Úvodník: Velké finále

Celé Česko žije prezidentskými volbami. Respektive od začátku roku až do této chvíle žilo. Co se strhlo v posledních dnech ve všech médiích, nad tím zůstává rozum stát. Šílenství neminulo sociální síť Facebook, veškeré internetové diskuse a téma prezidentských kandidátů také plní většinu webových stránek – jak bulvárních, tak bohužel i solidních a důvěryhodných.

Jak dopadlo první kolo prezidentských voleb, všichni víme. Z celkového počtu devíti uchazečů se nakonec podle očekávání dostali do druhého kola dva finalisté, ze kterých budeme znovu vybírat budoucí hlavu státu. Ta bude na českém trůnu hospodařit následujících pět let, proto bychom měli k volbám určitě jít. A to bez ohledu na to, že náš favorit třeba z prvního kola vůbec nepostoupil. Čtrnáct dní jsme dostali na to, abychom se rozhodli, ke kterému z uchazečů se přikloníme, kterému z nich půjdeme odeslat hlas svobodného občana.

Těchto čtrnáct dní tedy bylo naprosto klíčových. Právě proto zaplnily internet i denní tisk doslova stovky nejrůznějších zpráv na účet obou kandidátů. Ať už současného prezidenta Miloše Zemana, nebo jeho protivníka Jiřího Drahoše. V tomto ohledu nebyl ušetřen ani jeden z nich. Je až k nevíře, kolik špíny, polopravd, nesmyslů a pomluv se kolem nás v posledních dnech prohnalo…

Miloš Zeman je alkoholik, „Ruský šváb“, taky je smrtelně nemocný, přičemž svůj zdravotní stav před veřejností tají. Musí samozřejmě na povrch vyjít již starší evergreeny, jako například šedesátitisícový účet za uklizení pokoje v Anglii, který měl prezident znečistit cigaretami, jeho hrubá mluva v rádiu, přítelíčkování s Čínou a Ruskem a další podobné věci…

Oproti tomu je Jiří Drahoš pedofil, bývalý agent STB, Česko by nejraději přenechal imigrantům nebo prodal Evropské unii. Média dokonce laborují nad tím, zda nenosí své brýle s čirými skly, jen aby budil větší důstojnost.

Články, názory lidí, skandály a senzace zaplnily internet prakticky bezprostředně po vyhlášení výsledků prvního kola s dechberoucí intenzitou. Na sociální síť Facebook jsem už raději nechodil. Co mi vadí v podobných situacích vždycky ze všeho nejvíc, je slepá víra lidí, kteří naletí na každou hovadinu, co si přečtou někde na internetu. Ještě svoji hloupost podtrhnou tím, že takový článek veřejně sdílí. Tohle je vážné. Zdravě uvažující člověk by měl přece zhodnotit, do jaké míry jde o fakta, a kdy už se autor dopouští mírné či větší domněnky, případně rovnou nepravdy, chcete-li lži. Jenže hlupákovi, který má nasazené klapky na očích, stejně nevysvětlíte, že jde o desinformaci, protože bude věřit tomu, co se mu zrovna hodí do krámu. V tomto případě je úplně jedno, zda jde o podporovatele Drahoše či Zemana; oba dva tábory mají fanatických přívrženců na rozdávání, i když v tom Zemanově mi ta skupina přišla přece jen trochu početnější. Nejvíc mě na tom mrzí, že jsem zahlédl podobné chování v posledních čtrnácti dnech i u lidí, jež jsem dosud považoval za docela normální. Tímto se moje úcta a míra přátelství vůči nim jaksi snížila.

Ptáte se, čemu tedy věřit? Co si udělat vlastní úsudek na základě dostupných faktů? V uplynulých pěti letech jste měli jedinečnou příležitost pozorovat vládu Miloše Zemana. Určitě jste viděli prezidenta mockrát v televizi nebo jej slyšeli v rozhlase. Pokud souhlasíte s jeho výroky, názory, nevadí vám jeho občasné balancování na hranici slušného chování ani radikální názor na cizince, nepřesvědčí vás jistě nikdo na světě, že pro Českou republiku není lepší volby, než právě náš současný prezident. Pokud jste naopak Zemanovým odpůrcem, nelíbí se vám jeho nepochybná a očividná náklonnost k Číně a Moskvě a nesouhlasíte s jeho vystupováním na veřejnosti, jistě budete rádi za změnu v podobě prezidenta nového.

Můžete se při svém váhání, koho zvolit, opřít ještě o obecná fakta: prezident naší země sice má svoji moc, ta ale není absolutní a o spoustě věcí nerozhoduje. Nerozhodne o tom, kolik naše země přijme migrantů, ani o přijetí či odmítnutí Eura (to ostatně přijmout musíme, otázkou je, kdy to bude, ovšem ani to prezident neovlivní). Prezident nerozhoduje ani o EET, o výši důchodů a minimální mzdy, o výši DPH, o ceně másla ani o legalizaci drog.

Myslete na to, že o všech důležitých věcech rozhoduje parlament, nikoli prezident. Proto taky demokracii u nás říkáme parlamentní, nikoli prezidentská. Ale přesto… Myslím si, že potřebujeme důstojného, zdravě smýšlejícího, slušně vychovaného, sympatického reprezentanta, za jehož vystupování se nebudeme muset stydět. Chceme na něj přece být hrdí a na oplátku mu věnovat naši důvěru a respekt. Pokud jste tak ještě neučinili, určitě jděte k volbám. Jednou tu společně žijeme, máme právo si zvolit prezidenta, tak to taky udělejme!

Ptáte se, koho zvolím já? Nechám si to pro sebe, je to moje právo. Chytrý čtenář však odpověď nalezne v předposledním odstavci. A ti ostatní? Ti ať si volí, koho chtějí 🙂

Martin Müller