Na kávě s Markem Novákem

Muzeum Blanenska nedávno zaměstnalo archeologa. Je jím sympatický mladý muž Marek Novák, se kterým jsem se sešla, abych se dozvěděla, čím se takový archeolog u nás zabývá. 

Pod pojmem archeolog si představím hlavně Egypt a pyramidy. Co dělá archeolog v našich podmínkách? 

Předmět studia je stejný jako v případě starověkého Egypta, snažíme se poznat život lidské společnosti převážně z období, z nichž ještě nemáme písemné prameny a prehistorických památek je k tomuto studiu v Evropě velké množství, takže se určitě nenudíme. Samozřejmě Egypt a pyramidy, to je nejvíc zprofanované a vybaví se to každému, ale k tomu je speciální obor egyptologie, archeologii Středomoří, tedy starověkému Řecku a Římu se zase věnuje obor klasické archeologie. Evropská archeologie, v našem případě středoevropská, je zaměřená na pravěk, protohistorii, raný a vrcholný středověk, případně novověk. Snažíme se objevovat pozůstatky po našich předcích a prostřednictvím archeologických pramenů rekonstruovat jejich život.

Jak to probíhá prakticky? Studujete hlavně z literatury nebo vyrážíte do terénu a něco vykopáváte? 

Objektem našeho studia jsou archeologické prameny. A abychom je získali, musíme je nejprve objevit, v našem případě tedy vykopat ze země, což v knihovně neuděláte. V počátcích archeologie 19. století se kopalo různě, kde se dalo, zvláště atraktivní byly bohatě vybavené pohřby pod mohylami. Některé nálezy byly objeveny i náhodně při různých stavbách. V oblasti Moravského krasu byly zase velkým lákadlem jeskyně, kde bylo objeveno mnoho pozůstatků po životě tehdejších lidí. Starší výzkumy nám sice přinášejí velké množství často úžasných nálezů, většinou ale postrádáme kvalitní dokumentaci, čímž nálezy ztrácejí na své hodnotě. V současné době není situace už tak divoká, výzkumy se musí řídit platnou legislativou, takže dnes si člověk nemůže jen tak říct, že si půjde kopat do lesa nebo do jeskyně, na vše musí být patřičné povolení. Výzkumy jsou také finančně náročnější, takže ideálně potřebujete mít grantový projekt, abyste mohli bádat. V případě záchranných archeologických výzkumů, ty probíhají nejčastěji, hradí náklady na výzkum a zpracování provozovatel stavby, díky které je daná archeologická památka zničena.

Jakých výzkumů jste se zúčastnil? 

Prvního výzkumu jsem se zúčastnil ještě na střední škole, kdy jsme kopali část zaniklé středověké vsi v místech starého Jevíčka u kostelíčka sv. Bartoloměje. Během studia archeologie jsem pak absolvoval tři povinné terénní praxe na polykulturní pravěké lokalitě v Těšeticích u Znojma, na velkomoravském hradišti Pohansko u Břeclavi a na středověkém hradě Rokštejn u Brtnice. Zde by se student měl naučit základům archeologické exkavace. Kromě povinné praxe jsem se pak účastnil i mimoškolních záchranných výzkumů, které probíhají různě, například v místech budoucích obchodních nebo rodinných domů, fabrik, prostě všude tam, kde probíhá jakákoliv stavební činnost, při které hrozí, že by mohly být zničeny archeologické nálezy. A v nížinných oblastech Moravy prakticky všude, kde kopnete, máte šanci, že se nějaká archeologie objeví.

Co se najde? 

Nejrůznější pozůstatky lidského života. Mohou to být různé části sídlišť s obytnými, hospodářskými nebo výrobními objekty, dále pohřební nebo kultovní areály s množstvím nejrůznějších keramických, kamenných, kostěných nebo kovových nálezů.

Co se s nimi pak dělá? 

Jsou převezeny do laboratoře, kde jsou ošetřeny, kovy jsou nakonzervovány, keramické fragmenty jsou poslepovány a zrekonstruovány do původních tvarů, pokud to jejich nálezový stav umožňuje. Poté jsou uloženy do depozitáře příslušného muzea, kam náleží podle legislativy. Ideální je, když jsou nálezy dále odborně analyzovány a publikovány pro odbornou veřejnost alespoň formou nějakého článku v archeologickém periodiku. Kromě zveřejnění v odborných kruzích, je zapotřebí nálezy prezentovat také širší veřejnosti, nejlépe formou výstavy nebo přednášky.

Co jste našel nejzajímavějšího? 

Z hlediska hodnoty materiálu, byly asi nejcennější stříbrné hrozničkovité náušnice nalezené na kostře ženy na pohřebišti u rotundy na Pohansku u Břeclavi. Žena pravděpodobně patřila k výše sociálně postavené vrstvě společnosti, neboť byla pohřbena v blízkosti kostela a měla na sobě tyto náušnice, což je poměrně cenná věc, ne všechny pohřbené ženy v té době tyto šperky měly. Pro mě osobně byly však nejzajímavější a nejcennější krásně zdobené bronzové halštatské spony, které jsme našli při prospekcích na hradisku.

Je podle vás důležité zkoumat minulost? 

Pro mě to určitě důležité je, jinak bych to nedělal, kdybych v tom neviděl smysl. Myslím si, že je dobré znát svou minulost a svoje kořeny. Z něčeho je možné se i poučit. Třeba současná migrační krize – s podobnými přesuny nebo vpády některých kočovných kmenů se setkáváme už od pravěku, nebo v tzv. období stěhování národů. To může být docela zajímavá paralela. Můžeme se snažit rozklíčovat, jak to tenkrát probíhalo, nakolik to ovlivnilo tehdejší komunity, zda zanikly nebo prošli nějakou transformací. Nebo jak probíhaly zániky a kolapsy civilizací, které známe z historie? Vývoj společnosti je zajímavý a myslím si, že jeho studium pro nás smysl má.

Co je vaší náplní práce v blanenském muzeu? 

Tady v muzeu funguji především jako kurátor archeologické sbírky.  Starám se o její zabezpečení, uchování pro budoucí generace a o její rozrůstání a obohacování. Přijímám nové nálezy, ať už ze záchranných výzkumů od kolegů, kteří je v okolí provádějí, nebo od lidí, kteří do muzea nosí své nálezy. Jakmile získáme jako muzeum licenci na provádění archeologických výzkumů, budeme moci získávat nálezy i z vlastních terénních prospekcí. V blanenském muzeu archeolog nebyl skoro 25 let a za tu dobu byla archeologická sbírka muzea ochuzena o řadu artefaktů, které byly odevzdány do jiných institucí. To doufám, že se změní a sbírka se rozroste.

K práci archeologa v muzeu samozřejmě patří i výstavní činnost. V současné době připravujeme novou stálou expozici archeologie s názvem Cesta do pravěku Blanenska, což mě momentálně zaměstnává nejvíce. Do budoucna to budou různé krátkodobé výstavy s archeologickou tematikou. Aktuálně můžeme čtenáře pozvat na výstavu s názvem Mincovní poklady na Hedvábné cestě, která se bude otevírat 29. 6. v 18.00.

Jelikož muzeum je kulturně-vzdělávací instituce, patří k náplni mé práce i publikační činnost a práce s veřejností, nejčastěji formou různých akcí či přednášek o archeologii Moravského krasu i o archeologii obecně. Zvažuji do budoucna i založení archeologického kroužku, ale to je zatím jen nápad.

Zmínil jste termín terénní prospekce. Co to znamená? 

Vytipujeme si nějakou lokalitu a snažíme se ji prozkoumat, aniž bychom přitom kopli do země. Terénním výzkumem se lokalita jednou provždy ničí, ale terénní prospekce zahrnují škálu nedestruktivních metod, povrchové sběry, letecké snímky, geofyzikální metody aj., které nám umožňují lokalitu poznat, aniž bychom ji výkopem narušili. V současné době nejvíce používáme detektor kovu, abychom zachránili nálezy, než skončí v nepovolaných rukách. Což se bohužel děje velmi často.

Co je hlavním problémem, když detektor kovu používají laici? 

Použití detektoru samo o sobě ilegální není, ale nesmíte přitom kopnout do země. Všechny nálezy jsou dle zákona majetkem státu a ze země je smí vyjmout pouze archeolog. Při nevědomém vykopávání nálezů jsou totiž porušovány archeologické kontexty, které nám často o povaze samotného předmětu mohou prozradit více než předmět samotný. Pokud je člověk patřičně nezdokumentuje, informace, které v podzemí přečkaly tisíce let, jsou definitivně ztraceny.

Díky nástupu detektorů vzrostlo množství kovových nálezů neskutečným způsobem. Byly objeveny často dosud neznámé a unikátní věci. O velkou část jsme však již v minulosti díky tzv. hledačům pokladů přišli. Buď si je lidé suší doma na polici nebo v šuplíku, nebo v horším případě končí na černém trhu a poté v soukromých sbírkách v zahraničí. Lidem nedochází, že takto okrádají sami sebe, je to naše společné kulturní dědictví a máme právo se o něm dozvědět maximum, všichni. Někteří lidé mívají také dost zkreslenou představu o archeolozích, nebo s nimi mají špatnou zkušenost a do muzea se bojí chodit, že jim budou nálezy nekompromisně zabaveny, přitom jim nedochází, že pro nás je mnohdy důležitější ta informace, kterou nález přináší, nikoliv nález samotný. Ale abych všem nekřivdil – jsou mezi nimi i tací, které baví hledání jako takové a nálezy poctivě odevzdávají. S řadou z nich se dá za určitých podmínek spolupracovat a přináší to uspokojení na obou stranách, což je v rámci daných možností ideální řešení. Řada z nich jsou lokální patrioti a chtějí svou činností přispět k poznání svého regionu, a když pak na výstavě u předmětů uvidí své jméno čestného nálezce, mohou na to být právem hrdí.

Jak bude vypadat archeologická expozice? 

Expozice je zaměřená na pravěk a raný středověk Blanenska a budou v ní prezentovány nejdůležitější nálezy a klíčové lokality z této oblasti. Expozice bude rozčleněna do čtyř místností tematicky rozdělených podle materiálu, který se používal na výrobu většiny nástrojů, tedy doba kamenná, bronzová a železná a raný středověk. Návštěvník bude expozicí procházet proti proudu času od nejmladších období raného středověku a skončí v době kamenné u neandrtálce. Pro dobu kamennou máme bohatou pramennou základnu v Moravském krasu, kde byla osídlena řada jeskyní, pro dobu bronzovou jsou atraktivní žárová pohřebiště, dobu železnou zase charakterizuje nález v Býčí skále a pro raný středověk jsou charakteristické místní železářské hutě. Plánujeme vystavit i mincovní poklady, které byly nalezené na katastru Blanska. Jelikož většina významných pravěkých nálezů byla učiněna převážně na konci 19. a na počátku 20. století, skončily tyto nálezy v Moravském zemském muzeu nebo v Naturhistorisches museu ve Vídni. S oběma muzei však jednáme a připravujeme zápůjčky vybraných nálezů. Možná se tak do Blanska dostanou po dlouhé době originální nálezy z Býčí skály, což je velká vzácnost. Rovněž vyrábíme repliku pohřebního vozu z Býčí skály, což byla na tehdejší dobu řemeslnicky ohromně pracná a velmi symbolická záležitost.

V expozici také chceme dát důraz na to, aby lidé viděli i nálezy, jak vypadaly v době, kdy fungovaly. Většinou jsou v muzeích prezentovány nálezové stavy předmětů, ale my bychom chtěli návštěvníkům ukázat všechny ty zkorodované meče a další předměty v jejich původní kráse, jak opravdu vypadaly, když je lidé používali. Expozici budou doplňovat také barevné ilustrace a rekonstrukce klíčových lokalit a událostí z pravěku Blanenska z rukou manželů P. a P. Dvorských a L. Baláka.

Kdy se má archeologická expozice otevřít?

Plánuje se to na začátek příštího roku. Odhaduji přibližně únor 2018. Ještě nás čeká spousta práce.

Jak jste se ke svému oboru dostal?  Táhlo vás to od malička? 

Od malička ani ne, ale jak jsem předesílal, moje první brigáda byla na archeologickém výzkumu, kde byla skvělá atmosféra a dobrá parta lidí, tam mě to chytlo. Navíc odkrývat ze země pozůstatky historie mi přišlo fascinující. Později jsem se účastnil dalších výzkumů, tam už mnohdy taková pohoda nebyla ;-), ale přesto jsem přemýšlet o studiu tohoto oboru. Koketoval jsem ještě jeden čas s restaurátorstvím uměleckých děl, ale archeologie mě nakonec pohltila.

Co vás na tom baví, láká? 

Objevování minulosti, zvědavost a touha přijít na něco nového, co ještě není známé. Obdivuji i zručnost tehdejších lidí prostřednictvím těch krásných předmětů, které už dnes nedokážeme vyrobit, neznáme jejich technologie. Baví mě přemýšlet nad tím, k čemu mohli používat jednotlivé předměty, které my už dneska neznáme, a jak mohl vypadat jejich život. Zajímalo by mě, jak moc se pleteme, myslím si, že asi dost, protože myšlení tehdejších lidí muselo být úplně jiné.

Jaká je profesionální deformace archeologa? 

Když jdete po poli, tak automaticky hledáte nálezy a úplně se nedokážete dívat po okolí (smích). Když se začnete koukat, tak zjistíte, že všude kolem vás něco je, pozůstatky starých cest, valy, mohyly, zaniklé osady, nebo třeba tady na Blanensku hojné stopy po těžební činnosti železné rudy.

Jaké jsou vaše další zájmy? 

Mám rád přírodu, rád si zahraji badminton, nebo šachy, rád plavu, vařím, rád si pochutnám na dobrém jídle anebo se podívám na dobrý film. V posledních letech mě dost chytla i práce na zahradě. Jelikož jsem archeolog, mám k půdě a k hrabání v hlíně blízko. Do budoucna uvažuji, že bych zkusil pěstovat i nějaké starší pravěké odrůdy, třeba obilovin, ale to chce více času. Někde jsem zahlédl zprávu, že se už klonují mamuti, chtěl bych vidět mamuta naživo, vy ne?

Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela…

To muselo být fascinující zvíře.

Jak bude podle vás vypadat práce archeologa třeba za sto let? Bude ještě co objevovat? Vždyť dnes už všechno píšeme, zaznamenáváme… 

A přesto se mnohdy neví, jak to bylo. Stále se řeší různé kauzy i několik let staré a pořád jsou v tom rozpory. To jsou ale spíše jednotlivosti, které z hlediska historie nebudou mít pro budoucí generace valný význam. A jak to bude vypadat za 100 let? Těžko říci. Je možné, že v rámci zachování alespoň části kulturního dědictví, které nám bude ještě zbývat, budou klasické terénní výzkumy na ústupu. Pravděpodobně budou překonány některé dnešní teorie, stejně jako dnes jsou překonané některé teorie z 19. století. Archeologie je humanitní obor, nikoliv exaktní věda, takže teorie se na základě aktuálního poznání neustále vyvíjejí, proměňují a zpřesňují. Doufám, že budou vyvinuty takové metody, které nám umožní datovat jednotlivé střepy. A kdo ví, třeba už budeme umět cestovat v čase a budeme se moci do pravěku konečně podívat (nadsázka). Určitě ale bude pořád co zkoumat. Když třeba projíždím kolem obřích skládek, tak si říkám, že za pár stovek let to bude jednou důležité naleziště 🙂

Marie Hasoňová