Úvodník: O parkování podruhé

V posledním čísle Monitoru jste si mohli přečíst malé zamyšlení nad tím, jak se u nás ve městě parkuje. Popravdě jsem ani netušil, kolik se do redakce ozve lidí se svými názory a postřehy. Jak vidno, problém parkování občany zajímá. A to je dobře.

Dva dny po vydání minulého čísla jsem byl svědkem toho, jak před Družbou během deseti minut došlo hned dvakrát k nedovolenému parkování na místě pro invalidy. Skutečně mi to vadí a jen to dokazuje slova, která jsem tady psal minule: charakter a bezohlednost lidí nezná mezí. Představil jsem si, jak si do řeznictví (jediného v centru) přijede nakoupit tělesně postižený člověk a díky tomu, že na místě určeném pro něj parkuje bezohledný a zdravý řidič, bude muset nechat auto až někde u Dukly a zbytek dojít o berlích. Jiná možnost mu totiž nezbývá.

Otázka parkování invalidů mne začala hodně zajímat poté, co jsem si přečetl názor jedné z čtenářek: „V pátek jsem byla s postiženým synem na poliklinice, stáli jsme na invalidech a když jsme vyšli ven, měli jsme za stěračem lístek od policie, kde stálo, že špatně parkujeme. Tak jsme tam zajeli, abychom vysvětlili, že jsme byli u doktora. Byl tam moc příjemný pan policista, který nám oznámil, že jsme neměli zaplaceno, že je u polikliniky nový parkovací automat. Byla jsem s toho naprosto v šoku, protože nikde jinde – ani v Brně vozíčkáři neplatí, dokonce ani v Rakousku nebo Chorvatsku. Město by mělo těmhle lidem pomáhat, místo toho jim jen hází klacky pod nohy. Je to hodně hnusný, když se ubližuje takovým lidičkám, kteří nemají život snadný a jejich rodiče taky ne. Všichni, kdo těmhle nemohoucím zpoplatnili parkování, vzkazuji, že by se měli hodně stydět a nebo zažít, jaké to je.”

Přiznám se, že jsem nevěděl, že vozíčkář musí platit parkovné a vyvolalo to ve mně smíšené pocity. Na straně jedné vím o lidech, kteří značku za okýnkem vozu mají, ale nejsou to žádní mrzáci ani chudáci, nohy jim slouží a podnikání funguje, tak proč by neměli zaplatit? Na straně druhé celý svět poukazuje na soucit a solidaritu a takřka bez výjimky tito lidé mají vyhrazené parkování zdarma.

Jak to tedy je? Zjistil jsem, že v naší republice je čistě na provozovateli parkoviště, jak rozhodne. V Blansku je většina parkovišť v majetku města a invalida skutečně zaplatit musí. Dokonce i u nemocnice! Zrovna na tomto místě mi to přijde hodně zvláštní. Zjistil jsem, že s tímto nemocnice nic dělat nemůže, ale všichni invalidé mají k dispozici pět parkovacích míst uvnitř areálu na neomezeně dlouhou dobu zdarma. Stačí se přihlásit na vrátnici a vyzvednout si parkovací kartu.

To nemění nic na tom, že by se vedení našeho města mohlo zamyslet nad tím, zda těch pár desítek korun denně od invalidů skutečně stojí za to. Jinde to jde bezplatně, nevidím proto důvod, proč by to v Blansku bylo nereálné. Alespoň u budovy nemocnice a také před úřady, na které invalida určitě nechodí pro vlastní potěchu. To, jakým způsobem přistupujeme k invalidům, vyjadřuje naši morální vyspělost. Pokutu za sklem vozíčkáře tak vnímám jako neuvěřitelnou ostudu a popud k zamyšlení.

Několik čtenářů opětovně vyjádřilo pobouření nad tím, že na novém parkovišti nad nemocnicí se vybírá parkovné (hodina zdarma, potom 10,- Kč/h). Jen v rychlosti pro srovnání, jak je na tom Brno: FN Bohunice 20 až 50Kč/h, Dětská nemocnice 50,- Kč/h (pouze pro pár vyvolených, které určí vrátný, zbytek krouží v okolních ulicích mnohdy i několik desítek minut), FN u svaté Anny 40,- Kč/h (parkování v blátě a výmolech). K tomu nelze nic říct. V Blansku máme parkovacích míst víc než dost a za rozumnou cenu.

Další názor jsem si vyslechl v obchodním domě na Zborovcích. Hned vedle se nachází bytový dům, který sice má parkovací stání v suterénu, tato místa jsou však placená a zejí prázdnotou, zatímco okolí bytovky praská ve švech. Auta stojí prakticky všude, zejména za obchodním domem, kde byla již před lety odstraněna zákazová značka. Zde se také nachází rampa pro zásobování, ovšem řidič dodávky má většinou smůlu a k rampě nenajede. Město s tím údajně nechce nic dělat a situaci omlouvá přetlakem aut. To je hezké, ale stačila by přece pouze značka vyhrazeného stání pro zásobování. Spokojení by tak byli v konečném důsledku všichni. Doufejme, že situaci vyřeší rozsáhlá rekonstrukce sídliště Zborovce, která měla začít letos, ovšem musela být přesunuta na příští rok. Vždyť na Severu byla situace obdobná a po rekonstrukci, jež byla dokončena loni, se mnoha řidičům ulevilo.

Neradostná je také situace na Písečné. Čtenář nám napsal: „Určitě by pomohlo například v ulici Jasanová a podobných, zatím nevybavených, namalovat barvou parkovací místa. Někdy auta stojí s mezerami 1,5 až 2 metry mezi sebou. Je to ztráta vzniklá nevšímavostí či arogancí řidičů. Další možnost se nabízí na ulicích, které mají ve volné zóně trávu. Zde by se daly seříznout obrubníky a auta by po přejetí chodníku stála na tzv. ‚zatravňovácích‘. Přibylo by parkovacích míst a zmenšila se plocha na sekání trávy. Mohlo by dojít k přesunu aut např. z ul. Pod javory. Uvolněním komunikace by se tak umožnil snadný průjezd hasičům, sanitám i popelářům. Taky plus.“

Omezení zatravněné plochy v sídlišti se mnohým líbit nebude a přejíždění chodníku je možná lehce nedomyšlené, ale co dělat, když je tu víc aut, než sídliště dokáže pojmout? Nezávidím těm, co zde bydlí a pevně věřím, že jednoho dne přijde na řadu i rekonstrukce Písečné.

Rád bych poděkoval všem, kterým není parkování v našem městě lhostejné, a kteří se ozvali k nám do redakce. Věřím, že vedení města mnoho názorů ze strany svých občanů vnímá a bude pracovat na postupném řešení těchto problémů.

Martin Müller