Čí só hode? Naše!

Rok s rokem se sešel a tato věta zněla v Olomučanech po celý předcházející víkend. Roční období se totiž pro některé místní dělí na dvě části – do hodů a po hodech. Především pak pro Jirku Daniela, který před více než dvaceti léty znovuobnovení této tradice zavedl a uchovává do dnešních dní. 

Letos hody trvaly o den déle. Jelikož svátek svatého Václava připadl na čtvrtek, konala se slavnostní mše svatá již tento den. Odpoledne pak následovalo stavění máje a příprava místního areálu na hodové radovánky. V pátek proběhla hodová zábava, kde hrála kapela Emergency sestavená převážně z místních „rockerů“.

V sobotu pak celá stárkovská chasa čítající 28 stárků a stárek, společně s cimbálovou muzikou pod vedením Jirky Daniela ml., obešla celou vesnici a dům od domu zvala všechny na hlavní nedělní program. S potěšením mohu konstatovat, že tento program, který trval téměř dvě hodiny, nazkoušelo více než sedmdesát olomučanských dětí a mládežníků.

Program mateřské školky nacvičily děti pod vedením svých paní učitelek. Poté své snažení předvedly děti z Kajesánku a malí stárci, kde s vedením Jirkovi Danielovi vydatně vypomáhá paní učitelka Hana Žáčková. Celý program zakončila stárkovská chasa. Pro dobrou náladu nám zahrála a nedělní program ukončila kapela Velvet, jejíž členové také profesionálně a obětavě celý nedělní program ozvučili.

A co napsat na závěr tohoto krátkého povídání? Nezbývá než poděkovat – nejvíc asi tomu nahoře, který nás má zřejmě rád, protože ještě před týdnem nikdo nevěřil, že nám počasí takto vyjde. Dále pak všem těm, kteří s přípravou hodů pomáhali. Mohu říci, že je také stále více těch, kteří přiloží ruku k dílu a svou „troškou do mlýna“ se snaží přispět ke zdárnému průběhu hodů. A jak říká náš pan farář Jiří Kaňa, právě toto setkávání a vzájemná pospolitost je to, co má v životě člověka veliký smysl.

-rd-