Na kávě s Janou Novotnou
MUDr. Jana Novotná je nejen primářkou rehabilitačního oddělení Nemocnice Blansko, ale také zastupitelkou města. Dnešní rozhovor bude o rekonstrukci oddělení rehabilitace, ale také o výhledu do budoucna a v neposlední řadě o dění v našem městě.
Jak dlouho pracujete na rehabilitaci v Blansku a jak byste srovnala úroveň oddělení při svém nástupu a dnes?
Do blanenské nemocnice jsem nastoupila v roce 1995, kdy ještě žádné Rehabilitační oddělení neexistovalo. Byla zde v suterénu jedna ordinace , dvě malé tělocvičny a elektroléčba. S myšlenkou vybudování rehabilitace přišel v roce 1999 tehdejší ředitel Kozák. O rok později jsem byla oslovena s nabídkou práce na našem novém oddělení. Na rozmyšlenou jsem měla pouhé tři dny a po poradě s rodinou jsem tedy nakonec změnila obor a z neurologie přesedlala na rehabilitaci. Nastoupila jsem roku 2001, kdy se v nemocnici otvíralo lůžkové oddělení rehabilitace. O rok později začala přestavba suterénu. Sem se přesunula vodoléčba, která do té doby sídlila v městských lázních, vybudovaly se zde nové cvičební boxy, velká tělocvična s posilovnou a ordinace lékařů. Primářkou rehabilitačního oddělení jsem se stala roku 2007. Letos v červenci jsme otevřeli veřejnosti opět nově zrekonstruované prostory naší rehabilitace.
Na rehabilitaci v době jejího otevření pracovali čtyři lékaři. Nyní máme devět lékařů a více než 40 zaměstnanců.
Byla rekonstrukce po patnácti letech skutečně nutná?
Ano, byla. Vybavení už bylo ve špatné kondici a některé věci úplně dosluhovaly. Poslední rok už jsme jeli v takovém nouzovém režimu, kdy vypadávala klimatizace, nefungovaly odpady, lámaly se perličkové rošty ve vanách, dlažba byla kluzká a zatékalo do denní místnosti.
Rekonstrukce byla tedy dokončena letos. Co vše se zde provádělo?
Většina prací se prováděla na vodoléčbě. Bazén, vzduchotechnika, rozvody vody, elektřiny, odpady, dlažba, obklady. V bazénu jsme měnili pozici schodů. Původní umístění uprostřed nebylo vyhovující pro hůře mobilní pacienty s berlemi a zabíralo v bazénu zbytečně velké místo. Zrušili jsme saunu, do které teklo a nebyla tolik využívaná. Místo ní je teď sprcha a převlékárna pro pacienty na vozíčku. Rekonstrukce je patrná už na první pohled při vstupu do recepce. Vše je ve zcela novém moderním designu.
V dohledné době by snad měla pro-
běhnout druhá etapa, při které by se měla rozšiřovat tělocvična.
Najdeme zde i nějakou novinku?
Ano. Kneippův chodník je první novinkou. Jde o dvě nízké vaničky – jedna s teplou (41 stupňů) a druhá se studenou vodou (15 stupňů), na jejichž dně jsou naskládány oblázky. Pacient přešlapuje minutu v teplé a 15 vteřin ve studené. Tato procedura zlepšuje prokrvení, snižuje otoky. Je to dobré pro pacienty s migrénou, s vegetativními problémy. Používáme ji i u pacientů po úrazech kotníku, kolene.
Před rekonstrukcí jsme měli na oddělení Hubbardův tank, což byla vana ve tvaru čtyřlístku pro špatně mobilní pacienty. Vzhledem ke špatnému vstupu nebylo toto zařízení příliš využíváno, a tak bylo nahrazeno multifunkční vanou, nad kterou je umístěn stropní zvedák. U vany je i hadice, kterou můžeme provádět podvodní masáže. Vana má mnoho programů – například masáž horních či dolních končetin, zad, různé kombinace… Dobré je to i pro sportovce na relaxaci, případně pro pacienty po úrazech.
K novinkám, které nesouvisí přímo s rekonstrukcí bych kromě přesunu dětského boxu pro cvičení novorozenců a kojenců Vojtovou metodou do prostor ambulance po MUDr. Henkové ráda uvedla lokální přístrojovou kryoterapii, což je speciální metoda ledování. Jako jedno z mála pracovišť v republice se nám podařilo nasmlouvat úhradu tohoto výkonu se ZP, proto ji mají u nás pacienti zdarma.
Nejčerstvější novinkou na rehabilitačním oddělení je akupunktura. Po absolvování kurzů a složení zkoušek ji provádí MUDr. Daňková u vybraných pacientů jako součást rehabilitační léčby, je možné si ji objednat i v rámci komerčních služeb.
Jak nákladná byla rekonstrukce a jak probíhalo financování?
Náklady byly dvaatřicet milionů korun. Část zafinancovalo město Blansko coby zřizovatel nemocnice, část peněz přišla z Jihomoravského kraje a zbytek pokryla nemocnice z vlastních zdrojů.
Je ještě něco, co vám na oddělení chybí?
Když jsem se před jedenácti lety ucházela o primariát, dělala jsem si rozbor a plán toho, co bych chtěla na rehabilitaci mít. Nedávno jsem si porovnávala, co je z toho splněno a zjistila jsem, že skoro všechno. Jediné, co nám ještě chybí, je motodlaha na ramenní kloub. Jedná se o zařízení, jež pasivně cvičí s připevněnou končetinou. Na lůžkovém oddělení už máme tento přístroj na kolenní kloub, na rehabilitaci ramene zatím ne.
Dalším takovým mým zatím nesplněným cílem je vybudování ambulance sportovní medicíny.
Potýkáte se s nedostatkem nebo spíš přebytkem pacientů? Jak moc je blanenská rehabilitace využívaná?
S nedostatkem pacientů se určitě nepotýkáme. Spíše naopak. Snažíme se zařadit do léčby i pacienty, kteří k nám nepatří spádově, a kteří chtějí nabídku našich služeb využít. Hodně k nám jezdí pacienti z Boskovic, Vyškova, Tišnova, Prostějova i z Brna. My se snažíme vzít opravdu všechny a nedostatkem práce netrpíme. Přednost však dáme vždycky pacientům z Blanska.
Někteří pacienti k nám chodí také proto, že je u nás poměrně krátká čekací doba. Zatímco jinde by museli čekat na rehabilitaci tři měsíce, u nás pacienty po úrazech a operacích vezmeme do týdne.
Vím, že část rehabilitace probíhala kvůli rekonstrukci oddělení v Nemocvičně.
Byla jsem velmi ráda, že se nám podařilo sehnat tyto prostory. V době rekonstrukce pro nás prostory Nemocvičny byly velkou pomocí. Napřed jsme tu fungovali ve zkušebním provozu, kde byly dvě fyzioterapeutky, v průběhu rekonstrukce se sem přesunuly tři čtvrtiny veškerého provozu.
Budete ve spolupráci s Nemocvičnou pokračovat i teď, když už je po rekonstrukci?
Ano, počítáme s udržením dvou fyzioterapeutek v běžné pracovní době, dále zde chceme pokračovat v programech cvičení pro seniory a cvičení dětí pro zlepšení držení těla. V odpoledních hodinách v Nemocvičně probíhají komerční programy pro veřejnost.
Mohou k vám na rehabilitaci přijít cvičit mimo pacienty i zdraví lidé?
Ano. Kromě Nemocvičny se u nás od září opět rozběhnou programy pro veřejnost. Zdravotní cvičení na míčích, cvičení pro seniory i pro těhotné maminky, aquaaerobik, masáže, SM systém, cvičení „Bosu“, metoda TRX, kineziotaping, reflexní zónová terapie na noze… Více informací poskytneme u nás na oddělení, případně si je lidé mohou vyhledat na webových stránkách blanenské nemocnice.
Jste zastupitelkou města. Budete kandidovat i v letošních komunálních volbách? S jakým cílem?
Letos budu kandidovat již potřetí. Hlavním cílem je získat takový počet mandátů, abychom se mohli podílet na vedení města. Ideálně pět a více mandátů. Kandiduji na třetím místě a doufám, že si své místo udržím. Práce v zastupitelstvu je zodpovědná, ale politika mě baví.
Souvisí nějak vaše kandidatura a komunální politika obecně s děním v blanenské nemocnici?
Jako zastupitelka i jako součást vedení nemocnice mám velký zájem na tom, aby Nemocnice Blansko zůstala v rukách města. Chtěla bych usilovat o zachování nemocnice v páteřní síti zdravotnických zařízení, o udržení ekonomické a personální stability, případně i rozšíření stávajících oborů. Na rehabilitačním oddělení denně řeším sociální problémy našich pacientů, snažíme se jim zajistit navazující péči v domácím prostředí či v jiném zařízení sociálního typu. Spolupracujeme úzce se sociální pracovnicí, s charitou, sociálním odborem MÚ a s řadou dalších institucí a organizací, např. s Armádou spásy. Obdobnou problematikou, ale v širším měřítku, se zabývám i v komunální politice – pracuji v Sociální komisi. Svoje zkušenosti z praxe využívám při řešení jednotlivých případů v komisi a naopak svoje vědomosti z oblasti sociální politiky pak využívám ve své praxi.
V čem spatřujete hlavní problémy našeho města?
Průjezdnost městem, parkování, doprava. Pořád se řeší přemostění na Staré Blansko, které by částečně problém průjezdnosti vyřešil, tak doufám, že v dalším volebním období zaznamenáme výrazný posun. Kruháč u lázní by se měl také snad v brzké době postavit. No a parkoviště na sídlištích – to je skutečně problém. Parkovacích míst na jednu stranu v posledních letech přibylo, například na sídlišti Sever, stále však přibývá aut.
Spokojená také nejsem s portfoliem obchodů v Blansku. To je ale zřejmě problém všech měst, která mají spádovost na krajská města. Sice mi přijde, že v posledních měsících vzhledem k příznivé ekonomické situaci obchodů v Blansku přibylo, ale stále je v tomto směru co zlepšovat. Uvidíme, jak to dopadne s obchodním centrem, které by mělo vzniknout na místě skleníků.
Dalším problémem je naše blanenská přehrada. Kdysi jsem dělávala plavčíka, takže k tomuto místu mám vřelý vztah a mrzí mě, že rekreační oblast v posledních letech v podstatě chátrá. Ráda bych, aby se zde pořádně zainvestovalo do zázemí pro veřejnost – sociálky, převlékárny. Vzpomínám si, že kdysi bylo v sezóně na přehradě snad deset tisíc lidí. Ta doba už je pryč, ale i tak by si toto místo zasloužilo pěknou investici. Byl by to jistě přínos jak pro obyvatele našeho města, tak pro turisty.
Stejně mě trápí velmi špatný stav městských lázní. Sem by měla přijít výrazná investice příští rok.
Jak pohlížíte na úroveň kulturního a sportovního vyžití v Blansku?
Myslím si, že v tomto směru si nemáme na co stěžovat. Asi byste v jiném městě těžko hledali takové množství sportovních klubů jako v Blansku. Je tu nepřeberné množství sportovních odvětví a myslím si, že i sportoviště udržuje Blansko až na výjimky v dobré kondici.
Kulturních akcí je zde také dost. Mnoho lidí říká, že se u nás nic neděje, já jsem ale opačného názoru. Máme tu galerie, kino, divadlo, přes léto se konalo velké množství venkovních koncertů, je tu řada tradičních společenských akcí. Myslím si, že kdo chce, zábavu si ve svém volném čase určitě najde.
Martin Müller