Na kávě s Ivo Polákem

Za čtyři roky existence naší rubriky rozhovorů s osobnostmi Blanenska jsme se se starostou Ivo Polákem sešli u kávy poprvé. Povídali jsme si o politické situaci u nás v Blansku i mimo něj, o nepovedených volbách do Senátu, ale přišla řeč i na kulturu, sport a dění ve městě. Po příjemných dvou hodinách strávených se starostou našeho města mohu s klidem říci, že to určitě nebyl náš poslední rozhovor.

Kdy jste přišel na to, že se budete živit politikou? O takovém zaměstnání většinou malí kluci nepřemýšlí.
Pravdou je, že do politiky mne přivedl Miloslav Kala až v roce 2000. V té době jsem působil jako zástupce ředitele na ZŠ Erbenova. Tenkrát se řešilo, kde se v Blansku vybuduje první hřiště s umělým povrchem, a jelikož jsme tenkrát o tuto možnost usilovali, podílel jsem se na mnoha jednáních právě s Miloslavem Kalou. Hřiště jsme o rok později skutečně otevřeli a naše vzájemná spolupráce vyústila v nabídku do politiky. V roce 2002 jsem se objevil na třetím místě kandidátky za ČSSD.

Jak to dopadlo?
Miloslav Kala byl tenkrát zvolen do Poslanecké sněmovny. Díky této skutečnosti a preferenčním hlasům jsem nakonec přeskákal na čelo kandidátky, a když došlo na lámání chleba a měl jsem možnost vyzkoušet si práci místostarosty města, dlouho jsem neváhal.

Jak se vaše politická kariéra vyvíjela dál?
V roce 2006 jsem byl znovu zvolen místostarostou. O dva roky později jsem dostal nabídku zúčastnit se voleb do Krajského zastupitelstva, kam jsem se probojoval s poměrně dobrým výsledkem a stal jsem se členem Rady Jihomoravského kraje. O čtyři roky později jsem se v dalších krajských volbách dostal do zastupitelstva Jihomoravského kraje, avšak nebyl jsem nominován do uvolněné funkce. Od 1. ledna jsem tedy na plný úvazek pracoval na letišti v Brně jako manažer školícího střediska. Tato práce mne opravdu bavila, byl to po deseti letech určitým způsobem návrat k mé původní profesi učitele.

Pak jste se stal starostou?
Ano. Od roku 2010 jsem paralelně s funkcí v krajském zastupitelstvu seděl na postu zastupitele v Blansku. Když roku 2013 získal pozici poslance Parlamentu ČR Lubomír Toufar, navrhl mne na svůj post starosty města. Tuto výzvu jsem přijal, ovšem pod podmínkou, že v následujícím roce budu kandidovat jako lídr za ČSSD v komunálních volbách s cílem obhájit křeslo starosty. Tenkrát to byla docela velká výzva a současně risk, protože jsem z dobré a jisté pracovní pozice odešel do osmiměsíční nejistoty. Jak už víme, nakonec to pro mne dopadlo dobře a do dnešního dne působím ve funkci starosty města Blanska.

Loni přišla další výzva, kterou byly volby do Senátu. Bylo pro vás třetí místo zklamáním? Co jste si od působení v Senátu sliboval?
Během své dosavadní kariéry jsem načerpal určité zkušenosti v oblasti životního prostředí a vím o tom, že na Jižní Moravě je obrovský problém se zadržováním vody v krajině, takže jsem měl v plánu se v případě zvolení angažovat v této oblasti. A to jak z hlediska zákonů, tak i územního plánování. V můj prospěch mluvily jak zkušenosti a znalosti této problematiky, tak určité známosti senátorů se zájmem o stejnou problematiku.

Nabídku kandidovat jsem dostal přímo od premiéra, vzápětí i stranickou podporu. O tom, že jsem se nedostal do druhého kola voleb, zřejmě rozhodly dvě věci. Jednak to byla skutečnost, že jsem komunální politiku ve své předchozí kariéře vyměnil za působení v politice krajské. Druhým důvodem byl nejspíš fakt, že ČSSD si v loňském roce nevedla zrovna nejlépe, resp. nebyla tolik v kurzu. Účast ve volbách byla tristní a já vím, že mnozí naši voliči k urnám vůbec nepřišli.

Vzhledem k tomu, co všechno jsem předvolební kampani obětoval, bylo třetí místo a fakt, že jsem se (byť jen o 250 hlasů) neprobojoval do druhého kola, do jisté míry zklamáním. Mrzí mne to zejména s ohledem na volební tým a všechny, co mně s kandidaturou pomáhali a věnovali této věci svůj volný čas.

Kam budete nyní směřovat vaši politickou kariéru? Volby do poslanecké sněmovny vás nelákají?
S ohledem na mé předchozí zkušenosti mne práce poslance vůbec neláká. V komunální politice jsou za námi vidět určité výsledky, v případě poslanců je to běh na dlouhou trať a nejsem si jistý, zda by mne tato práce vůbec bavila.

Pokud naše členská základna navrhne, abych kandidoval ještě na jedno volební období v komunální politice, rád nabídku přijmu. V případě neúspěchu příští rok svoje starostenské období zakončím a tím nejspíš skončí i celá moje dosavadní politická kariéra. Stále jsem (nyní uvolněným) zaměstnancem brněnského letiště, takže mé další kroky by teoreticky mohly směřovat tam. Pokud bych nenašel uplatnění zde, musel bych zřejmě nastoupit na Úřad práce a hledat zaměstnání jinde. Na předčasný důchod se v žádném případě zatím necítím.

Nechybí vám učitelská profese?
Učitelské povolání bylo v porovnání s politikou určitě pestřejší. Pohled na děti, které si postupně osvojují znalosti a dovednosti, které jim kantor předává, jsou příjemnou satisfakcí. Z druhé strany si moc dobře uvědomuji, že situace ve školství se za těch 15 let, co jsem ze školy pryč, diametrálně změnila. S mnoha učiteli mám přímý kontakt i v dnešní době a když vidím, jak se změnila například mentalita dětí i jejich rodičů a přibylo neskutečného papírování, tak musím přiznat, že tohle by byly důvody, proč se do školy raději nevracet. Nicméně lhal bych, kdybych řekl, že mi kantorská práce nechybí.

Čím si vysvětlujete fakt, že v preferenčních průzkumech je s přehledem na prvním místě hnutí Andreje Babiše? Dá se takovým průzkumům vůbec věřit?
Andrej Babiš přišel s poměrně jednoduchými hesly, na které český volič rád slyší. To nic nemění na faktu, že za celou situaci si mohou tradiční politické strany tak trochu samy. Sdružení, jež v minulosti hrály ve vrcholové politice prim, zažily své slavné doby, ale mnoho jejich členů za ta léta dokázalo voliče zklamat, ať už korupčními či morálními aférami. Hnutí ANO je nové, Andrej Babiš efektivně využívá těchto afér z minulosti ku svému prospěchu, chvílemi mi přijde, že ze své osoby dělá Mesiáše, který nás všechny spasí. Toto chování může připomínat mnoho příkladů z historie nejen naší republiky, ale i celosvětové politiky.

Překvapuje mne, že preferenční průzkumy se nemění s tím, jak vyplouvají na povrch poměrně závažné kauzy Andreje Babiše. Možná to bude tím, že si mnoho lidí myslí, že člověk, který má spoustu peněz, se nepotřebuje dále obohacovat a těžit z politické funkce ve svůj prospěch. Já tento názor nezastávám.

S preferenčními průzkumy jsem prodělal jednu zajímavou skutečnost. V roce 2010 byly parlamentní volby a tehdy se ČSSD přisuzovalo v preferencích asi 36 % hlasů. Zbývalo asi 10 dní do voleb. Nakonec Sociální demokracie získala zhruba 22 %. Oproti agenturním průzkumům to byl pokles o 14 %, což je hodně. Dle mého názoru jsou nejlepším průzkumem samotné volby. Pokud se voliči chtějí řídit podle průzkumů různých agentur, je třeba si uvědomit, kdo takové průzkumy zpracovává a vydává. To může leccos napovědět.

Jak vypadá běžný den starosty Blanska?
Každý všední den začínám v 7 hodin ráno ve své pracovně. Do 8 hodin, kdy se otevírají oficiálně dveře úřadu, mám hodinu klid na vyřizování e-mailů, prohlížím internet a čtu různé články, abych byl v obraze. V 8 hodin začíná koloběh schůzek a jednání. Běžný pracovní den končím kolem 16,30. Občas musíme odjet na jednání do Brna nebo do Prahy, jelikož se jedná o dotacích pro naše město a je třeba za ně lobbovat přímo na místě. Mnohdy se také stává, že zástupci města bývají pozváni na nejrůznější sportovní, kulturní a jiné akce, kterých se účastníme. To platí i pro soboty i neděle, které nezřídka trávíme v terénu. Po práci a o víkendu, je-li chvíle, věnuji čas své rodině, zejména vnučce, také bruslení a práci na zahradě.

Co říkáte na to, jak se o nás vyjádřili v Brně: Blansko – město, kde na vás dýchne nicota, deprese a prázdnota…
Byl jsem osobně pozván na jednání s primátorem Brna Petrem Vokřálem, který se za celou situaci omlouval, nicméně vina je na Turistickém a informačním centru, které publikaci se zmíněnou citací vydalo. Byla nám nabídnuta možnost našeho pohledu na město do dotisku této knihy. S autorem textů Standou Bilerem jsem v kontaktu a vím, že je velký recesista. Tohle však přestřelil. Každé město má svoje krásy a samozřejmě také zápory a v knize by měly být zastoupeny v nějakém kontrastu.

V Blansku byl zlikvidován celý historický střed, za což nikdo ze současného vedení města nemůže. My se snažíme pracovat na zvelebení a zkrášlení Blanska, ovšem jsou tu věci, které nejdou udělat ze dne na den. I tak má Blansko mnoho krásných míst, a přestože tu najdeme i mnohá negativa, má být občan našeho města na co pyšný.

Co se vám v Blansku líbí a na čem by se dalo naopak ještě zapracovat?
Nejvíc se mi na našem městě líbí, že je obklopeno přírodou. Z kterékoli městské části to máme pěšky do lesa maximálně čtvrt hodiny, čehož bychom měli náležitě využít. I proto souhlasím s tím, že na místě bývalých skleníků vybudujeme obchodní centrum. Park, který zde někteří navrhovali, by v tomto případě byl z výše zmíněných důvodů zbytečný.

Zlepšit by se měl určitě střed města. Velké prostory, které vznikly mimo jiné i zbouráním Dukly, by měly projít citelnou změnou. Boskovice mají historický střed s krásným náměstím, což my bohužel nemáme, ale to neznamená, že centrum chceme zanechat v současném stavu.

Zajímáte se i o kulturu. Myslíte si, že nabídka kulturních akcí je v Blansku odpovídající vzhledem k poptávce obyvatel?
Kdybych měl opět srovnávat například Boskovice s Blanskem, pak musím s lítostí konstatovat, že Boskovice, ačkoli jsou velikostně poloviční, žijí bohatší kulturní život. Blansko má veliký potenciál a mohlo by pomýšlet na pořádání více kvalitních kulturních akcí, ať už koncertů či divadelních představení. V této věci máme určitě co zlepšovat a postupně na tom pracujeme.

Připravujete se i letos na Blanenskou desítku?
Na Blanenské desítce určitě ani letos nebudu chybět. Na kolečkových bruslích se snažím jezdit třikrát týdně, v srpnu se budu snažit trénovat denně. Minule se mi podařilo najezdit v přípravě asi 800 km a svůj osobní rekord srazit o šest minut. Uvidíme, jak to půjde letos, ale mám velkou motivaci. Chci závod zajet pod dvacet minut a získat vítězství ve své kategorii. Loni mne předběhl jeden závodník, letos si prvenství nechci nechat ujít 🙂

Půjde některý z vašich synů ve šlépějích svého otce?
To zcela určitě ne. Starší syn pracuje ve strojírenství a politika jej nezajímá. Druhý syn se živí muzikou, hraje v punk-rockové kapele. Jejich texty jsou proti vládě, kritizují politiku a některé její zástupce. Martin sleduje dění v Blansku i mimo něj a má svůj vlastní názor, který je zcela odlišný od toho mého. Je pro mne cenným oponentem a kritikem, doma vedeme mnoho vášnivých diskusí. Těžko si jej dokážu představit jako politika, ale kdo ví, třeba až odroste z rebelského věku, dostane chuť něco změnit a vyzkouší pohled z druhé strany.

Martin Müller