Úvodník: Nešlápni do toho!

Na Světový den poezie jsem fotila básníkovník před radnicí – strom, na němž „vykvetly“ básně. Velmi příjemná akce, lidé se zastavovali, vzájemně si nahlas předčítali verše, některé si odvazovali a brali domů. Pozitivní atmosféra, jež člověka skutečně naladí na celý den. 

Během půlhodinky, kterou jsem u stromu strávila, mě oslovily nezávisle na sobě dvě rozhořčené dámy: „Nejen to pěkné foťte, ale taky ten nepořádek tady!“ A ukazovaly směrem, kde se válel toho dne zřejmě největší psí exkrement v parku.

Pravděpodobně by se takových hlasů ozvalo více, kdybych se zdržela déle. Obě ženy poukazovaly zejména na to, že je to o strach – vyndat v parku malé dítě z kočárku a nechat je proběhnout.

Bylo by nevkusné zveřejňovat detailní fotografii tohoto nepořádku v novinách. Ostatně předpokládám, že každý na psí výkaly naráží denně při cestě do práce i na vycházce s dětmi. Jsou totiž všude. V parcích, na travnatých plochách kolem bytových domů, kolem chodníků, sem tam dokonce i na chodnících.

A to i přesto, že poslední sníh roztál už poměrně dávno. Když totiž zmizela sněhová pokrývka, odkrylo se četné množství hromádek, které vesměs pozvolna zmizely – ještě aby ne, když má město ve svém rozpočtu na rok 2017 vyčleněno 270 tisíc korun na sběr psích exkrementů.

Jenže: neustále se objevují hromádky další. Zejména na trávnících lemujících chodníky. Na pozůstatky po zimě už se nelze vymlouvat. Když se tedy vydám s dětmi po Blansku, jedno z nejčastějších zvolání zní: Bacha, hovno!

Sama jsem si nedávno na botě přinesla domů tento poklad, a to běžně po trávě nechodím, a když už ano, snažím se být obezřetná. Přesto jsem to neuhlídala. Proč tolik lidí žije na úkor druhých? Je v silách zaměstnanců městského úřadu s tím něco dělat?

Chápu, že radnice není schopná uhlídat například trasu od prodejny Hruška na ulici Leoše Janáčka přes parčík pod firmou TiRO (zde se opakovaně objevují obzvláště luxusní kousky) k dřevěnému kostelíku. Na této trase leží v bezprostřední blízkosti chodníků více než dvacítka hromádek. Jde o neukázněnost pejskařů a nemůžeme po městu chtít, aby zaplatilo úklid – opět by to odnesli všichni ostatní. Zaplatili by to pejskaři, kteří po svých čtyřnohých kamarádech uklízejí, i lidé, co psa nemají.

Ale možná že alespoň park před městským úřadem by mohl být trochu více sledován a uklízen. Obyvatelé Blanska platící poplatky za komunální odpad by měli mít možnost posedět na lavičce bez strachu, že se jim dítě vrátí umazané hmotou hnědých odstínů.

Navíc nejde jen o obyvatele, ale i o vizitku města pro návštěvníky Blanska a turisty; park před radnicí je prostě nejvíc na ráně. Zašla jsem se tam podívat. Přiznám se, že jsem věřila, že bude uklizeno. Ale kdepak. Nadělení, na které poukazovali lidé v úterý 21. března, tam i po týdnu stále leží.

K tématu soužití pejskařů a nepejskařů se diskutuje v různých dotazech na webu města již několik let, přičemž se podle všeho situace příliš nemění. Kdy si začneme více vážit okolního prostředí a ostatních lidí?

Zajímal by mě jediný rozumný důvod, proč někdo po svém psovi hromádku nesebere. Klidně jej napište do komentářů k článku na webu. Nenapadá mě však žádný důvod natolik závažný, že by majitele opravňoval k neúklidu. Psa nemám, tak si to neumím představit.

Někdo se vymlouvá na nedostatek sáčků a odpadkových košů ve městě. Ale když o tom vím, tak se zkrátka musím podle toho zařídit. Nevěřím tomu, že by více sáčků rozmístěných na stojáncích po městě něco vyřešilo. To by musely stát tak po deseti metrech. Možná by se dalo přihlédnout snad jen k nemohoucnosti starého člověka, který se nemůže ohýbat. Ale pochybuji, že se vždy jedná o tento případ. Navíc pro tyto situace prý existuje nějaký sběráček na tyči.

Co tedy dále? Zvedá se majiteli psa žaludek při pomyšlení na sběr lejna? Nevšimne si snad vykonání psí potřeby? Nebo je to zkrátka lenost? Mně by se to totiž taky sbírat nechtělo, proč to nepřiznat. Ale proto si toto zvíře nepořizuji.

Marie Hasoňová