Canisterapie v Nemocnici Blansko již téměř tři roky

Canisterapie, tedy léčebný kontakt psa na člověka, je metoda, která byla v blanenské nemocnici poprvé použita v červenci 2014, tedy téměř před třemi roky. Nejprve ve zkušebním prázdninovém provozu, dále pak již jako standardní součást péče o dlouhodobě ležící pacienty na oddělení následné péče. Postupem času pejsci překročili hranice jednoho oddělení a začali „léčit“ i u dětských pacientů, a to jako součást logopedické péče (logocanisterapie). Ani to není vše – logopedická ambulance si spolupráci s pejsky natolik cení, že ji používá i v příměstských táborech.

Důvodem, proč se vedení blanenské nemocnice začalo o tuto metodu zajímat a proč neustále její působení a rozšiřování v nemocnici podporuje, je fakt, že pozitivní efekt na lidské tělo a duši nemocného člověka, tedy působení teplého psího těla s laskavým psím čumáčkem a naprostá zvířecí odevzdanost a láska, je naprosto nepopiratelný. Pacientům dlouhodobě upoutaným na lůžku, kterým se celý svět smrskl na čtyři nemocniční zdi, přináší každý týden dávku emocí, vzrušení, očekávání, vlní rty do úsměvu a jejich křehké ztuhlé prsty najednou dokážou neuvěřitelné věci. Třeba vyndat z pamlskovníku psí dobrotu a udělat tím svému psímu terapeutovi radost. Stejně ztuhlé prstíky, které běžně jen apaticky leží a nejsou si schopné přidržet ani sklenici s čajem, najednou uchopí kartáč a pročesávají pevnými jistými tahy psí srst. Canisterapie dokáže opravdu zázraky. Ležící a imobilní pacienty pejsek prohřeje a připraví na další rehabilitaci, neklidné děti pejsek ztlumí a naopak zamlklé a uzavřené děti pejsek uvolní a i ony dokáží krásně vyslovovat. Přítomnost psa má pro všechny pacienty identický význam. Je to motivace.

Canisterapie ale nejsou jen pejsci. Za touto nádhernou léčbou stojí i lidé. Konkrétně psovod. Tím, kdo již tři roky doprovází své pejsky do blanenské nemocnice, je Marika Zouharová. Ta  canisterapii praktikuje již 20 let. Po všech těch letech jí nechybí zápal pro svou práci. Na poli canisterapie toho dokázala opravdu hodně, proto by bylo hezké ohlédnutí za třemi roky canisterapie v Nemocnici Blansko vidět očima paní Mariky.

Tři roky canisterapie v Nemocnici Blansko – Marika Zouharová:

„Když mě oslovila nemocnice, už mě minul prvotní zápal pro věc. Překvapením ale bylo, že pro personál i pacienty jsme byli novinkou a nepokrytě svůj obdiv a nadšení dávali a dávají najevo. To je to, co mě znovu nakoplo, opět jsem cítila ten počáteční zápal pro věc a zažívám jej při každé další návštěvě. Tolik radosti, co způsobíme během jedné hodiny u lůžka nemocných, se nedá slovy ani popsat. Ještě dnes svojí přítomností v nemocnici působím trochu jako „ufo“ z jiné planety, jako ufo, které přináší úsměv a radost. Na oddělení následné péče jsem vždy vítaná, spolupráce s fyzioterapeutkou Ivanou Fleischlingerovou je výborná a sehraná. K jednotlivým pacientům se dostanu jednou, maximálně však třikrát, proto nelze dělat žádné rozsáhlé terapeutické závěry. Je ale nesmírná radost, když si pacient dopředu přesně zjistí čas, kdy na oddělení přicházíme, aby nás mohl přivítat a posedět s námi na chodbě. To je moc milé, stejně jako snaha zapamatovat si psí jména. U pacientů nepohyblivých je nádherné, že se pomazlí se živým tvorem při dlouhém odloučení od rodiny a blízkých. Nejvíc vítané jsme byly v době zákazu návštěv, to po kontaktu a návštěvě byli vyprahlí všichni. Obrovskou radost mi dělalo, když jsem mohla potěšit svou třídní paní profesorku z gymnázia. Podle slov Ivy F. jsem ji „nakopla“ a vrátila do života. I pacienti se sníženým vnímáním reality se většinou při kontaktu s pejsky vrátí aspoň na chvilku zpátky. Při vzpomínkách na své psí miláčky oživnou a rozpovídají se. Často taky potěším personál nemocnice – sestřičky a lékaře. I ti se rádi na chvilku zastaví a promluví s námi.“

Vedení Nemocnice Blansko je hrdé, že tuto ne zcela standardní službu může již třetím rokem svým pacientům nabízet. Velké poděkování patří psovodce Marice Zouharové, jejím pejskům, fyzioterapeutce – paní Ivě Fleischlingerové, která je nedílnou součástí každé canisterapeutické „lekce“, kompletnímu personálu oddělení, protože i když je to kus práce navíc, dělají ji s láskou a je to na celém oddělení znát. Poděkování patří pacientům a rodinám. Ti svými díky a očividnými pokroky dokazují smysl této péče i ve zdánlivě „sterilním“ prostředí, jakým nemocnice je.

No a na závěr patří velké poděkování firmě PORSCHE BRNO, která již dva roky za sebou kompletní náklady na canisterapii v Nemocnici Blansko hradí. I letos zabezpečila kompletní finanční náklady na tuto „psí léčbu“ a my jsme nesmírně vděční za takovéto „parťáky“.

Závěrem původní „mimo článek“ psovodky Mariky: „Víte, jsem opravdu jen člověk, taky velmi zaneprázdněný a často se mi v pátek po náročném týdnu nechce. Musím od rána držet pejsky ve škole (speciální škola – zaměstnání Mariky Zouharové) v ohraničeném prostoru, kde čekají, až odpracuji. Pak je musím naložit do auta a celou řadu dalších úkonů, než se k pacientům dostanu. Ta rutina je někdy opravdu náročná a sil po celém týdnu málo. Ale pak, pokaždé když odcházím z nemocnice a nechávám za sebou rozzářené tváře pacientů, ale i personálu, cítím, že to vše má obrovský smysl.“

-ko-