Na kávě s Lenkou Dražilovou

Mgr. Lenka Dražilová je bývalá ředitelka SENIOR centra v Blansku, v současné době od roku 2017 poslankyně Poslanecké sněmovny PČR a také zastupitelka Jihomoravského kraje a Města Blansko. 

Mohla byste shrnout svoji politickou kariéru? 

Politice jsem se začala věnovat v roce 2002 kdy jsem plná ideálů vstoupila do ODS. Sama sebe bych charakterizovala jako pravicového politika se silným sociálním cítěním. Na úrovni města i kraje jsem byla členkou sociální komise, což bylo přirozeným pokračováním mé práce v sociální oblasti.

Dvě volební období, tedy 8 let, jsem také jako členka ODS byla za tuto stranu zastupitelkou MB, z toho 4 roky předsedkyní finančního výboru. Nakonec jsem se rozhodla z ODS vystoupit, protože politika této strany i lidé v ní, byla v roce 2015 úplně jiná než před lety, kdy jsem do ODS vstupovala. Upřímně jsem si myslela, že jsem s politikou skončila a dále se budu věnovat již jen své práci, která pro mě byla velmi důležitá.

Nakonec bylo ale všechno jinak, oslovila mě protikorupční politika a vize Hnutí ANO 2011 a stala se jeho členkou. Znovu jsem se na úrovni kraje věnovala sociální oblasti, pomáhala se sestavením programu do krajských voleb a nakonec jsem se stala, z poměrně nevolitelného 12. místa, zastupitelkou kraje.

Zde jsem předsedkyní Zdravotně sociální komise a členkou Kontrolního výboru. V říjnu 2017 jsem kandidovala do PS a práci poslance se nyní věnuji naplno. Současně jsem zastupitelkou města Blansko.

Budete kandidovat letos v komunálkách? 

Ano, na kandidátce budu, ale ne na úplně předních místech.

Kraj, město, Zdravotně sociální komise, Kontrolní výbor… To je docela dost na jednoho člověka. Jak to zvládáte? 

Zdá se to hodně, ale pravda je taková, že všechno jde ruku v ruce se vším. Šla jsem do Poslanecké sněmovny hlavně proto, že jsem chtěla uplatnit zkušenosti v oblasti, kterou dobře znám, na té nejvyšší úrovni. Protože se často sociální problematika prolíná se zdravotní, chtěla jsem být členkou zároveň ve zdravotním i sociálním výboru. Ve zdravotním výboru ale pro velký zájem dostali přednost hlavně poslanci-lékaři.. Jsem tedy  členkou Výboru pro sociální politiku a byla jsem zvolena předsedkyní Podvýboru pro sociální služby a zdravotně postižené, což je to přesně to, co jsem chtěla dělat. A kromě toho jsem také členkou Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, což je zase komunální politika. Jak říkám, všechno souvisí se vším a doplňuje se.

Práce v Poslanecké sněmovně mi vezme asi dvě třetiny času. I přesto patřím asi k pouhé desetině všech poslanců, kteří to dělají na plný úvazek a ne jako doplněk ke svému civilnímu povolání.

Jaký je tedy váš běžný pracovní den? 

Každé pondělí bývám ve své kanceláři v Blansku na Sukově ulici. Od úterý do pátku jsem v Praze. Buď máme tzv. sněmovní týden, kdy se jedná ve sněmovně od 9 ráno do 19 hodin do večera, často si však odhlasujeme i jednání po 19. hodině. Když je tzv. výborový týden, zasedají výbory, kde se projednávají předložené návrhy do sněmovny, zasedají i podvýbory,  účastním se kulatých stolů pořádaných ostatními kolegy napříč politickými stranami k problematice, které se věnuji nebo chci věnovat. Mám spoustu schůzek, protože pokud chcete určitou věc dotáhnout, potřebujete k ní vyjádření mnoha lidí a osobní jednání jsou nevyhnutelná. A kromě Blanska mám kancelář i v Praze a tam žádá o schůzku mnohem víc lidí.

O víkendech také pracuji. Účastním se akcí v Jihomoravském kraji, na které jsem pozvána jako host, nebo je zaštiťuji. Je jich poměrně dost. Takže jak vidíte, moje pracovní náplň hodinově o dost převyšuje pracovní dobu běžného zaměstnance.

V Blansku Vás znají jako ředitelku domova pro seniory. Promítá se tato zkušenost i ve Vaší práci politika? 

Určitě ano. Do Poslanecké sněmovny jsem šla s vizí věnovat se práci v sociální oblasti a protože nejsem teoretik, ale mám dostatek praktických zkušeností, chtěla bych se podílet na změně toho, o čem vím, že v praxi nefunguje dobře a je potřeba to změnit.

Jaká oblast je vám nejbližší a jaké záležitosti byste v poslanecké sněmovně chtěla řešit? 

Já pracuji v sociální oblasti více jak 25 let, a proto je tohle odvětví samozřejmě mojí prioritou. Je toho opravdu hodně. Chci, aby sociální dávky byly pouze pro lidi, kteří je opravdu potřebují, chci se podílet na změně systému Lékařské posudkové služby. Musí se změnit poskytování příspěvku na péči i jeho výše. Obrací se na mě různé skupiny, naposledy ti, kteří onemocněli Parkinsonovou nemocí a poukazují na problémy, se kterými se setkávají v praxi. Rodiče dětí autistů, dospělých autistů, pro které nemáme vyřešeny pobytové služby. Je toho opravdu hodně, denně mi chodí kolem 20 emailů, ve kterých mě lidé žádají o pomoc nebo upozorňují na problémy. Mojí největší prioritou zůstává rozvoj terénních služeb s důrazem na péči o umírající v domácím prostředí s využitím mobilní hospicové a ambulantní péče nabízené 24 hodin denně. Neexistuje Národní koncepce paliativní péče, kraje si ji řeší samy, každý jinak.

Jaké vám chodí žádosti o pomoc? Uvedete příklad? 

Například teď mi psal pán, který je zdravotně uznaný jako trvale invalidní, ale nebyl mu přiznaný invalidní důchod, protože měl málo odpracovaných let. Spojila jsem se s ředitelem ČSSZ a nechala případ prověřit, zda se někde nevyskytla při výpočtu odpracované doby chyba, popř. zda není možné udělit výjimku ministryně, tedy odstranění tvrdosti zákona. Podle toho, co pán píše, je to velmi nešťastná situace. Neříkám, že případ vyřeším, ale pokud je takových lidí víc, je to na zamyšlení, zda nenavrhnout zákonnou změnu. Lidem často pro jejich neznalost pomůže jen nasměrovat je na správné úředníky a otevřít ty správné dveře.

Máte nějaký nejvyšší cíl, metu, které byste ráda dosáhla? 

Nikdy jsem nešla za žádnou funkcí, ale vždy mi šlo o výsledek. Po čtyřech letech práce v Poslanecké sněmovně bych byla ráda, kdybych mohla říct: toto jsem prosadila, tohle je moje zásluha.

Jak se pracuje v Poslanecké sněmovně? Jde to podle Vašich představ? 

Ano i ne. Pro spoustu lidí je práce poslance nečitelná, považují je za lidi odtržené od reality. Lidé vidí jen přenosy z PS, kde jedni a ti samí poslanci předvádějí nekonečná rétorická cvičení, často plné urážek se snahou zviditelnit sebe a svou stranu. Na to si zvykám velmi těžko.

Na druhou stranu práce ve výborech, kde jsou zastoupeny všechny politické strany, má spád, všichni se připravují, přispívají svými připomínkami a poznatky z praxe, jde se do hloubky problému. Ve výborech jsou většinou specialisté na danou oblast, lidé, kteří tomu rozumí. A rozhodně tam nedochází k osobním útokům, jak je to ve sněmovně.

Pokud to poslanec myslí opravdu vážně, je to práce časově velmi náročná, samozřejmě většinou včetně víkendů, jako u komunálních politiků.

Jsou i poslanci, kteří to vážně nemyslí? 

Takhle bych to neřekla. Ale je pravda, že mnoho poslanců dokáže paralelně pracovat jako hejtman, lékař nebo jiné civilní povolání. Já osobně si neumím představit, kde bych při vší své práci vzala čas a energii na něco jiného.

Možná mi to jen tak přijde, ale nejsou u nás zákony schvalovány jaksi pomalu? 

Tohle, jak jsem zjistila, nejde příliš ovlivnit. První čtení, druhé čtení, třetí čtení, pak do Senátu, následně prezidentovi… Ti to samozřejmě mohou vrátit, což se také v mnoha případech děje. Návrhy prochází rukama hned několika výborů po každém čtení a než se vrátí zpátky k dalšímu projednávání, může to trvat klidně i půl roku. Takže to trvá skutečně velmi dlouho a já se obávám, že některé věci, které jsem chtěla prosadit, se nestihnou za jedno volební období vůbec dokončit. Ale tohle nijak ovlivnit nedokážu, tak to prostě je.

Bojím se i toho, že přestože by se nám mohlo podařit prosadit dobrou věc, opozice několikaměsíční práci smete ze stolu jen proto, že to nebyl jejich nápad., což je velmi demotivující. Bohužel – i tohle je realita.

Je pravda, že když se člověk občas kouká na záznam z Poslanecké sněmovny v televizi, nestačí se divit… 

Co třeba veřejnost neví, je fakt, že ve Sněmovně existuje přednostní právo na proslov pro předsedy poslaneckých klubů. Jeden řekne něco, urazí druhého, který se ihned přihlásí o slovo a takhle to jde mnohdy donekonečna. Navíc se někteří mí kolegové chovají úplně jinak, když je přítomen televizní štáb, než když jednáme bez jejich přítomnosti. Když to člověk vidí, napadne ho, zda před vstupem do vrcholové politiky neměl absolvovat ještě navíc nějaký divadelní kurs 🙂

V čem se liší vrcholová politika od krajské, regionální? 

Zatímco vrcholová politika je o stranách a jejich volebních programech, krajská, a zejména regionální, je o potřebách měst a jejich občanů. Uvedu krásný příklad. Minulý týden se uskutečnilo ve Slavkově výjezdní zasedání rady Jihomoravského kraje a setkání s poslanci. Pan hejtman i radní nás seznámili s tím, s čím potřebuje kraj pomoci a všichni poslanci napříč politickými stranami slíbili pomoc. Každý za oblast, které se věnuje.

Co považujete za největší slabinu našeho města a co zde naopak máte ráda? 

V Blansku jsem doma a vždycky to tak bude. Líbí se mi jeho okolí, příroda a vždy jsem se již z Prahy těšila, až si vychutnám klid…ale někdy je zde ten klid až moc velký. Někde jsem četla, že když jdete v neděli po městě, jako by všichni někam odjeli. Dávám autorovi za pravdu. Určitě je zde dostatek sportovních akcí, pokulhává ale kultura a rozhodně vzhled Blanska. I když jsem byla pro zbourání bývalého hotelu Dukla, z toho, co tam vyrostlo, jsem neuvěřitelně zklamaná. Mám pocit, že na radnici chybí ženská ruka, pro kterou by v našem městě byla prioritní zeleň, květiny, odpočinkové zóny pro seniory, hřiště pro nejmenší děti, lavičky a hlavně čistota.

Jak se Vaše nynější práce promítne zde v Blansku? 

Jak jsem zmiňovala setkání hejtmana a radních s poslanci, na úrovni města to zatím nefunguje. Pro vedení města jsem opoziční politik, raději po mně nikdo nic nechce, nikam mě nezve. Ale já věřím, že se to po volbách změní, nyní se již hraje komunální kampaň…

Mohou se na Vás občané obrátit s prosbou, námětem? 

Samozřejmě, kdykoli. Kancelář na Sukově 4 je pro veřejnost otevřena každé pondělí od 8 do 16 hodin, a když tu nejsem já osobně, je tu moje asistentka, právnička, která může v mnoha případech také osobně poradit. Lepší je určitě kontaktovat asistentku přes telefonní čísla 546 212 312 (pouze v pondělí) nebo 775 970 030 a domluvit s ní osobní schůzku.

Proč myslíte, že vaše strana ANO 2011 získala tolik hlasů v posledních volbách? 

Myslím, že lidé jsou velmi otráveni politikou tradičních politických stran a hledají změnu. Koneckonců jsme to od lidí slyšeli v kampani, a proto tak drtivě vyhrálo ANO 2011. Lidem vadí nevyšetřené korupční kauzy, když slyší o rozkradených milionech, přičemž sami mají existenční problémy.

Komu jste dala hlas v posledních volbách prezidenta a proč zrovna jemu? 

Když dovolíte, toto si nechám pro sebe. Nestydím se za to, koho jsem volila, ale ať řeknu kohokoli ze dvou kandidátů, polovina občanů v Blansku byla proti jednomu z nich. 55:45.

Kdybyste si mohla vybrat libovolné zaměstnání, co byste ráda dělala? 

Asi bych byla zdravotní sestrou nebo lékařkou, takže stále jsem u toho pomáhat lidem. Už před volbami jsem uvažovala, že pokud nebudu zvolena, ráda budu dál pracovat v sociální oblasti, nebo pro veřejnost na komunální úrovni. Chtěla bych předávat svoje zkušenosti ostatním pečujícím v tom, co opravdu znám – péči o klienty s onemocněním demencí nebo aktuálně paliativní péči. Tak třeba bych si založila vzdělávací agenturu.

Martin Müller