Do Blanska míří Lubomír Brabec

Kytarový virtuóz Lubomír Brabec patří mezi naše nejúspěšnější hudebníky. Po konzervatoři v Plzni a v Praze pokračoval v Británii na Royal Academy of Music a v Early Music Centre díky stipendiu britské vlády. Spolupracuje s řadou pěvců a sólistů světových jmen. Za své působení natočil více než 30 CD a v archívech je více než 60 hodin jím natočené hudby. Odborné kritiky jej řadí k nejbrilantnějším kytaristům světa. Jedná se také o zaníceného vodáka, jachtaře, potápěče, lyžaře a cestovatele. Věnuje se též canyoningu, skialpinismu a jezdí na koni. Je to umělec, který je známý široko daleko a svojí přítomností potěší také blanenské diváky, neboť přijal pozvání na jeden z cyklu kytarových koncertů Miloš Pernica a hosté. Při této příležitosti jsem jej požádal o krátký rozhovor. Máte na svém kontě několik desítek nahraných CD. Kdybyste měl říci svého nejoblíbenějšího autora, který by to byl? Jako interpret Supraphonu jste prodal skoro půl miliónu nosičů; co tomu číslu říkáte? Jsem na to patřičně hrdý a pyšný! Málo komu se to ve vážné hudbě povede. Pro Supraphon jsem natočil 1560 minut hudby. Když si uvědomíte, že jsem natáčel také pro jiné společnosti, tak celkový počet prodaných CD je určitě hodně, hodně přes půl milionu. Mezi skladateli ani cédéčky nemám svého favorita. Myslím však, že některé desky se mě doopravdy povedly. Například Vivaldiho Koncerty pro sólovou kytaru. Stejně tak Barokní kytarové koncerty, nebo CD s Vivaldiho multikoncerty / Brabec – Stivín – Hudeček – Demétherová – Bárta a další s Pražským komorním orchestrem a dirigentem Gaetano Delogu. Ke všem těmto deskám jsem dělal já sám úpravy a realizace orchestrálního doprovodu i sólových partů. Nic jsem však neupravoval ve velmi zdařilé nahrávce slavného Concierta de Aranjuez, na jejímž základě jsem byl pozván rodinou skladatele, abych jej provedl ve Španělsku při výročí 100 let narození autora Joaquína Rodriga. Spolupracoval jste s mnoha slavnými osobnostmi populární i vážné hudby. Která z nich vám nejvíce přirostla k srdci? Prolínání vážné a populární hudby se asi nebráníte… Vždy se těším na koncerty s paní Gabrielou Beňačkovou, s Pavlem Šporclem i s Jaroslavem Svěceným. V populáru teď hodně koncertujeme s Danem Hůlkou. Je skvělý! Na začátku osmdesátých let jsme natočili pro Supraphon s Karlem Vágnerem desku Transformace. Byly to zbigbítované úpravy klasické muziky. Nejen Bacha, či Mozarta, ale také Prokofieva, Janáčka, Musorgského… Ta deska se setkala s naprostým zavržením mezi hudebními kritiky a s naprostým nadšením u všech posluchačů. Dodnes se mně stane, že po koncertě za mnou někdo přijde a děkuje mě, že jsem mu Transformacemi otevřel dveře k vážné hudbě. Natočili jsme pak ještě druhý díl a já mám radost, když si obě Transformace i po letech poslechnu, tak oba díly jsou stále moderní. Permanentně se z nich objevují na YouTube jednotlivé skladby, které tam vkládají neznámí posluchači. Co budete hrát divákům v Blansku? Máte pro nás nějaké překvapení? Chtěl bych svůj recitál začít renesancí a dostat se až po současnost. A také s sebou přivezu mé nové CD, které je, až na jediný případ, pouze sólová kytara. Jmenuje se Romance a jsou na něm ty nejsladší kytarové melodie, které budou mít také neméně sladký obal. CD najdou posluchači v dárkové čokoládové bonboniéře, připravené ve spolupráci s čokoládovnou Carla. Jak titul prozrazuje, nahrávce vévodí nejslavnější kytarová skladba známá po celém světě z filmu Forbidden games /Zakázané hry/. Na CD najdete též slavnou Cavatinu, z filmu Deer Hunter (Lovec Jelenů), a nechybí zde ani Adagio z Concierta de Aranjuez, které v nejrůznějších úpravách bylo použito pro nejrůznější filmy. Známá je též Debussyho Dívka s vlasy jako len, která utkvěla především starším posluchačům jako znělka Večerní chvilky poesie. V roce 1997 jste prý koncertoval na Antarktidě. Jak k tomu došlo? Jako první na světě jsem uskutečnil vůbec nejjižnější koncert klasické hudby v historii, konkrétně na ostrově Nelson na 6. zemském světadílu v Antarktidě. Celý koncert byl zaznamenán japonskou televizí a vzbudil značnou pozornost světových médií. Byl jsem od té doby v Antarktidě ještě dvakrát. Naposledy na šestnáctimetrové plachetnici a navíc jsme se tam ještě potápěli. Udělali jsme deset ponorů a byli jsme první česká potápěčská expedice v Antarktidě. Slyšel jsem, že jste mimo jiné velký sportovec. Jaké sporty preferujete? A co máte ještě v nehudebních aktivitách za lubem? Již jsem starý muž, ale rád jezdím volné sjezdy na lyžích a závodím na jachtě. Rád bych ještě na stará kolena přeplul na malé plachetnici pod mým vedením oceán. Stačil by mě ten Atlantský. Ne zcela sám, ale tak ve dvou, maximálně ve třech. Zatím však na to nemám mnoho času. Mám pocit, že hraji čím dál tím lépe a hlavně mě to čí dál tím víc baví. Takže dokud mě to ještě jde, snažím se co nejvíc koncertovat. Pokud chcete vidět a hlavně slyšet našeho předního kytarového virtuose živě, přijďte dne 10. září do Dělnického domu.