Porozumění

Lidé spolu vstupují do vzájemného kontaktu různě… Ať již za použití verbální nebo neverbální komunikace se snaží dorozumět jeden s druhým, pohříchu ne vždy se to úplně podaří. To, že spolu dva, či více lidí komunikují, ještě neznamená, že si naslouchají a už vůbec to (bohužel) neznamená, že si porozumí. Občas vzájemné nedorozumění pramení z toho, že si komunikující strany nechtějí porozumět, občas pak z toho, že jedna ze stran návrh na porozumění ignoruje. Původně jsem si myslel, že typickým příkladem takové neshody může být politická scéna, ale přesvědčil jsem se o tom, že se vyskytuje velmi často i v mém životě. Téměř každý den… Není to tak dávno, co jsem na domovních dveřích našel „otevřený dopis“, který nám, nájemníkům, adresovaly poštovní doručovatelky a zmiňovaly se v něm, jak je složité doručit dopis, když schránka není odpovídajícím způsobem označena. Byl to dopis slušný, nicméně velmi rezolutní a nesmlouvavý. Nevěnoval bych mu nějakou zvláštní pozornost, ostatně, svůj poštovní boxík mám označený viditelně, jasně a zřetelně. Ve stejném domě, v jiných bytech, bydlíme já a moji rodiče. No a s železnou pravidelností se stává, že dopis adresovaný mé mamince končí v MÉ schránce a dopis adresovaný mé maličkosti zase ve schránce mých rodičů. Ano, sdílíme stejné příjmení, nicméně si myslím, že setina vteřiny, kterou snad trvá přečíst jméno a porozumět psanému textu není až taková časová investice. Jak říkám, nezmiňoval bych se o tom, nebýt toho dopisu od doručovatelek nám všem kolektivně. Další informací, kterou se na mé schránce lze dozvědět je ta, že si nepřeji vhazování jakýchkoli propagačních materiálů. A přesto se, zejména teď před volbami, nacházelo v mém boxu přehršel tiskovin s usměvavými tvářemi a údernými hesly, od úsvitu, přes vztyčenou hlavu a oranžádu až ke Kalouskovi… Onen hodný člověk, který mi ty nesmysly do schránky cpal, má zřejmě problém s porozuměním psanému textu a nebetyčné štěstí, že jsem jej při jeho bohulibé činnosti nepřistihl, protože pak by vysvětlování toho, co jsem měl a mám na mysli pod informací „Žádné reklamní a propagační tiskoviny, prosím“ mohlo nabýt kontaktního charakteru, a to bych opravdu nechtěl. No ale tak co už… Možná je to pro nás typické. Ostatně, není to tak dávno, co jsem se svému kamarádovi ze zahraničí pokoušel popsat specifika českého prostředí. Bylo obtížné mu, navyklému na jistou kulturu v mezilidských vztazích, vysvětlit, jak je to možné, že u nás neplatí smlouva ústní a v mnoha případech ani ta písemná… No a oproti tomu je vlastně leták ve schránce nebo popletený dopis vlastně prkotina. Tak snad se na mě nezlobíte, že jsem se o ni podělil… Hezký den. Freddie (freddiemail@email.cz)