Na kávě s Janem Hrnčířem

Jan Hrnčíř je blanenský ekonom, politik a vysokoškolský pedagog. Od roku 2016 je zastupitelem Jihomoravského kraje, loni byl zvolen poslancem Poslanecké sněmovny PČR za hnutí SPD Tomio Okamury. O politice, o problémech naší země, ale také o tom, jak vypadá běžný den ve vysoké politice, jsme si povídali v jeho poslanecké kanceláři v Blansku.

Jak jste se dostal k politice?

Zájem o veřejný život mám nejspíše v genech po svém dědovi, který také celý život bojoval za blaho svých spoluobčanů. Tento boj jej stál několik infarktů, ten poslední se mu stal osudný v 64 letech. Já jen doufám, že mě nestihne podobný osud…

 

Čím je vám blízká poměrně kontroverzní politika Tomio Okamury?

  Nevím, v čem je přímá demokracie a hájení národních zájmů kontroverzní? Program našeho hnutí SPD je velmi dobrý. Posiluje vliv občanů na rozhodování, zvyšuje odpovědnost veřejných činitelů za svá rozhodnutí a hájí práva slušných občanů proti těm parazitujícím.

 

Mnozí se domnívají, že k úspěchu v posledních volbách do Sněmovny vás přivedlo téma uprchlické krize. Je dle vašeho názoru naše země opravdu v takovém nebezpečí? Nejedná se pouze o nafouknutou bublinu?

Chtěl bych především poděkovat voličům za důvěru a podporu, je pro nás zavazující. Bezpečnost našich občanů je pro nás prioritou, proto prosazujeme nulovou toleranci v rámci ilegální migrační vlny. Evropské tajné služby potvrzují, že mezi migranty jsou často kriminální živly a násilníci. I podle evropského komisaře pro bezpečnostní unii Juliana Kinga se musí EU připravit na návrat bojovníků Islámského státu. Vlivem porážek Islámského státu se nejdříve balkánské země a nyní i Evropa začínají potýkat s novým úkazem. Začínají se totiž vracet zpátky do Evropy mladí islamisté, kteří odjeli bojovat ve „svaté“ válce do Sýrie a Iráku, patřičně nabuzení proti všemu neislámskému.

V tuto chvíli se v Bruselu projednává návrh Směrnice stanovující kritéria a mechanismy povinné pro každý členský stát EU v otázce přijímání a usazování migrantů na svých územích (tzv. Dublin IV), kterou navrhuje Evropská komise. Tato směrnice není vedena nějakými ušlechtilými cíli, ale je z ní cítit cynická snaha Západu, vytvářet multikulturní ghetta i v zemích bývalého východního bloku, které ještě nemají problémy související s imigrací nepřizpůsobivých kultur. Imigrací, kterou představitelé západních států sami nezvládli. Součástí této směrnice je přerozdělovací mechanismus, který bude automaticky spuštěn v případě, že se některá ze zemí EU bude potýkat s vysokým počtem žádostí o azyl.

Odpor proti trvalému přerozdělování imigrantů je proto pro přežití českého národa zásadní. Pokud tento boj prohrajeme, je to konec české
státnosti.

Myslíte si, že byste stejného úspěchu dosáhli i v případě, že by migrační krize ustala?

Jednoznačně posílil politický mandát, který jsme dostali od občanů, i co se týče programu přímé demokracie a hájení našich národních zájmů. Samozřejmě, že se to různým byznysovým skupinám a kmotrům napojených na „tradiční“ strany nelíbí, tak se snaží přes mainstreamová média dehonestovat naše hnutí, za každou cenu. Je také evidentní, že lidé přestali věřit slibům těchto tradičních zkorumpovaných stran a požadují systémové změny. Myslím, že voliči dali ve volbách jasně najevo, že si nepřejí ve vládě absolutně nedůvěryhodnou, rozhádanou a ideově vyprázdněnou ČSSD, která nemá žádný pozitivní program pro lidi. Ovšem partička aparátčíků v ČSSD lačnících po korytech na vůli voličů nedbá.

 

Co vás na práci ve Sněmovně nejvíc baví?

  Rozhodně to není žádná zábava. Pracuji v Rozpočtovém a Ústavně – právním výboru, které patří k nejpracovitějším. Takže neustále připravuji stanoviska pro poslanecký klub k zákonům a pozměňovacím návrhům. Je to dost zodpovědná práce a také zajímavá, což mně vyhovuje.

 

Jak vypadá váš běžný pracovní týden?

  Zpravidla v pondělí jsem v regionu a řeším podněty občanů, starostů obcí apod. Mám kancelář v Blansku a Znojmě. Úterý až pátek obvykle bývám v Praze na jednání Sněmovny nebo výborů, podvýborů a komisí.

 

Vytyčil jste si nějaký cíl, kterého byste chtěl v tomto volebním období dosáhnout?

  Problémů, kterým čelíme nejen v Jihomoravském kraji je samozřejmě mnoho, takže i cílů je více. Snažím se třeba o posun k realizaci chybějící rychlostní silnice R43 (Brno – Hradec Králové). Tato neustále pouze slibovaná rychlostní komunikace zlepší dopravní dostupnost mnoha měst a obcí, prostupnost v rámci celé silniční sítě České republiky a sníží se dopravní zatížení v mnoha exponovaných místech regionu. Také se intenzivně věnuji problematice exekucí a insolvencí, které drží v dluhové pasti cca milion lidí. Chci ukončit lichvářské půjčky a celkově byznys s chudobou, za kterými ovšem stojí mocná lobby.

 

Je těžké schvalovat zákony v současné patové situaci?

  Nejhorší je pro mě ta bezmoc, neboť drtivá většina zákonů je transpozicí směrnic a nařízení z EU, takže není možné spoustu dobrých věcí skrze bruselské zákazy a omezení prosadit. Obávám se, že pokud bude předávání národních pravomocí do Bruselu postupovat tímto tempem, bude posledním hrdinským činem této Sněmovny, novela ústavy s ustanovením, že vedoucí úlohu ve státě má Evropská komise a můžeme se rozpustit.

 

Dokáže být vaše práce přínosná i pro naše město?

  Určitě ano. Bohužel, ze strany vedení města není absolutně zájem o spolupráci. Blanenská radnice je jako zakletý zámek. Věřím, že po komunálních volbách se to změní a současné vedení města na čele s ČSSD po 20 letech skončí, a poté dojde k nastartování vzájemné spolupráce prospěšné pro naše město a jeho obyvatele.

 

Zvládáte při té vší pracovní náplni ještě roli vysokoškolského pedagoga nebo jste ji pověsil na hřebík? 

Velmi výrazně jsem byl donucen tuto roli omezit. Předpokládám, že až skončí mé angažmá ve vysoké politice, vrátím se více k této zajímavé profesi, kterou mám docela rád.

 

Co děláte ve svém volném čase?

Ten malý kousek volného času, který mi obvykle zbývá, se snažím věnovat rodině.

Martin Müller