Úvodník: O nicotě, depresi a prázdnotě

Ilustrační foto. Takhle depresivně, nicotně a prázdně se baví Blanenští na Dni pro děti v Nemocnici Blansko.

Minulý týden proběhla médii jako blesk zpráva o novém tištěném průvodci Brnem. V něm je zmiňováno také několik okolních měst včetně Blanska, a to dost nevybraným způsobem. Není divu, že kniha, jejímž zadavatelem je Turistické informační centrum města Brna, vyvolala vlnu nevole.

„O jednu vlakovou zastávku dál leží Blansko. Post-industriální město složené z kombinace paneláků, předválečné a nedávné zástavby, které do sebe zapadají s disonančním citem, jaký dokázal vykouzlit jedině normalizační a post-normalizační urbanismus. V Blansku na vás dýchne nicota, deprese a prázdnota. Nicméně pokud je zrovna parné léto, můžete svou existenciální tíseň zchladit v lomu na okraji města, jehož pláž protíná vlaková trať spojující Brno s Prahou. Okolo opalujících se těl se řítí vlaky do hlavního města.“

Tolik pro názornou představu těm, kteří neměli možnost si texty z průvodce přečíst. Blansko není jediné město, které je v průvodci tímto způsobem zmiňováno. Například Kuřim je podle autorů specifickou variací pracovního tábora, kam se lidé zcela dobrovolně stěhují, vinné sklepy ve Velkých Pavlovicích jsou pro změnu označeny za  opilé sklepy – skrumáž kýčovitých budov, které jsou výsměchem architektuře i elementárnímu vkusu. Dobře v průvodci nevyznělo ani kusé zhodnocení Adamova a dalších obcí.

Zdá se vám to jako ideální způsob, jak nalákat turisty do zmiňovaných obcí? Mně teda ne!

Zatímco ředitelka Turistického informačního centra města Brna nazvala autorské texty uměním, nadsázkou a vtipem, jsou záměrně ironické a dokazují, že Brňáci si umí udělat sami ze sebe legraci, starostové a ostatní zástupci ostatních měst nelichotivě zmíněných v průvodci včetně Blanska se cítí dotčení. Dle názorů občanů v různých internetových diskusích a sociálních sítích se vesměs cítí dotčení i oni sami.

Vím o všech možných rezervách i negativech, které Blansko má, přesto se mě osobně tato záležitost taky dotkla. V Blansku jsem se narodil a mám naše město rád. Uznávám i kritiku, ale v této publikaci na mne působí jako nůž v zádech. Ptáte se proč? Kdyby se jednalo o humor a nadsázku, byly by texty jakýmsi způsobem vyvážené – na každé negativum alespoň jednu kladnou věc. Tady se tak nestalo. A to považuji za nanejvýš zbabělé.

K zamyšlení mne nutí ještě jedna věc, a tou je financování celého projektu. Kdyby se jednalo o soukromého autora, který zaplatí tisk i marketing a jde se svou vlastní kůží na trh, považoval bych to za odvážný čin. Předpokládám, že v tomto případě bych na celou záležitost nahlížel z maličko jiného úhlu. S textem bych i nadále nesouhlasil, ale v duchu bych odsoudil pouze krátkozrakost samotného autora. Tady je to však trochu jinak. Vydavatelem je Turistické informační centrum města Brna, tedy instituce, která je živa z peněz státních, tedy i těch našich. Vnímáte ten rozdíl? Cítíte ten nůž v zádech?

Žerty stranou. Přestože se nepovažuji za žádného suchara, mám rád humor, nadsázku i ironii, tohle nikdy nemělo spatřit světlo světa. Nedivím se, že se i naši nejvyšší zastupitelé Ivo Polák a Jiří Crha na sociálních sítích ostře distancovali vůči hanění našeho města financovaném z veřejných prostředků.

ALE!

Vždycky je nějaké ale. Tato kauza mne dohnala k zamyšlení, proč by lidé měli vnímat naše město takhle negativně. Teď nemyslím ty texty z průvodce – tady je zřejmé, že je psal člověk, který Blanskem pouze projížděl vlakem, jinak by takový blábol nikdy nevypustil ze svého „uměleckého“ brka. Vzpomněl jsem si na svého kamaráda, který se asi před rokem přistěhoval z jiného města a Blansko příliš neznal. Stěžoval si, že se mu u nás špatně navazují nová přátelství. Ve svém bývalém bydlišti byl zvyklý se s lidmi seznamovat v podstatě při každé příležitosti, což u nás jde prý jen velmi těžko. Když jsem se ho ptal na důvod, bylo mi řečeno, že Blanenští jsou příliš negativní, nechtějí se s nikým moc bavit a jejich osobnost schovaná do jakési šnečí ulity jim vyhovuje víc. Že by to byla ta nicota, deprese a prázdnota, o níž se píše v průvodci?

Každé město má své problémy, ani to naše není výjimkou! Ať už je to Dukla, skleníky, psí hovínka nebo cokoli jiného. Nemyslím si, že úroveň města se dá měřit podle toho, jak se na něm podepsala normalizace nebo podle součtu paneláků v sídlištích. Jsem přesvědčený o tom, že město tvoří lidé, kteří v něm společně žijí, baví se, pracují a navazují vztahy. I přes všechny věci, které v Blansku vnímám jako problém, bych své bydliště nevyměnil za nic na světě.

Martin Müller

P.S.: Napište nám, co máte na našem městě rádi a proč, připojte fotografii a pošlete nám vše na email monitor@monitor-bk.cz. Nemusí se jednat pouze o budovy a okolí! Vybrané fotografie zveřejníme na webu i v novinách a nejúspěšnější dílo oceníme finanční odměnou.