Úvodník: Týden v Tatrách
Mám radši aktivnější dovolenou. Ovšem před deseti lety mi nezbývalo než se smířit s tím, že s malými dětmi se mimo podřimování na pláži nedá dělat skoro nic a největší akcí zde může být třeba bitka při večeři s nenažranými krajany nebo zablokované kolečko u kočárku na vycházce městem. Naštěstí děti rostou, a tak toho dnes můžeme o rodinných dovolených dělat daleko víc. Na Slovensku jsme byli poprvé a už teď vím, že určitě ne naposledy.
Nechápu, jak jsem mohl tak dlouho opomíjet nádhernou slovenskou přírodu. Pravdou je, že v posledních letech jsem v Tatrách byl několikrát, ale pouze pracovně. Hory jsem pozoroval z jedoucího automobilu a přemýšlel, jak je asi „tam nahoře“.
Hned na začátek dávám jedno malé doporučení všem, kteří by zatoužili po dovolence u našich slovenských sousedů: Plánujete-li cestu do Tater v létě, ideální doba na zamluvení solidního ubytování je někdy na podzim předchozího roku. Ubytování v soukromí, které na nás zbylo (asi poslední, které se v Tatrách v daném termínu dalo sehnat), poskytovalo vše, co bylo zapotřebí. Nebyl to sice žádný luxus, ale zase bylo levné (7 EUR os./noc) a interiér jsme vyjma kuchyně potřebovali pouze k přespání. Postele měly sice éru svojí největší slávy za sebou, ale co by jeden chtěl za 7 EUR, že…
K rozcvičení jsme si vybrali Demänovskou dolinu. Po příjezdu na Jasnou nás ale upoutala značka „Chopok – 3:00 hod.“ Neodolali jsme a vykročili směrem k třetí nejvyšší hoře Nízkých Tater. Zdůrazňuji, že já osobně jsem doteď neměl s podobnou turistikou zkušenosti; před rokem v Jizerkách to bylo zcela o něčem jiném, byly to spíše kopcovité vycházky. Tatry jsou o zdolávání vrcholů. Na špičku Chopku jsme dorazili více než za tři hodiny a hora nám dala pořádně zabrat. Zejména v poslední části, kdy toho měl člověk už pomalu dost, dávala svým prudkým kamenitým stoupáním najevo, že se lidské noze nevzdá snadno. Po cestě jsme se kochali neskutečnými výhledy, počasí přálo, a tak se mi podařilo pořídit několik překrásných snímků, které však, jak jsem později zjistil, zdaleka nedokážou vystihnout atmosféru daného okamžiku. Po cestě zpět jsme obdivovali překrásnou přírodu, se štěstím spatřili dva kamzíky a plni zážitků a adrenalinu se vrátili zpět.
Následující den pršelo, tudíž jsme se vydali do Liptovského Mikuláše. V moderním a výborně uspořádaném Slovenskom múzeu ochrany prírody a jaskyniarstva jsme strávili téměř tři hodiny.
No vida! Počasí se umoudřilo, takže odpoledne razíme zase do hor. Vybrali jsme si Kvačianskou a Prosieckou dolinu a mysleli si, že po předchozí vysokohorské túře to bude fajn procházka. To jsme ještě netušili, že nás čeká patnáctikilometrová cesta plná kamenů, lození v řetězech, po žebřících a tři metry nad potokem po skalách. Úžasné!
Kriváň je hora ve Vysokých Tatrách, která budí respekt už z auta. Dlouho jsem doma přemýšlel nad tím, zda s dětmi na tento masiv vyrazit. Vyrazili jsme. Byl z toho nezapomenutelný výlet s čtrnáctistovkovým převýšením, lezením po skalách, dech beroucími výhledy a hektolitry potu a endorfinů, jež se s každým vylezeným metrem uvolňovaly v našich mozcích. Cestou zpět přes Štrbské pleso, jež působilo v kontrastu s tím, co jsme právě zažili, jako jedna obrovská pouťová atrakce.
Na řadě byl aquapark Bešeňová, kam se mi ani za mák nechtělo, ale odpočinek se hodil a ve velkém vedru koupel bodne. Rodinné vstupné 85 EUR byl pouze začátek. Kávička, zmrzka, něco malého k jídlu a jsme na 120. Obrovská pračka na peníze, to vám řeknu. Na druhou stranu je aquapark moc hezký a těm, kteří holdují různým vodním atrakcím, jej nezbývá než doporučit. Já osobně jsem klid na lehátku využil k práci i odpočinku.
Následující dva dny jsme podnikli ještě další dva výstupy: Chabenec a Veľký Choč. Oba vměly přes kilometr převýšení a my si je užili plnými doušky.
Za tuto dovolenou jsme zdolali zhruba pět tisíc výškovým metrů, nachodili asi osmdesát kilometrů a kromě několika škrábanců a namoženého kolene jsme se vrátili bez úhony. Pobyt v Tatrách doporučuji všem nadšencům, kteří mají rádi výzvy a jsou fyzicky alespoň trochu v pohodě. Až mne při těch ohromných zážitcích několikrát napadlo, jak obrovská škoda je, že už se Slováky nejsme jedna republika. Rozdělením jsme totiž přišli nejen o své bratry, ale taky o překrásný kus země.
Martin Müller