Kvalitka, jak se patří…

Zamýšlel jsem se nedávno nad pojmem celebrita, či VIP tak, jak nám jsou představitelé těchto skupin předhazovány massmédii. Pointa mého zamyšlení pak spočívala v tom, že jsem se chtěl dopracovat k onomu algoritmu, který určuje, kdo celebritou je a kdo není. Označení celebrita bych ještě chápal třeba u Karla Gotta, který je svým chováním a vystupováním na veřejnosti obecně obrazem gentlemana. Co už ale pochopit nedokážu je, že za celebritu je označována dívka, které jediná zásluha byla, že otěhotněla s ženatým chlapem, který je taky bůhvíproč označován za celebritu. Pak má být jakýmsi VIP i psychopatický jedinec, kterého přínos naší společnosti spočívá v tom, že se s ostatními podobně narušenými lidmi nechá zavřít do televizního studia a tam v izolaci „žije“. Obecně se domnívám, že to možná souvisí i s kvalitou, která je k dohledání v médiích. Některá periodika pravděpodobně nezaměstnávají korektory, k vidění jsou jak gramatické, tak faktické chyby. Televizní vysílání je pak příběhem sám pro sebe. Nedávno se sportovní redaktor nejmenované stanice s jemným opovržením ve svém hlase zmínil, že našeho zástupce ve fotbalové LM si britská média popletla. Plzeň prý zaměnila za Mladou Boleslav. Důkazem pro toto tvrzení byl skutečně úryvek z Londýnských novin: „Fotbalisté z města Škodovky předvedli sympatický výkon, který však na body nestačil…“. Asi se autor reportáže ve škole flákal a nezná příliš místopis. Pak by mu jen sotva mohlo uniknout, že v Plzni je veliká továrna, která se jmenuje po svém zakladateli: Škoda. Takže ignorantem nejspíš nebudou média v Británii, ale redaktor, který se podobnou pitomost rozhodne publikovat. V hlavním vysílacím čase se pak ještě například dozvím, že Michal David si zlomil nohu při vystupování z helikoptéry. To mě pak už opravdu dojímá k slzám a málem organizuji sbírku podpisů pod zdravici, aby se nám tento zpěvák a skladatel co nejdříve uzdravil… Už v počátcích vysílání komerční stanice jsem měl jisté pochybnosti o vypovídající síle jí prezentovaných informací. K šílenství mne přivádělo například zpravodajství o počasí. Z něj jsem se dozvěděl, jak ten den bylo třeba ve 14 hodin odpoledne v Praze nebo na jiném místě naší republiky. Při vší úctě, já nepotřebuji vědět, jak bylo dnes odpoledne v Praze, protože TO UŽ VÍM. Já potřebuji vědět, jestli si druhý den mám vzít deštník, sněžnice anebo se vybavit krémem na opalování… No, tak jsem si zase postěžoval, co už se mnou naděláte. Na druhou stranu, nemusíte mne zase brát tak úplně vážně, já už pak taky spoustu věcí pouštím raději z hlavy. Životem je asi lepší procházet s úsměvem na tváři. To mi koneckonců kdysi krásně vysvětlil můj kamarád. „Vždycky, ale skutečně vždycky bez výjimky, když se Tě někdo zeptá, jak se máš, měl bys s úsměvem odpovědět, že právě prožíváš nejlepší den svého života… Přítele tím potěšíš a nepřítele neuvěřitelně naštveš…“ Hezký den. Freddie (freddiemail@email.cz)