Na kávě s Pavlem Nezvalem

Příjemné povídání u ranní kávy se tentokrát odehrálo v ředitelně Základní školy Tomáše Garrigua Masaryka v Blansku. Pavel Nezval, který zastává funkci ředitele na této škole již třináctým rokem, pohovořil o základních vzdělávacích směrech takzvané „tégéemky“. Předtím působil jako ředitel na základní škole v Jedovnicích a zástupce ředitele na tamní průmyslové škole. Zkušenosti má tedy bohaté. Tvrdí, že do Základní školy TGM chodí děti rády. 

Na co vaše škola láká rodiče budoucích prvňáčků? 

Naše škola byla vždycky vnímána jako škola s rozšířenou výukou jazyků a trošku na tom stavíme – od šesté třídy mají žáci povinně tři hodiny druhého jazyka, a to buď němčiny, ruštiny nebo francouzštiny. Dá se tedy říct, že jsme zaměření na výuku jazyků, což některé rodiče vede k tomu, že dávají děti k nám. Ale na druhou stranu jsme škola, která se snaží nabízet tradiční vzdělání bez nějakých experimentů a příliš moderních směrů, které se v současnosti různě objevují. Chceme být klasickou školou, která staví na osvědčených metodách výuky, ať už v matematice, nebo v českém jazyku při výuce písma.

Jakým vývojem prošla škola v minulých letech?

Když jsem sem v roce 2004 nastoupil, byla naše škola z hlediska počtu žáků na třetím místě v Blansku. Měla kolem čtyř set žáků. A přestože přišel populační pokles, dařilo se nám počty žáků neustále zvyšovat. V současné době jich máme zhruba šest set. Je to dáno tím, že jsem se snažil předělat systém, který tady byl. Za mého předchůdce to byla škola elitní, která se snažila děti rozdělovat na nejšikovnější – to byly A třidy, pak průměrné – B třídy, a v třídách C byly děti s podprůměrnými výsledky, které neměly rozšířenou výuku jazyků. Pochopitelně bylo velmi příjemné učit v áčkové třídě. Ale jsem odpůrcem takového dělení dětí, třída by měla být homogenní. Všechny děti mají nyní u nás stejná práva a stejné povinnosti.

Šlo to hladce?

Byl to trochu boj, nějakou dobu mi to trvalo, ale elitářství se mi nakonec podařilo zrušit a v dnešní době už by byl návrat k tomuto systému asi nepředstavitelný. Nepovažoval jsem za správné děti dělit do skupin podle inteligenční úrovně.

Proto jsem také přestal podporovat odchody dětí na víceletá gymnázia. Pochopitelně nám odcházejí, ale na přijímačky je nepřipravujeme, nehodláme je kvůli tomu doučovat. Je to další věc, která nám pouze přidělává problémy, když špice třídy odejde. Loni nám jich odešlo patnáct, protože u nás děti celkem umí, to musím přiznat. Mohl bych se kasat, že do primy brali třicet dětí a z toho patnáct jich bylo z naší školy, ale považuji to spíš za škodu.

Někdo má přece na to, aby se rozvíjel rychleji? 

A tomu věříte, že se na gymnáziu rozvíjí rychleji?

Je to taková představa… 

To je mylná představa. Stačí se podívat na výsledky testů, kdy se sledovaly znalosti studentů kvinty a prvního ročníku, kteří přišli na gymnázium po deváté třídě. Rozdíl byl jen v rámci statistické chyby. Každý by čekal, že výsledky dětí, co chodí již čtyři roky na víceleté gymnázium, budou o dvacet procent lepší, ale rozdíl byl téměř nulový.

Ono by to fungovalo, kdyby tam šla jen tři procenta těch nejnadanějších dětí, ale to už v žádném případě není pravda.

V čem vidíte hlavní problém přechodu na víceleté gymnázium? 

Některým z nich to možná může přinést nějaký posun, kterého by možná na základní škole nedosáhli. Ale kdyby chtěli, tak by ho dosáhli i u nás. Ovšem u spousty dětí to má negativní dopady na jejich sociální vazby. Děti, které odejdou na víceleté gymnázium, okamžitě ztrácejí kontakty se svými vrstevníky. Obzvláště děvčata, pokud jsou snaživá, ale takzvaně na to nemají, přijdou ze školy a celé odpoledne se učí, nemají kroužky, aktivity, nejdou ven. Mají možná samé jedničky, ale nevím, jestli to za tu cenu stojí. Kdyby se přihlásily na gymnázium normálně v devítce, dostanou se tam úplně v pohodě, protože blanenské gymnázium otvírá dvě třídy a není problém se tam dostat. Maturitu udělají stejnou jako studenti víceletého gymnázia, a pokud budou šikovní, dosáhnou stejných výsledků, ne-li lepších, než ti, co tam šli z páté třídy.

Jste tedy zastáncem konzervativních metod…

Škola by podle mého názoru měla být konzervativní institucí, která vede děti k tomu, aby získaly nějaké znalosti, a na těch to stojí. Bez znalostí nic nejde. Taková ta představa, že děti se nebudou nic učit, je zcela zcestná. Kdyby se nenaučily psát a číst, nenajdou to nikde na mobilu nebo na tabletu. A jak se to naučí? Tím, že se na to budou vědomě soustředit a že to budou opakovat, procvičovat. Houslista se také nenaučí hrát skvěle jenom proto, že má talent nebo že si to najde na internetu. Stejně tak v matematice je potřeba trénovat sloupečky. Základní škola je o triviu – číst, psát, počítat, k tomu jeden dva jazyky a IT gramotnost. Kdyby všechno ostatní zrušili, tak by se zas tak moc nestalo. Ale ono je to bohužel naopak – neustále se ubírají hodiny češtiny a matematiky.

Všimněte si, kolik firem chce k žádosti o zaměstnání přiložit životopis psaný vlastní rukou. Zjistily totiž, že se k nim do práce hlásí lidé, kteří jsou po češtinářské stránce téměř negramotní. Takže nemůžeme úplně rezignovat na to, že všechno se bude dělat na počítači. Přijde blackout a jsme nahraní. Proto si myslím, že škola by měla být konzervativní, naučit děti číst, psát, počítat, nějaké světové jazyky, IT gramotnost, základy všeobecného přehledu z dějepisu, občanské výchovy a zeměpisu, ale nepřehánět to. Myslím si, že učivo je mnohdy naddimenzované, chceme po dětech spoustu věcí, bez kterých by se opravdu obešly, a bohužel se jim ulevuje v oblastech, kde by to chtělo přitvrdit. Bez základů se děti zkrátka neobejdou, ať budou dělat cokoliv.

Co říkáte na letošní zápisy do prvních tříd odložené na duben? 

Je to nesmysl, ale nás se nikdo neptal. Ministerstvo zdůvodňuje tím, že děti budou za ty dva tři měsíce vyzrálejší a nebude tolik odkladů. To pochopitelně není pravda, na odklady to nebude mít vliv;  pokud se rodiče sami rozhodnou pro odklad, prodloužit potomkovi dětství o rok, jak je to teď moderní, tak to udělají v dubnu jako v únoru. A nám to komplikuje situaci z toho důvodu, že nemůžeme plánovat další školní rok. Vždycky jsem v březnu věděl, kolik budu mít prvních tříd, kolik můžu mít učitelů, teď to budu vědět až v květnu. Tím pádem bude míň času třeba na personální změny atd. Z mého hlediska to moc pozitivní změna není a navíc přibylo papírování.

Co je hlavním problémem při výuce?

Přibývá dětí, které nejsou zvyklé respektovat jakákoliv pravidla. Nemají je stanovena ani v rodině.  A nemají doma žádné povinnosti. Neví, že něco se může, něco nemůže, že teď se dělá, a teď se odpočívá. Dělají si, co chtějí. Říkám jim bezhraniční děti, a jsou to děti bezhraničních rodičů. Pak do Vánoc učíte děti, že se v půlce hodiny nemůžou zvednout a jít si hrát na koberec. Učitelé pochopitelně zařazují mnoho pohybových aktivit, ale musí to mít nějaký řád, který určuje učitel a dítě musí respektovat pravidla. A to je náš největší problém, a je to problém v celé společnosti. Podívejte se, kolik lidí nerespektuje pravidla, kolik lidí se diví, že na silnicích by se mělo jezdit podle dopravních předpisů, kolik politiků mluví vulgárně, jak se rodiče baví před svými dětmi – stačí zajít do obchodního centra. Děti jsou nahrávací zařízení, vše nasávají a berou si vzory od rodičů. Postoje a hodnoty se vytvářejí do pěti let.

Jak s tím bojujete?

V naší škole se snažíme praktikovat partnerský přístup k žákům a rodičům. Žáci i rodiče jsou pro nás partneři. Netvrdím, že úplně na stejné úrovni, protože to není možné vzhledem k tomu, že učitelé jsou vystudovaní odborníci na vzdělávání, přesto se snažíme s rodiči i žáky komunikovat v rámci zásad partnerského přístupu, to znamená podle zásad slušného jednání a se snahou najít nějakou dohodu, kompromis apod. Ale přitom současně dbáme na respektování pravidel, a pokud některé děti nerespektují pravidla, snažíme se to řešit okamžitě, ať jsou to výchovné či vzdělávací problémy. Ve škole je pozitivní klima a děti chodí do školy rádi, to mám ověřeno na základě různých výzkumných nástrojů. Jak říkám, i přes jejich odpor je něco naučíme (smích).

Marie Hasoňová