Úvodník: Střípky z víkendu

Tedy řeknu vám, že takový víkend, jaký se nám nabídnul přesně v polovině října, se jen tak nevidí. Víkend ve znamení překrásného, téměř letního počasí vybízel k vyběhnutí ven – kamkoli, jen nezůstat doma. Taky jste to tak cítili? Já jsem rozhodně nezahálel a prožil víkend takřka celý někde venku. A všimnul si spousty věcí.

Dobrá nálada vysloveně zářila z úsměvů snad všem lidem, co jsem potkal. Na ulicích, cyklostezkách, v přírodě i v Kauflandu, jehož široký sortiment vánočních kolekcí, čokoládových Mikulášů i čertů neuvěřitelně kontrastoval s počasím venku. Na druhou stranu – na to jsme již za ta léta zvyklí a vlastně můžeme být rádi, že čokolády na vánoční stromek byly k vidění až nečekaně pozdě – začátkem října. V minulých letech jsme si je totiž mohli koupit tak brzy, že u pokladny jsme je položili hned vedle ručníku a opalovacího krému.

Byl to víkend, kdy jsem odmítnul sednout do auta. Představa, že budu nucen projet přes Rájec-Jestřebí a čekat ve frontě na koleje, mi byla zcela proti srsti. Tohle místo je skutečně neuvěřitelné! Zatímco běžná jízda z centra Blanska do Černé Hory trvá okolo deseti minut, dnes na stejné cestě zvládnete prohospodařit v pohodě tři čtvrtě hodiny. „Musíme to opravit“ je jen úsměvnou tečkou za celou spanilou jízdou, během níž přemýšlíte, zda zaškrtit dříve šéfa stavební firmy, která se s celým dílem jménem Kruháč u Šamotky pižlá tak dlouho a stále to není nikde vidět, nebo objednat atentát na vedení Českých drah za to, že jejich vlaky jezdí absurdně prázdné, zato každých 7 minut.

Zahrádky v hospodách zase ožily a restauratéři, kteří stihli již zazimovat venkovní nábytek, jej o překot vláčí ze skladů ve snaze nalákat kolemjdoucí na venkovní pivečko nebo oběd pod širým nebem, což o tomto víkendu byla mimochodem skvělá volba! Taky kavárny v Blansku zaplnily davy těch, kteří vyrazili na procházku. V centru jich máme hned několik a již brzy přibude nová. Na místě bývalého hotelu Dukla. I sem jsem se zašel podívat. Určitě nejsem sám, kdo se již nemohl dočkat otevření „parku“. Vždyť bylo plánováno již na listopad loňského roku! Na stránkách města Blanska sice bylo začátkem října avizováno, že otevřeno bude v pondělí 9.10., ale co na tom, že to bylo až ve středu. Co na tom, že všude kolem ještě pobíhali dělníci. Co na tom, že to je hotové jen tak napůl? Co na tom, že první slova, co člověka s pohledem na tu nádheru napadnou, jsou: „Co tím chtěl básník Habina říci?“. Co na tom, že to s tím bouráním, co jsme si odhlasovali v referendu, nakonec dopadlo jen tak napůl – aby se vlk nažral a koza zůstala celá… Co na tom, že kavárna ještě nestojí a ještě půl roku stát nebude? Se slzou dojetí v oku jsem měl chuť uprostřed této nové dominanty a chlouby města mezi supermoderními workoutovými prvky otevřít flašku a hezky ji do sebe obrátit… Tak trochu… Na oslavu…

Je čas vyrazit na kolo! Krásná jízda z Dolní Lhoty vede po silnici, vedle které město neplánuje postavit ani chodníček, natož nějakou cyklostezku (ta přece vede do Ráječka a chodci i cyklisté to můžou vzít tudy – je to jen o dva kiláky delší!). Pokračuji kolem splavu, kde spatřuji stále se hromadící odpadky, po Sportovním ostrově Ludvíka Daňka. Tady jsem svědkem zajímavých dostihů, přičemž hlavní role sehrávají sportovci, čtyřnozí mazlíci a jejich páníčci. Zatímco bruslaři a běžci se věnují v hezkém počasí tomu, k čemu byla dráha kolem baseballového hřiště především určena, tedy sportu, páníčci krotí své pejsky, kteří volně pobíhají po areálu ňafajíc na kohokoli, kdo kolem nich prosviští. Sportovci nadávají, páníci si můžou hlasivky vykřičet a němé tváře jsou všechno možné, jen ne němé. Nevím, koho tento zajímavý počin napadl, ale povolit volný pohyb psů v této lokalitě mohl jen mozek s velkým smyslem pro humor. Aby bylo jasno – mám rád psy. Ale méně některé jejich pány, kteří je nedokážou zvládnout. V této souvislosti mne napadá ještě něco: pejskaři by mohli na tomto místě pouštět své neukázněné miláčky z řetězu po setmění. Zde je totiž taková tma, že sport se provozovat skutečně nedá. Inu, hlavní je, že je dobře osvětlený umělý trávník. To, že někteří občané by chtěli sportovat na sportovišti i po západu slunce, asi nikoho nenapadlo.

Jedeme dál! V parku Zborováku před Billou vidím další blanenskou specialitu. Jeden z bezdomovců pije rovnou z lahve víno s etiketou Král sklepa, což samo o sobě prozrazuje, že tento typ se v pozdním sběru sehnat nedá. Druhý pán vykonává svoji potřebu u keříku, ale zjevně si spletl směr, a tak mi nabízí pohled na místa, která jsem vidět nechtěl, z paměti je nevymažu a vsadím se, že se vynoří v tu nejméně vhodnou chvilku… Třetí občan bez domova pokojně chrní na lavičce a čtvrtý má výraz naprostého prázdna, což mne nutí k myšlence, zda si ke Králi sklepa nepřikousnul taky trošku perníčku. Chápu, že v tomto případě má městská policie trochu krátké ruce, ale nebylo by lepší tato individua uklidit někam na méně frekventované místo, kde nebudou způsobovat psychickou újmu dospívající mládeži?

Pokračuji po cyklostezce, která vede směrem k nádraží a neobratně kličkujeme mezi chodci a ostatními cyklisty a běžci. Je moc dobré, že město myslí na blaho sportovců, ale místy je to tady tak úzké, že musím zastavit. Dojíždím až na místo, kde se staví nová část a trochu mne zamrzí, že ještě není hotová. Otevřít ji na zimu mi přijde taky trošku zbytečné… Zbytek dne strávím v překrásné přírodě Moravského krasu, který mám nadevšecko rád. Jsem hrdý na to, že mohu žít takhle blízko.

Nestihli jste si užít teplého víkendu? Nezoufejte, ještě má být hezky! A pokud nejste na kolo, na pěší turistiku nebo se vám nechce nikam mezi lidi, mám pro vás jeden tip. Uvařte hrnec podzimní dýňové polévky, sbalte ji společně s teplou dekou do košíku a vyjděte s tím nejbližším člověkem, kterého máte, na kopeček nad Staré Blansko. Uvidíte, že i tady můžete strávit úžasný podzimní den. V Blansku je totiž nádherně…

Martin Müller