili s naším stánkem na Bambifestu, během kterého jedna naše členka, která má certifikaci z oblasti floristiky, vystupovala na jevišti. Vytvořila zde aranžmá z růží pro starší děti a poté vytvořila spolu s dětmi vazbu ze sušených květin.

Dále pořádáme Kreativní dílny pro děti, v nichž mohou děti vyrábět třeba výzdobu pro domácnost. Chceme zde dětem také ukázat něco ze zahrádkářství. Přitom nemá jít jen o zábavu, ale aby měly i poučení. Kdysi to v Blansku mívala na starosti paní učitelka Kroupová, ale momentálně se tomu žádná škola nevěnuje. My nejsme pedagogové, takže kroužky ve školách vést nemůžeme, proto musí děti chodit k nám, většinou s rodiči.

Co se tedy v Domě zahrádkářů děje v průběhu roku?

V zimních měsících pořádáme odborné přednášky. Chodí sem i lidé, kteří nejsou členy svazu, ale to vítáme, jsme otevřeni každému. Po zimním programu přichází Jarní prodejní výstava, na kterou mohou lidé donést své výpěstky a nabídnout je k prodeji.  Většinou se jedná o bylinky nebo přísady zeleniny. Na této výstavě si lze nejen nakoupit uvedené rostlinky, ale i prohlédnout např. výstavku kaktusů, květin a dalšího zboží.  Své výrobky zde prodává i Domov Olga.

Dále pořádáme zájezdy jak pro své členy, tak i pro širokou veřejnost.  Letos jsme měli již 20. ročník zájezdů pod názvem „Za krásami, historií a poznáním“. Mimo dílen pro děti pořádáme i Kurzy floristiky pro dospělé, kde tvoříme výzdobu svých domovů nebo dárky pro své blízké.

Na podzim pak probíhá moštování, což nabízíme členům svazu i veřejnosti. Osvědčila se i Podzimní výstava ovoce, zeleniny a květin, která bývá skutečně poloprofesionální, protože to děláme už po několikáté. Dokonce jsme navštívili podobnou akci v Olomouci a byli jsme překvapeni, že to v Blansku máme pomalu lepší.

Když pořádáme podzimní výstavu, část těchto exponátů vystavujeme v Klubu důchodců. Vystavené ovoce i zeleninu potom vždy předáme do Domova Olga. Loni se dražila obrovská dýně, kterou jsme dostali od zahrádkáře darem. Podařilo se ji vydražit za dva tisíce korun, které jsme také věnovali Domovu Olga.

V Domě zahrádkářů nabízíme pronájem prostor, které lze využít pro soukromé akce, jako jsou svatby, oslavy narozenin a jiné akce.

To jsou všechno věci, které zajišťujeme již po mnoho let, ale nyní se chceme zaměřit na děti, protože jsme zjistili, že kolikrát ani neumí vzít rýč do ruky nebo nepoznají třeba šišky jednotlivých stromů. Znají jen pomeranče, mandarinky, ale naše ovoce často ani neznají, hlavně to méně známé. Zeptám se vás, znáte všechno ovoce, které tady roste?

Nevím.

Víte, co je to dřínek?

To ne.

Vidíte to. Je podobný jako plod od hlohu. Hloh má červené plody a dřínek je má tvarově podobné, ale jsou zabarveny tmavě rudě. A mají veliký obsah vitamínu C, víc než citron, kiwi a podobně. Jsou ideální na džemy. Dřín roste hlavně na kopci Květnice u Tišnova. Když tam pojedete na jaře, Květnice je celá žlutá.

Co dál děti učíte?

Když chtějí, ukážeme jim, jak se má zasévat, sázet, jak mají vypadat spony. To děti nevědí, sedí pořád u počítače, kde si sice rychle vyhledají, co je to třeba insekticid nebo herbicid, ale my bychom byli rádi, aby se dostaly do přírody. Jsme vděční těm rodičům, kteří jsou ochotni děti sem přivést, ale potřebovali bychom zahrádkářský kroužek dostat i do škol, abychom byli blíž více dětem.

Jak si to konkrétně představujete?

Musíme požádat školský úřad, aby k nám byl přístupnější a vyšel nám vstříc. Jenomže kdo z učitelů bude dělat hodiny navíc? K tomu musí být zápal. Český zahrádkářský svaz pořádá každoročně celorepublikovou soutěž Mladých zahrádkářů, v mladší a ve starší kategorii. A zájmové kroužky ve školách by mohly vést k účasti blanenských dětí na soutěžích a k získání dobrých výsledků.

Jak probíhají zahrádkářské soutěže mladých?

Spočívají v tom, že soutěžící dostanou třeba třicet různých kousků keřů nebo zeleniny či květin, a mají určovat druhy. Potom ještě píší testy na znalosti. Samostatně ještě probíhá i floristika, kdy děti vytváří vázanou kytku nebo aranžované misky.

Blanenští byli v minulosti úspěšní?

Ano, byli. Jedno děvče z blanenského regionu bylo dokonce na čtvrtém místě v celorepublikové soutěži, ale to už je delší dobu. Teď žádné zástupce přímo z Blanska na soutěžích nemáme, ale okolní obce ano, například Boskovice, Lysice nebo Kunštát.

Aktivity v Domě zahrádkářů se během let nějak vyvíjejí?

Ano, přidali jsme tu Kreativní dílnu, floristiku, jsme na Facebooku a máme webové stránky. Historie organizace sahá do doby před druhou světovou válkou, kdy v roce 1937 vznikl první zahrádkářský spolek Preisler, později spolek Jednoty zahrádkářů. V roce 1957 byla ustanovena celostátní organizace, která dala základ i současnému Českému zahrádkářskému svazu. Její náplň vycházela z činnosti nadšenců tohoto společensko-prospěšného koníčka s vazbou na zdravý životní styl a ekologii. Takže loni jsme oslavili padesáté výročí fungování svazu.

Vy sám jste členem jak dlouho?

Přesně si nepamatuji, ale od mlada, přivedla mě k tomu maminka, mohlo mi být nějakých pětadvacet let, takže už je to přes padesát roků. A to je právě ono. V současné době máme kolem sto třiceti členů, ale vesměs jsou to starší lidi, kteří už na všechno nestačí, nestíhají, a mladým se do toho moc nechce. Chtělo by to více mladších, i do výboru. Ale ono to vyžaduje spoustu času.

V čem vidíte výhodu vlastnoručně vypěstovaného ovoce a zeleniny?

Když vím, že postříkám stromy nebo třeba rajčata, tak vím, jaké postřiky jsem použil a kolik. A že jsem je ošetřil v bezpečné lhůtě, respektive daleko před ní. Pro mě je to rajče pak daleko lepší, než kdybych si je měl koupit v obchodě nedozrálé.

Něco vám řeknu. Moje dcera má jednu známou, ta má ustájeného koně. Jednou se za ním šly podívat. Majitelka koupila jablka v obchodě a nabízela je zvířeti. Kůň je odmítal. Moje dcera měla u sebe domácí jablko. To si ten kůň okamžitě vzal. Zvířata mají úplně jiné smysly a poznají, že to není k žrádlu. A my to kupujeme a jíme…

Marie Hasoňová