Na kávě s Jaroslavem Hlouškem

Na konci března se z šestitýdenní zahraniční mise vrátil policista Jaroslav Hloušek, který pracuje jako zástupce vedoucího blanenského územního odboru Policie ČR. Společně s jedním dalším kolegou velel čtyřicetičlenné výpravě českých policistů. Hlídali hranice mezi Řeckem a Makedonií v oblasti Gevgelija, kudy proudí uprchlíci ze Sýrie do evropských států. „Překonávání plotu je tam na denním pořádku,“ říká osmatřicetiletý policista. 

Byl jste na misi jediným policistou z Blanska?
Na této misi jsem byl jediný z Blanska, ale ne první. Zahraniční mise se stávají běžnou součástí policejní služby. Souvisejí hlavně s migrací. Policie vypravuje kontingenty nejen do Makedonie, ale i do Maďarska či Srbska. V době, kdy byla migrační krize na vrcholu, tak i do Slovinska. Nebyl jsem prvním policistou z Územního odboru Blansko, který se mise v Makedonii zúčastnil, měli jsme již účast celkem ve třech kontingentech. Spolupráce mezi českou a makedonskou policií funguje už více než rok. Nyní jsme působili na hranicích Makedonie a Řecka společně s dalšími sedmi zahraničními kontingenty.

Jak probíhala vaše služba?
Policie České republiky tam má nejsilnější kontingent – čtyřicet policistů. Ještě s jedním kolegou jsem našemu kontingentu velel. Služba probíhá tak, že společnou patrolu mají dva policisté zahraničního kontingentu plus jeden makedonský policista. Jde o běžnou hlídkovou službu v teritoriu a kontrolu dopravní situace. Silniční přeprava je poměrně hodně využívána, zejména kamionová doprava. Také v dodávkách se snaží imigranti překročit hranici. Stěžejní je i kontrola železnice. K dispozici byla například noční termovize. Řecko-makedonská hranice má 261 kilometrů (172 km vzdušnou čarou). Působili jsme především u města Gevgelija a měli jsme na starost 56 kilometrů hranice.

Není problém migranty potkat v denní, ani v noční době. Dozvíte se od nich, že jsou třeba už deset měsíců na cestě. Poměrně výrazné uplatnění tam má naše kynologická služba – pomocí služebních psů se vyhledávají skupiny migrantů, kteří se ukrývají v nějakém porostu. Na denním pořádku je překonávání plotu a přechod hranice pěší formou. Právě v době, kdy v Gevgeliji působil náš kontingent, byly nově zavedeny také společné kontroly plotu, které jsme prováděli s makedonskou armádou, protože každé ráno jsme nacházeli v plotech další a další nové díry, kterými se migranti z Řecka do Makedonie nelegálně dostávali.

Proč je důležité střežit hranice?
Nejjednodušší cesta pro uprchlíky vždy vedla přes Řecko, Makedonii, Srbsko, Maďarsko. Tato tzv. Balkánská trasa je využívána od roku 2010 a žila si vlastním životem. Když ovšem válka v Sýrii byla na vrcholu, uvádí se, že za první pololetí roku 2015 přes makedonsko-řeckou hranici přešlo asi 260 tisíc migrantů. V druhém pololetí téhož roku to bylo pak asi 600 tisíc migrantů, takže osm tisíc lidí denně. Viděli jsme nějaká videa, a ta situace tam byla skutečně velice dramatická. Někdy v srpnu, září 2015 si Maďarsko jako první stát udělalo vlastní opatření bez ohledu na nějakou společnou evropskou azylovou politiku a postavilo plot na hranici se Srbskem. Problém se začal z Maďarska posouvat dolů do Srbska a následně do Makedonie. V listopadu, prosinci roku 2015 Makedonie uzavřela hranice s Řeckem tím způsobem, že na nejexponovanějších místech postavila hraniční plot, požádala další evropské státy o pomoc se střežením hranice a začaly tam jezdit kontingenty Visegradské čtyřky i dalších zemí, kterých se migrační trasa týkala, zejména z Rakouska, Srbska, Chorvatska nebo Slovinska. Právě do těchto zemí se začal migrační problém přesouvat poté, co na hranicích jednotlivých států Balkánské trasy migranti naráželi na důslednější kontroly nebo hraniční ploty.
Uvádí se, že v Řecku je šedesát tisíc migrantů a v Turecku dva a půl milionu migrantů, takže kdyby se Balkánská trasa nestřežila tak, jak se střeží, mohla by se opět spustit migrační vlna. Dramatická situace, kdy přes makedonskou hranici přecházelo osm tisíc lidí denně, by se mohla opakovat.
Hranice se střeží z toho důvodu, aby každý, kdo chce přejít hranici mezi Řeckem a Makedonií, k tomu použil standardní hraniční přechod a absolvoval veškerou proceduru, kterou má. Aby hranici nepřekračoval jinde ilegálně.

Proč přecházejí ilegálně?
Mimo jiné z toho důvodu, že spousta z nich je bez dokladů.

Z jakého důvodu je nemají?
To vlastně ani netuším. V drtivé většině případů, kdy jsme někoho zadrželi, neměli uprchlíci doklady. Nemůžu vyloučit ani situaci, že jejich doklady měl někdo z lidí, který jim dělal předvoj. Mnozí je možná nemají proto, aby se nepoznalo, že nejsou z válečných oblastí, protože svého času měli uprchlíci ze zemí z válečných oblastí výjimku. Jednalo se zejména o občany, přicházející ze Sýrie, Iráku nebo Afghánistánu.

Kdo hranice překračuje?
O nelegální přechod hranic se pokoušejí uprchlíci, kteří opouštějí svou vlast kvůli válečným konfliktům. Dnes nechodí ve velkých skupinách. V době krize chodily skupiny třeba po padesátkách nebo po stovkách. Dnes je to o jednotlivcích, maximálně o malých skupinách. Letos tam prý byla nejchladnější zima za posledních třicet let. Takže když vidíte rodiny s malými dětmi, které jsou zmrzlé a prokřehlé, pochybujete o tom, že rodiče zvolili správnou cestu, pokud se s nimi rozhodli takovým způsobem dostat do Evropy. Ale na druhou stranu málokdo využil možnosti zůstat v uprchlickém táboře. Vidina Evropy je silnější než požádat o azyl v některé z tamních zemí.
Co se týká skladby lidí – byly to třeba syrské rodiny, které říkaly, že v Sýrii nevidí pro svoje děti žádnou budoucnost, že pro ně chtějí vzdělání a nějakou standardní bezpečnou životní úroveň a že tuto naději už tam nevidí, protože válka trvá už dlouho. Lidé třeba prodali veškerý svůj majetek a za utržené peníze se vydali na cestu. Důvodem je tedy strach o život, nejistota a ztráta naděje. Ale potkáte tam i spoustu typických ekonomických migrantů z afrických nebo asijských zemí, co necestují z důvodu ohrožení života. Jen zkrátka využili průjezdnou migrační trasu.

Jak uprchlíci hranici překračují?
Probíhá to většinou tak, že lidé překonají hranici mezi Řeckem a Makedonií sami po vlastní ose, dostanou od převaděče maximálně tip na to, kudy a jak se dá hranice překonat, aby si jich žádná patrola nevšimla. Za hranicí na makedonském území je zpravidla převaděči nabírají do vozidel na předem domluvených místech a snaží se je přes Makedonii dostat v autech.
V rámci silničních kontrol se nám podařilo několikrát zadržet skupiny migrantů včetně převaděčů. Uvádí se, že jenom za přejezd Makedonie inkasují převaděči asi 800 až 1000 eur na hlavu, takže aby docílili maximálního zisku, jsou lidé v dodávkách namačkaní. Převaděčský byznys tam kvete neuvěřitelným způsobem. Poměrně často k převážení využívají vozidla, která jsou na hranici životnosti, protože jsou si vědomi, že pokud je policisté chytnou, mohou o auto přijít. Hodně využívaný je také železniční koridor mezi Řeckem a Makedonií a migranti se snaží cestu překonat mnohdy velice nebezpečným způsobem, třeba ukrytím na paletách pod vagóny vlaků nebo mezi nimi či nahoře na vagónech.

Jak jste se domlouval?
Veškerá komunikace s kolegy probíhala v angličtině.

Docházelo k nějakým vyostřeným situacím?
Migranti se snažili vyhnout zadržení útěkem a občas i napadením hlídky, ale za celou dobu, co jsme tam působili, jsme u nikoho nenašli žádnou zbraň a nenastala situace, že by policisté byli v přímém ohrožení života. V jednom případě jsme zajistili u migrantů větší množství drog, v tomto případě se jednalo o osoby, které rozhodně nevypadaly na uprchlíky z válečných oblastí.

Co se dělá se zadrženými uprchlíky?
Předávají se makedonské straně, nebylo v naší pravomoci s nimi cokoliv dělat. Makedonie se pak snaží o maximální možnou identifikaci lidí a vrací je řecké straně. Ale když v Řecku nemají omezený pohyb v rámci některého uprchlického tábora, myslím si, že přechod hranice zkouší znovu.

Měl jste před cestou z něčeho obavy?
Neřekl bych, že bych měl vyloženě z něčeho obavy, bral jsem to jako hlavně příležitost načerpat nové profesní zkušenosti. Migrační krizi jsem předtím sledoval a zajímalo mě, jak to tam vypadá ve skutečnosti a jestli souhlasí skutečnosti, které se k lidem dostávají prostřednictvím médií.

A souhlasí ten mediální obraz?
Myslím si, že souhlasí. Když přes hranici procházelo osm tisíc lidí denně, tak to muselo být naprosto nezvladatelné.

Co vám mise přinesla v pracovní rovině?
Dalo mi to obrovské množství zkušeností, možnost porovnat práci naší policie s prací kolegů z jiných zemí. Je to i o kontaktech a navázání nových přátelství.
Pokud musíte dennodenně komunikovat a spolupracovat s dalšími osmi policejními kontingenty v přímém výkonu služby, je to obrovská zkušenost, která se u nás získat nedá. Za šest týdnů jsme zadrželi 280 migrantů. Celkem jich bylo zadrženo 466, takže naše úspěšnost byla poměrně velká, podíleli jsme se na tom více než polovinou. Potkali jsme spoustu lidí, co se vraceli z Makedonie nebo ze Srbska zpět do Řecka, kteří konstatovali, že cesta do Evropy je už velmi obtížná. Mnohdy byli na cestě spoustu měsíců, a zatímco předtím se migrační trasa dala poměrně rychle absolvovat, dnes je složitá a čím dál dražší. Někteří se zcela otevřeně vyjádřili v tom smyslu, že se vracejí zpět do země svého původu. Že vidinu života v Evropě nevzdali, ale zkusí to jinou cestou.

Marie Hasoňová