Úvodník: Regulace, kam se podíváš
V minulém úvodníku jsem se rozepsal o tom, jak se našim zákonodárcům podařilo udělat „pořádek“ v zákoně o nočním klidu. To ale zdaleka není jediné nařízení a regulace, které k nám přišly shora. Je toho daleko víc a v některých případek se člověk jen těžko ubrání vzpomínkám na doby dávno minulé.
Co jsem tedy vůbec nepochopil, je zákaz činnosti o státních svátcích provozovnám, které mají více než 200 m2. Abychom byli přesnější, jde pouze o některé státní svátky. A zde vidím první velkou diskriminaci: jaký je rozdíl mezi 17. listopadem a 28. září? Pro všechny pracující to znamená, že máme státní svátek, tedy volno. Ovšem zatímco 17. listopadu si můžete jít nakoupit do supermarketu, 28. září stát neumožňuje mít otevřeno. O tom, že zákon vadí zejména provozovatelům těchto zařízení, není třeba debatovat. Jejich ušlý zisk jim stát nenahradí. Co vím, vadí to i některým jejich zaměstnanců. Jedna moje známá, která v takovém obchodě pracuje, se mi svěřila, že tyto dny byly jednou z mála příležitostí, jak si přivydělat, neboť ve svátek byl vždy za službu v zaměstnání příplatek. Poslední fakt, který stojí za zmínku, je zákonem udávaná velikost těchto provozoven. Zde bych také nehledal rozdíly. Buď zavřeme všechno, nebo nic.
Zákaz kouření v restauracích je dalším zákonem, který by měl vejít v platnost v průběhu letošního roku. Zde regulace nebyla podle mě na místě vůbec. Sice chápu naše chlapíky ve sněmovně – jejich podbízení se trendu EU a poukázání na to, že tady u nás v Hošticích umíme být taky dost „evropští“, ale cožpak nemáme dost restaurací, ve kterých se nekouří? Mrkněte se třeba do našeho města. Pokud budete chtít, máte tu takových hospod celou řadu!
Já uznávám, že kouření je věc špatná. Proč tedy nepostavíme cigarety mimo zákon? Odpovím si sám. Státní kasa by přišla o spoustu peněz. S antikuřáckým zákonem, jenž vejde v platnost na konci května, dojde zcela určitě ke značné finanční ztrátě. Z jedné strany dobře – o to nám přece šlo. Ale ze strany druhé – jakým způsobem stát tento finanční deficit dorovná? Zvednou se daně, případně se zavede nějaká nová. Třeba jako v té pohádce – daň ze vzduchu!
Neodpustím si ani poznámku k ošklivým obrázkům na krabičkách s cigaretami (zákon platí od prosince). Někoho to jistě odradí, o to tady jde, ale taky jde o princip. Proč neumístíme nálepky s cirhózou jater na flašky s lihovinami? Jde o nešvar srovnatelný s kouřením? Dle mého ano! Jenže poslanci jsou jiného názoru. Kouření zakážeme, ale chlast podpoříme! O tom, kolik každoropčně stát utratí za léčbu a kolik Čechů je závislých na alkoholu, se můžete dočíst na internetu.
Koho je mi skutečně líto, jsou provozovatelé hospod. Napřed bubák jménem EET, potom jim v provozovnách zakážou kouření a s ním nařídí i další „maličkosti“. Pro mnoho restauračních zařízení, zejména těch na vesnicích, bude tato státem řízená regulace naprosto existenční. Proboha, proč by se hostinský ve vlastním podniku nemohl rozhodnout sám, zda se u něj v hospodě bude kouřit či nikoli! Nehledě na to, že do „čtyřky“ na dědině bez kuchyně, kam jsou zvyklí chodit pouze dědouši klechtat u piva o fotbale a politice, by rodinka s dětmi zašla jen velice těžko.
Posledním bodem, u kterého bych se rád zastavil, je takzvaná „Pamlsková vyhláška“. Ta se musí dodržovat od ledna letošního roku a stát jejím prostřednictvím nařizuje, co se smí a nesmí prodávat ve školních kantýnách a bufetech. Vzhledem k její přísnosti spousta bufetů musela zavřít. Nevadí, dětem stačí přeběhnout silnici a koupit si cokoli (i nezdravého) naproti v samoobsluze.
Osobně jsem pro, aby se děti stravovaly lépe, ale nepomohla by například lepší osvěta ve školách či méně přísná pravidla? I když – osvěta tu přece je. Jmenuje se Ovoce do škol. Například na ZŠ Dvorská. Tato akce stojí spoustu peněz a přináší dětem jednou za týden kousek ovoce – jablko, půl banánu apod. Myslím, že vám nemusím popisovat, jak to potom ve třídách a v okolí škol vypadá…
Vůbec nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby dobrý základ dostávali naši potomci přímo od nás, rodičů. Pak bychom se mohli těmto vyhláškám vyhnout. Vždyť přece dítě, které doma není zvyklé pojídat denně brambůrky, ani nenapadne si je koupit ve škole.
Je nepochybné, že v posledních měsících jsou malí i střední podnikatelé ve velké nevýhodě. Je třeba si uvědomit, že živnostníci živí tento stát. Proč v nich tedy spousta lidí, naše zákonodárce nevyjímaje, vidí zloděje a podvodníky? Proč jim díky nesmyslným regulacím, zákonům a vyhláškám hází klacky pod nohy a znepříjemňují život? Když už nám zákon chce zakázat i možnost zanadávat si u piva na ministra či prezidenta, nařizuje nám, že ve státní svátky musmíme zavřít svoji provozovnu a vyzývá nás k udavačství, můžeme se dočkat například i toho, že nám bude v budoucnu shora diktováno, jak se máme oblékat, v kolik máme jít spát a jak vychovávat vlastní děti. Nevím nevím, ale tohle mi začíná silně připomínat dobu, která tu už jednou byla…
Martin Müller
Zvláštní, jak je možné nepochopit, proč mají mít některé provozovny o svátcích zavřeno. Podobně jako vám, i mně osobně několik známých právě z dotčených prodejen řeklo, že jsou rádi/rády, že mohou mít před vánocemi volno jako ostatní, kteří pracují jen v běžné pracovní dny, tzn. od pondělí do pátku. Předpokládám, že nejvíce to přívítaly matky s dětmi nebo ti, kteří o někoho pečují, příp. ti, kteří jinou práci než tu vč. svátků nemají. Je vlastně jedno, koho přesně se to týká, je to správné opatření. Nikoho to na životě nebo osobních potřebách nemůže ohrozit.
Ani další odstavec o ůdajném podbízení se trendu EU nestojí na racionální úvaze – nejde o žádné podbízení, jen o přizpůsobení moderním požadavkům doby, kde jsou cigarety postupně vytěsňovány. Jde ale současně o cosi, co se v moderním světě dál běžně užívá, takže autorova myšlenka o zákazu cigaret zní stejně fantaskně, jako Okamurův zákaz kebabů.
V době mé školní docházky nebyla na ZDŠ Marxova žádná kantýna, všichni měli z domu svačiny a v poledne jsme také všichni chodili do jídelny na obědy. Tehdy nebyly běžné plastové lahve (a dnešní uzávěry), tak jsme všichni pili vodu z kohoutků, nikdo tenkrát neměl žízeň ani hlad, i když to bylo celkem skromné. Současně nikoho nenapadlo někam vybíhat a cokoliv si během vyučování kupovat v samoobsluze, nebyl na to o přestávce totiž čas; školní řád to i vylučoval. Dnešní doba se svými podmínkami, kvalitou a nabídkami velmi liší, základ ale zůstává stále stejný, nejen proto je v pořádku, že školní kantýny mohou nově nabízet jen zdravé potraviny a ne to, co mohou dětem rodiče pořídit až po vyučování.
Nikdo u nás nikomu nezakazuje u piva nadávat na ministra nebo prezidenta, nikdo nikoho k udavačství nevyzývá, vývoj společnosti ale jde dál, z čehož vyplývají i nové povinnosti, které bylo možné v minulosti ignorovat, přehlížet atd., tj. např. to, co by měla řešit EET.
Autor článku nejspíš pochází z jiné země nebo kulturního prostředí, a proto má velmi zkreslené představy o tom, jak to zde vypadalo v „době, která tu už jednou byla“. Ať už to bylo jakkoliv, za minulého režimu se nikomu nediktovalo, jak se má oblékat, v kolik má chodit spát a jak vychovávat děti. V té době, která tu už jednou byla, se jen nebylo možné oblékat tak, jak kdo chtěl, protože nebylo do čeho jiného se oblékat – výběr byl velmi malý, většina národa chodila spát přibližně ve stejnou dobu, protože většina národa ráno vstávala brzy do práce, výchovu dětí si řešila každá rodina sama, i když je dobře známé, že v ČSSR fungovala desetiletí propaganda dle sovětského vzoru, negativizující skoro vše z tzv. západu a režim, jakékoliv odlišení nebo snahu o kritiku, čehokoliv, často postihoval.
Myslela jsem, že pracovní doba o svátcích byla ošetřena zákonem – že pokud nechci, zaměstnavatel mě nemůže nutit. Případně byla možnost příplatků za práci ve svátek nebo náhrada – volno v jiný pracovní den. Také si myslím, že je mnoho lidí, kteří uvítali možnost jít do práce ve svátek – buď kvůli příplatkům, nebo proto, že mohou třeba hlídání dětí snadněji zkoordinovat s ostatními členy rodiny.