Na kávě s Leonou Marečkovou a Pavlou Štoudkovou

Šestnáctiletá studentka blanenského gymnázia Leona Marečková z Kunštátu a čtrnáctiletá žákyně ZŠ Erbenova Blansko Pavla Štoudková z Doubravice nad Svitavou jsou úspěšnými reprezentantkami atletického oddílu ASK Blansko. Svěřenkyně trenéra Jiřího Ošlejška letos dosáhly i na zlaté medaile na celorepublikových závodech. Povídala jsem si s nimi o jejich největší zálibě, kterou je sport. Do rozhovoru jsem zapojila i Pavlinu maminku.

Jak dlouho sportujete? 

LM: Asi tři roky.

PŠ: Já asi pět let.

Tak to ses za tři roky dobře vypracovala. Jak jste se ke sportu dostaly? 

LM: Jak se pořádají školní závody – Poháry rozhlasu – tak na nich jsem závodila za Kunštát. Vyhrála jsem disciplíny, kterých jsem se zúčastnila. Trenér kontaktoval mou tělocvikářku, a pak jsem začala trénovat.

PŠ: Já jsem běhala v Doubravici na závodech a pak jsem se přihlásila do oddílu.

Co to obnáší pro rodiče – taková sportovkyně? 

Maminka Pavly: Žádné volné víkendy, pořád nějaké závody. A spoustu peněz 🙂

Jakých úspěchů jste letos dosáhly? 

LM: Můj největší úspěch je z mistrovství České republiky na čtyřstovce. Doposud jsem žádnou medaili z mistrovství ČR neměla, jen z mistrovství Moravy a Slezska.

PŠ: V halové republice jsem vyhrála osmistovku v osobáku a pak Olympiáda dětí a mládeže, taky osmistovka.

Jaké byly pocity z vítězství? 

LM: Nemohla jsem tomu skoro uvěřit, protože mě nenapadlo, že bych se mohla umístit, natož hned první místo. Takže překvapení a nadšení.

Proč jste si vybraly právě běh? 

LM: Nikdy jsem žádný jiný sport nedělala, a když se ukázalo, že mi běhání půjde, tak jsem se na to dala.

PŠ: Běhání mi přijde takové nenáročné, než třeba skok do dálky.

Maminka: Pavlínka běhala od malička pořád, od tří let. Takže to byla asi jasná volba.

Do delších tratí se nepouštíte? 

LM: Já běhám jen sprinty. Nic delšího než čtyřstovku jsem nikdy neběhala. Už i ta čtyřstovka je docela dlouhá. Ale zkouším občas i jiné disciplíny, jdu si třeba skočit do písku, nebo trénuji překážky.

PŠ: Já běhám hlavně osmistovky. Čtyřstovku jsem běžela jednou, a to bych chtěla v budoucnu. Jinak taky občas zkusím skok do dálky nebo překážky, ale to je jen doplněk.

Kam se ještě chystáte v této sezóně? 

LM: Možná se v červenci zúčastníme vícebojů. Hlavně bych chtěla jít na mistrovství republiky do 22 let. To bude na začátku září, ale budeme se ten den vracet ze soustředění, tak doufám, že se to stihne. Kvalifikaci už mám zajištěnou.

PŠ: O prázdninách jsou různé meetingy. Kromě nějakých menších závodů se chystám se na mistrovství republiky žactva, na mistrovství ČR v krosu a na mezinárodní meeting v Brně European Kids Athletics Games.

Míváte trému před závodem? 

LM: Obvykle ne, jen když jsem třeba jela na mistrovství České republiky dospělých, tak to jsem měla trochu trému hlavně kvůli tomu, že jsem nechtěla zklamat, protože se tam jelo jen kvůli mně skrz jeden závod 100 m.

PŠ: Tréma vždycky nějaká je, ale nějak obrovská ne. Záleží, o jaký jde závod – když se jedná o okresní běžeckou ligu, tak ne, když je to mistrovství republiky, tak trošku ano.

LM: Občas je na závodech vidět, kolik toho trenéři požadují po svých svěřencích, a když se jim to nepovede tak, jak by si představovali, jsou na ně naštvaní. Náš trenér to bere tak, že vždycky to prostě nevyjde. Když se to povede, je rád, když se to nepovede, tak to nevadí.

Kdo je vaším sportovním vzorem? 

LM: Já nemám žádný sportovní vzor, vždycky jsem chtěla dělat atletiku spíš pro sebe.

PŠ: Já mám vzorů dost. Například Barbora Malíková (i když je jen o dva roky starší než já), pak Filip Sasínek a Jakub Holuša.

Co spolužáci ve škole – fandí vám? 

LM: Občas se nejbližší kamarádi zeptají, jak jsem dopadla, ale jinak o tom moc nemluvíme.

PŠ: Když donesu do školy nějaký diplom, tak pan učitel to vyvěsí na nástěnku, takže je to hrozný 🙂

Proč hrozný? 

PŠ: Že o tom ví celá škola a já úplně nechci, aby to všichni věděli.

Jak vypadá váš sportovní týden? 

LM: Trénujeme třikrát týdně v Blansku na ASK a v sezóně ještě o víkendech jezdíme na závody. O prázdninách mám o víkendech pauzu, dorostenci teď závody nemívají.

Čeho byste chtěly dosáhnout ve sportu? 

LM: Nemám žádné konkrétní představy. Spíš jen tak sportuji a občas mě překvapí, kam až se to dostane. Nemám konkrétní cíl, kterého bych chtěla dosáhnout.

PŠ: Podle toho, jaké budu mít výsledky, bych chtěla jít asi na nějaký sportovní gympl.

Jaké máte další záliby? 

LM: Hraji na kytaru, občas kreslím, čtu.

PŠ: Rekreačně se věnuji i ostatním sportům, třeba bruslení, plavání. Pak ráda hraji stolní hry.

Marie Hasoňová