Deníček blanenského kavárníka: Demonstranti a ti druzí

Tak se u nás zase demonstruje. Vlnu protestů spustilo jmenování komunisty Zdeňka Ondráčka do čela parlamentní komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů. Zdánlivá maličkost, když si uvědomíme, že současný prezident byl komunista a premiér je krom toho vedený ve svazcích StB jako agent. Lidé si ale jasně uvědomili, že v osobě soudruha Ondráčka pohár přetekl. Myslím si, že KSČM zcela úmyslně trvala právě na něm, jako na člověku, který se za svoje angažmá v pohotovostních plucích nikdy nestyděl a neomluvil. Jeho nominace byla pokusem symbolicky rehabilitovat režim, který česká legislativa označuje zcela po právu jako zločinný.

Byl jsem na první demonstraci v Brně. Od řečníků to tam schytával nejen Ondráček a komunisti, ale i předseda vlády, jehož hnutí zvolení komunistické mlátičky umožnilo. Sám poslanec Ondráček poté neváhal ve sněmovně označit svoje kritiky a odpůrce jako demokratickou žumpu. Zajímavá slova od člověka, který neváhal svobodu a demokracii potlačovat s obuškem v ruce. Stejně tak prázdně působí gesto předsedy vlády, který se klaní obětem romského holokaustu, zatímco v tom samém okamžiku jeho hnutí podrží ve funkci člověka, který jej zpochybňuje.

Další demonstrace pak vyvolala inaugurační řeč prezidenta Zemana, ve které se opřel do veřejnoprávních médií a novinářů, kteří o něm nepíší hezky. V kontextu událostí na Slovensku i jeho jiných výroků na adresu žurnalistické obce část lidí pochopila, že je u nás svoboda médií ohrožena. Z Hradu i odjinud se ozývá kritika, že demonstranti nejsou demokrati, že nerespektují výsledky voleb a snaží se svými shromážděními přepsat politickou mapu. Tento názor je pomýlený. Demonstrace nezačaly, když většinu ve sněmovně získaly antisystémové strany, ani když prezidentské volby vyhrál Miloš Zeman. Stejně tak nikdo nepožaduje jejich odstoupení. Lidé vyšli do ulic poté, co tito politici svým chováním a výroky začali ohrožovat základní hodnoty, na kterých naše svobodná a demokratická společnost stojí.

Vítězství ve volbách nedává nikomu mandát rehabilitovat zločinný režim, pošlapávat Ústavu nebo útočit na média. Bohužel žijeme v době, kdy prezident dává trestně stíhanému člověku časově neohraničený prostor na sestavení vlády, aniž by měl dohodnutou podporu ve sněmovně, čímž pošlapává nepsané ústavní zvyklosti. Tento trestně stíhaný premiér vládne v klidu dál bez důvěry sněmovny a svoji příští vládu hodlá opírat o podporu komunistické strany, která je tak i přes historicky nejhorší volební výsledek nejblíže reálné moci. A oba dva svorně útočí na média, která nepíší tak, jak by si přáli.

Nemyslím si, že by demonstrace nějak zásadně mohly změnit politickou situaci, jako se to aktuálně děje na Slovensku. Není to ani jejich cílem, i když dílčí úspěch v podobě odstoupení Zdeňka Ondráčka demonstranti zaznamenali. Je nicméně dobrým znamením, že se společnost nebojí ozvat, když se představitelé moci začínají chovat, jak kdyby jim vítězství ve volbách dávalo právo vládnout bez omezení. Pokud i nadále budou chtít prolamovat mantinely, které jim byly k výkonu moci dány, lidé se budou dál scházet v ulicích. Nadávat v této situaci na demonstranty a média je jako nadávat zrcadlu, že máte křivou hubu.

P. Starý