Za hranice slušnosti

Bývaly doby, kdy slušnost a dobré vychování vyjadřovaly určité společenské postavení a byly vizitkou a výsadou spíše vyšších vrstev. Dobrým mravům se později vyučovalo i na školách a student, který splnil maturitní zkoušky, byl nejen vzdělaný, ale zároveň věděl, jak se má chovat. Možná proto se maturitě dodnes říká „zkouška dospělosti“. Nad tím, co se s dobrým chováním stalo dnes, zůstává rozum stát. Nejsem žádný světec, ani nečekám, že se celý svět bude chovat podle Gutha Jarkovského, ale pořád bychom měli hlavně přemýšlet a chovat se přiměřeně situaci, ve které se nacházíme. Je až k nevíře, jak se k sobě lidé dnes chovají. Byl jsem svědkem toho, jak se starší pán v MHD obořil na ženu ve středním věku, aby „sebou pohla“ a vystoupila, přičemž ji počastoval názvem zvířete, které patří do chlíva, a ne do autobusu. Přitom stačilo jen říct klasické slůvko „pardon“ a problém by byl vyřešen, dáma by se jen omluvně usmála a dobrá nálada by jí vydržela až do večera. Všimli jste si, že to, co platilo ještě před dvaceti lety, už dnes skoro nefunguje? V prostředcích hromadné dopravy stojí důchodci a těhotné ženy, zatímco sedadla zabírá mládež se sluchátky na uších, prodavačky v obchodech jsou mnohdy neochotné a nevrlé, přičemž vlídné slovo k zákazníkovi by jim mělo být svaté, o některých úřednících obývajících teplá kancelářská místa ani nemluvě. Sprostá slova létají vzduchem a na každém rohu je slyšet spousta urážek a nadávek. A to bohužel stále častěji u dětí, na jejichž slovník a drzost už začínají rezignovat i samotní učitelé. Vrcholem všeho pro mne byla nedávná zkušenost, kterou jsem si bohužel nezažil sám, ale spolu se mnou také několik dalších lidí, kteří této situaci museli také přihlížet. Byl jsem na pohřbu kamarádovi a z ničeho nic, uprostřed smutečního obřadu, začal zvonit mobil. Už tohle je nehoráznost, ale to, co se stalo bezprostředně poté, mi vzalo dech. Dáma, které mobil patřil (mimochodem, už jen to zvonění v podobě odporného pazvuku bylo pobuřující) se zvedla a po cestě z obřadní síně přijala hovor a začala s dotyčným na druhém konci hlasitě hovořit. V tu ránu smuteční náladu, nostalgii a vzpomínky vystřídal šok, zhnusení a vztek nad tím, jak může někdo být takhle bezohledný a hloupý… Příklady táhnou a ty negativní obzvlášť. Když denně vídáme bezohledné chování reportérů z TV stanic (na Nově se to těmito „profesionály“ jen hemží), invektivy, bezohlednost a aroganci našich předních politiků, kteří se čas od času neváhají ani veřejně proliskat, není divu, že slabší jednici tíhu nevydrží a pomalu, ale jistě se začnou chovat stejně. Je to smutné, ale dokud dobré mravní zásady nezačnou propagovat a dodržovat ti, které denně sleduje většina národa, nemůžeme čekat, že se tato situace nějak zlepší. Dle mého názoru by možná neuškodila osvěta v podobě celostátního programu pro základní školy, aby si všichni již od dětství uvědomovali, že chovat se jako hulvát není žádný hrdinský čin. Ještě že jsou tu takové organizace jako třeba Skaut, kde rytířskost, přátelství a čestnost jsou na prvním místě. Bohužel, chlapci a děvčata z těchto organizací jsou často bráni poněkud exoticky a v kolektivu spolužáků není jejich chování bráno vážně. Patříte mezi ty, kteří rádi podrží dámě dveře, usmějí se na státního úředníka, i když nemají zrovna náladu a pohotově podají cizímu pánovi peněženku, která mu omylem vypadla z kapsy? Nelžete a nepodvádíte? Potom upřímně gratuluji. Pro mne jste členy málo početné, zato morálně té nejvyšší společenské vrstvy na světě. Kéž by vás bylo více.