Na kávě se Simonou Polákovou

Základní škola Erbenova je jedinou školou v Blansku a okolí, kde se vyučuje matematika pomocí Hejného metody, pro výuku čtení je zavedena genetická metoda a prvňáčci se učí psát písmem Comenia Script. Jak se tyto alternativní způsoby osvědčují v praxi? Na to jsem se zeptala ředitelky Simony Polákové, která letos zahájila pátý rok ve funkci. 

Jak dlouho již na vaší škole učíte Hejného metodu? 

Čtvrtým rokem. Ale samozřejmě předtím už jsme se s touto metodou seznamovali a učitelé absolvovali mnoho seminářů. Tehdy je pořádalo nakladatelství Fraus, které spolupracovalo s profesorem Hejným a jako první vydávalo jeho učebnice. Semináře byly zajímavé a metoda se nám zdála jako velmi přínosná, takže jsme se do toho pustili.

Odkud vzešel podnět?

Podnět vyučovat novým způsobem vzešel z vedení, ale bylo třeba pro to získat i učitele. Samozřejmě názory byly různé – někdo měl ze začátku odstup nebo obavy. Není jednoduché, když paní učitelka učí dvacet let nějakým stylem, a najednou má přejít na odlišný způsob výuky. Je to tedy velká práce především pro učitele. Ale potěšilo mě, když paní učitelky, které učí již mnoho let, mi samy řekly, jak je tato práce posunula o kus dál. Myslím si, že kdo začal touto metodou učit, ten nelituje. Objevují se věci, nad kterými někdy váháme a přemýšlíme, jak výuku nastavit, aby vyhovovala nám, dětem i rodičům, ale zatím myslím, že převládá spokojenost.

Můžete shrnout, co je to vlastně Hejného metoda?

Profesor Hejný sám říká, že pro porozumění je důležitý „aha efekt“. Dítě něco zkoumá, nad něčím přemýšlí a samo zkouší. Hejného metoda uznává i systém „pokus omyl“. Dítě si zkouší, zda něco někam pasuje, když ne, hledá jinou cestu, až nalezne správné řešení  – „aha!“. A tím, že to zkouší, možná samo najde nějaké pravidlo a vytvoří si systém. Vše je velmi názorné, děti si mohou všechno „osahat“. Pracují v prostředích, která jsou jim z každodenního života důvěrně známá – např. krokování, schody, pavučiny, autobus, zvířátka dědy Lesoně…. – a na nich se seznamují s různými matematickými tématy. Při krokování se například učí sčítat a odčítat. Na podlaze máme nalepený krokovací pás, na něm se děti posunují podle pokynů svých spolužáků, a tak si vytvářejí spoje pro sčítání a odčítání. Na jiných prostředích se učí slovní úlohy, rovnice, statistiku, geometrii a další. Hejného metoda se také velmi důsledně věnuje prostorové představivosti, protože s ní bývá v klasické matematice problém. Děti pracují s krychličkami, zakreslují plánky a jsou schopny si dobře představit prostorové objekty.

Učí se Hejného metoda i na druhém stupni?

Hejného metodu vyučujeme zatím na prvním stupni. Ale protože se tato metoda úspěšně rozšiřuje, profesor Milan Hejný se svým kolektivem začal pracovat na učebnicích pro druhý stupeň, takže už je hotová šestá i sedmá třída a myslím, že se letos pilotuje i osmá třída. Na základě zkušeností lektorů a učitelů, kteří se této metodě věnují dlouhodoběji, víme, že pokud se už nepokračuje po páté třídě, nic se neděje. Děti dostanou na prvním stupni kvalitní základy a osvojí si systém. Potom jim nedělá problém přejít na druhém stupni ke klasické matematice.

Má metoda odpůrce?

Samozřejmě má svoje odpůrce, jako vždycky, když se objeví něco nového. Potíž může nastat v případě, že dítě přechází z klasické do Hejného metody. Může to být větší problém, než opačný přechod. Pokud od nás dítě odejde jinam, mělo by to zvládnout dobře. Ale problémy přechodů ze školy na školu nastávají i v jiných předmětech ve vyšších ročnících. Každá škola má totiž nastaven svůj vlastní vzdělávací program a jednotlivé předměty se mohou učit na různých školách v jiných ročnících. Každý rodič by se měl seznámit se vzdělávacím programem té které školy a případy, kdy dochází k zásadním rozdílům mezi vzdělávacími programy při změně školy, se musejí řešit individuálně.

Co bylo prvním impulsem? Touha odlišit školu nebo vás zaujala samotná metoda? 

Základní školy už se dnes v zásadě příliš neodlišují. Dříve se některá škola profilovala jako jazyková, jiná jako matematická, další jako sportovní. Bylo to tak i v Blansku. Erbenka svého času měla sportovní třídy. Myslím si, že v dnešní době už toto dělení nemá větší smysl, protože základní škola má podle mého názoru především poskytovat kvalitní všeobecné vzdělání. Co se týče jazyků, ty se dnes povinně učí na každé škole od třetí třídy (u nás učíme angličtinu od první třídy), na druhém stupni jsou pak povinné dva cizí jazyky. Matematiku u nás ve škole maximálně posilujeme v týdenních dotacích. Na druhém stupni také nabízíme v 6. a 7. ročníku volitelný předmět sportovní hry. Přemýšleli jsme nad tím, co nového by škola mohla nabídnout, ale zase ne za každou cenu. Prvotní impuls byl spíš ten, že nás Hejného metoda zaujala.

Zároveň jsme se pustili i do dalších inovativních metod, kterými jsou genetická metoda čtení a psaní písmem Comenia Script. Takže paní učitelky udělaly opravdu obrovský kus práce. Musely se důkladně seznámit s těmito metodami a jiným stylem učení.

V blanenském okrese se Comenia Script učí ještě v Základní škole ve Sloupě…

V počátcích jsme s nimi hodně spolupracovali. Navštívili jsme společně pilotní školu v Chrudimi, kde tuto metodu ověřovali již druhým rokem, měli jsme možnost si s tamními učiteli promluvit, podívat se do tříd. Než jsme se pro výuku rozhodli, snažili jsme se zjistit co nejvíce informací. Nebylo to tak, že bychom se v červnu rozmysleli a v září začali novou metodou učit. Změně předcházela zodpovědná příprava.

Je Comenia Script lepší? 

Určitě má svoje velké klady. Písmo je jednodušší, ale hlavně čitelnější a úhlednější. Když dnes vidíme čtvrťácké sešity a srovnáme je se čtvrťáckými, páťáckými sešity dětí, které psaly vázaným písmem, tak je to z hlediska čitelnosti velký rozdíl. Dnes je čitelnost písma na mnohem vyšší úrovni. Přestože se o písmu Comenia Script říkalo, že děti nebudou mít svůj rukopis, pravda to není. Paní učitelky i dnes písmo svých žáků bezpečně poznají. I já, když si prohlížím sešity, vidím, že byť je to písmo nevázané, každý má svůj rukopis.

S výukou písma Comenia Script jsme spojili výuku čtení genetickou metodou. Znamená to, že při čtení v první třídě se děti nejprve učí číst i psát velká tiskací písmena. Pro děti je pak start jednodušší a motivující. Děti před nástupem do první třídy často slyší: Půjdeš do školy, naučíš se číst a psát. Tento slib se jim využíváním genetické metody plní rychleji. Do Vánoc v podstatě čtou i píší velkými tiskacími písmeny, což je skutečně motivuje k dalšímu rozvoji. Tento prvotní náběh je v klasické výuce poněkud delší, protože se čtením posledních písmen se končí v období jara. Děti totiž musí zvládnout souběžně čtyři tvary písmenek – velké tiskací, velké psací, malé tiskací a malé psací.

V čem je výhoda alternativních metod, které aplikujete? 

Trošku mi připadne, jako by si všichni mysleli, že každé dítě, které se učí Hejného metodou, bude jistě účastníkem matematických olympiád a bude z něj výborný matematik. Ale tak to není. Každý má nějaké nadání. Někdo je vynikající v matematice, jiný je talentovaný na jazyky. Vždycky byli žáci výborní, průměrní i slabší, na tom se nic nemění. Přínosem naší matematiky je to, že učí děti o postupech a řešeních přemýšlet a diskutovat a dává jim možnost najít si takovou cestu k vyřešení problému, která je pro ně nejsrozumitelnější. Mnohem lepší čitelnost písma Comenia Script již byla zmíněna. Kromě toho také stírá rozdíly mezi žákem, který psal vázaným písmem, jako když tiskne, a mezi tím, kterému psaní dělalo problém. Tam bývaly rozdíly opravdu markantní. Nyní je tolik nepozorujeme. Pozitivum výuky čtení genetickou metodou spatřujeme především v tom, že děti poměrně brzy začínají číst smysluplná slova, věty i texty, a tím se rozvíjí jejich čtenářská gramotnost.

Rozšiřují se tyto nové směry v našich školách? 

O Hejného metodě se nyní hodně mluví a je podle mého názoru podporována i ze strany ministerstva. Proto se v poslední době rozšiřuje počet škol, které podle ní učí. I k nám do školy chodí pedagogové ze škol v okolí Blanska, kde by ji chtěli vyučovat nebo kde s ní začínají. Měli jsme tady paní učitelky z Ostrova, byly se podívat do hodin a informovat se o našich zkušenostech.

Co se týká genetické metody čtení, tak ta je nyní již poměrně rozšířená.

Pomaleji se možná rozšiřuje Comenia Script, což mě trošku překvapuje. Přitom je to něco, co přispívá v oblasti písemného vyjadřování v počátcích školní výuky k rychlejšímu rozvoji dítěte. Zkusme se také zamyslet, kde se dnes setkáváme s klasickým vázaným písmem? Používáme počítače a mobily, dopisy už si taky moc nepíšeme. Spousta lidí v dospělosti přechází na psaní tiskacím písmem, aniž by je někdo nutil. Proto jsem si myslela, že se bude rozšiřovat rychleji. V tomto směru je asi společnost mnohem konzervativnější. Nezapomeňme ale, že i písmo vázané se v dějinách vyvíjelo a zjednodušovalo, a kdyby tomu tak nebylo, možná bychom ještě dnes psali švabachem. Zkušenosti z naší pestré mezinárodní spolupráce potvrzují, že se v mnoha zemích vázaným písmem vůbec nepíše.

Také se říká, že lidé nebudou mít vypsaný svůj originální podpis…

To je velmi častá námitka. Ale – mají lidé ze zemí, kde se vázané písmo nepoužívá, svůj originální podpis? Určitě mají. Každý se zkrátka podepíše tak, jak se to naučí, a i v podpisu nevázaným písmem je patrný rukopis. Z psychologických studií vyplývá, že nehraje roli, jakým písmem se dítě učí psát. Možná bude dokonce jejich podpis čitelnější – vždyť co dnes poznáte z nějakého klikyháku?

Vaše škola je ještě specifická tím, že má svůj filmový kroužek…

Filmový kroužek je naše chlouba. Myslím si, že je to rarita. Měli jsme hodně úspěchů, žáci točí filmy a účastní se soutěží. Mimo to ale, když se pořádá nějaká školní akce, máme kvalitní dokumentaci. Žáci natáčí, dělají rozhovory a naše akce dokumentují.

Ale nejen filmový kroužek je to, čím se můžeme pochlubit. Jsme také pyšní na vybavení našich tříd moderní didaktickou technikou, především interaktivními tabulemi a dataprojektory. Samozřejmě bych ještě ráda zmínila naši dlouholetou zahraniční spolupráci s partnerskou školou v rakouském Mürzzuschlagu a dalšími evropskými zeměmi v rámci projektů Comenius. Za práci v této oblasti jsme obdrželi Evropskou cenu kvality.

Za zmínku také určitě stojí naše tradiční akce pořádané pro žáky, jejich rodiče i veřejnost, jako například Cesta strašidelnou školou, Vánoční jarmark, Velikonoční výstava, Den otevřených dveří, Noc s Andersenem a v neposlední řadě Vánoční laťka, která se letos uskuteční již po dvacáté. Proto bych čtenáře ráda pozvala na 13. 12. v 15.00 hodin do haly ASK Blansko, kde mohou povzbudit naše sportovce při školním přeboru ve skoku vysokém.

Marie Hasoňová